Divoká duše s pokorou
Nekrolog za Tomáše Edela (1951–2010), historika a ředitele Podještědského muzea v Českém Dubu. Za neobyčejného hledače středověké architektury i života.
Koncem dubna zemřel historik Tomáš Edel. Bylo mu devětapadesát let a chystal se k dalším ze svých geniálních objevů. Věděl přesně, kdy a kde hledat, od dětství vždycky nacházel něco, co ostatní pohnulo k zamyšlení, k práci na změně názoru. Dokázal využít intuice i znalostí, zkombinovat informace a vědomosti, které ho navedly na správnou cestu, správným směrem. Dokázal nadchnout lidi kolem sebe, rozuměl jejich pocitům, i dezorientaci, dokázal učit pouhou svojí přítomností. Jeho myšlenky a přání jej navedly a zhmotnily se mu v historické objevy a archeologické nálezy, o kterých jiný hledač sní celý život a nachází jen zlomek toho, co našel Tomáš Edel, a přesto to považuje za štěstí a úspěch. Edel byl schopen mravenčí píle, měl v sobě trpělivost bytosti, která věděla, že je malinká a nepatrná a její čas je vyměřen na pouhý okamžik v běhu dějin a že její život cosi přesahuje. Vedla ho víra i osobní síla. Ničeho se nebál a před nikým se neskláněl.
V roce 1993 za mnou přišel, věnoval mi knížku, skromnou brožurku s názvem Příběh ztraceného kláštera. Napsala jsem o něm i o jeho objevu komendy tehdy blahoslavené Zdislavy z Lemberka do sobotní přílohy jakéhosi deníku a během psaní a povídání jsem pochopila, že se nejedná o „pouhé“ setkání se zajímavým a sečtělým vědcem a historikem, ale že jsem přímým svědkem naplňování osudu někoho, kdo je předurčen odhalovat a zprostředkovávat tajemství. Napsal několik knih a příspěvků, přednášek a především se zasloužil o fenomenální objevy původní románské architektury.
„Historie je součást příběhů každého z nás. Všichni potřebujeme minulost a musíme o ní vědět.“ Jeho studium historie bylo bádání ve zpřítomňování každodennosti, dával dohromady souvislosti středověkého života a z nich vyvozoval dějinné zvraty a důkazy o významných událostech.
V roce 1991 kopl do zdi ve sklepě otlučeného činžáku v Českém dubu. Původně byl dům součástí několikrát přestavěného i vyhořelého zámku, naposledy v polovině 19. století. Činžák. Ve sklepě, kde byly uskladněny brambory a jablka na zimu, našel se svými pomocníky klášter sv.Zdislavy a Havla z Lemberka. „Napadlo mne, že na osu klenby mohlo být zazděné okénko... Ťukli jsme do zdi a vypadl kus omítky, za kterou byla středověká zeď... v ní okno a za ním rytířský sál.“ Tomáš Edel tenkrát učinil objev několika staletí. Johanitskou komendu plné křížové klenby, která je monumentální a původní českodubská, pozdně románská. Dal zrestaurovat velký rytířský sál ze čtyřicátých let 13. století a malý sál palácové budovy konventu. Byla znovu zrozena kaple a pod ní krypta, která byla původním pohřebištěm od poloviny 13. století – tam nechal uložit ostatky lidí, jejichž kosti nalezl jinde a kteří byli původně pohřbeni v komendě od 12. do 15. století.
Nepracoval muzeálním způsobem, objevoval původní místa, která rekonstruoval a přinášel na ně poztrácené předměty, neodnášel střepy a kosti do muzea, ale vracel je místu, kde buď byly nalezeny nebo odkud se ztratily.
V roce 2001 objevil třípodlažní věž s kaplí z roku 1241. Kaple sv. Jana Křtitele byla zřejmě soukromou modlitebnou johanitského komtura, s polygonálním presbytářem, který dokladuje nastupující gotiku. Do této kaple sv. Jana Křtitele chodil v listopadu 1357 Karel IV. jako host velkého kláštera, kde byl císař ubytován.
V pohřebišti na dvoře komendy, v hrobce v západní části kláštera nalezl na prsou pohřbeného rytíře pozdně románský ostatkový zlacený kříž s Kristem z doby zakladatelů komendy Havla z Lemberka a sv. Zdislavy. Kříž byl takto uložen, zabalený do kůže – kříž johanitů, druhý po ostatkovém kříži knížete Záviše, který je uložený v klášteře ve Vyšším Brodě jako unikát.
Tomáš Edel se zabýval příběhem sv. Zdislavy jako patronky rodiny a zpřítomnil legendu, která popisuje sv. Zdislavu jako utěšitelku malomocných vstupující do klášterního špitálu.
Dalším z mnoha unikátních objevů Tomáše Edela bylo odkrývání tajemství gotických šablon. Náhodným nálezem gotické skříně s dochovanou malbou objevuje Tomáš Edel způsob, jakým byly zdobeny interiéry a tzv.dřevěná gotika. Nález byl unikátní především proto, že se většina dřevěné architektury a nábytku nezachovala. Shořela nebo se rozpadla a nálezem šablon a šablonové výmalby se nově otvírá dokladovaná představa barevných kusů nábytku a interiérů pojednaných touto šablonovou malbou. Edel ji objevil a popsal i na deskových obrazech Mistra Theodorika jako běžnou řemeslnou práci. Na nábytku se objevují biblické výjevy Adama a Evy a Assumpty – Nanebevstoupení panny Marie.
Mluvil vždy o severních Čechách jako o neprobádaném území hlavně kolem hradů a zřícenin, kde se pod nánosy hlíny skrývají celé vesnice, města, hrobky, katakomby. PhDr. Tomáš Edel, až do své náhlé smrti ředitel Podještědského muzea v Českém dubu, dovysvětloval historii, měnil a upřesňoval dataci známých příběhů a chystal se k mnoha dalším objevům, které z neznámých nebo nevýznamných zapomenutých koutů vytvářely zásadní mezníky v historii. Vracel místům jejich posvátnost.
