Nikoli spor Dobra a Zla, ale věc ke společnému řešení
K polemickému článku Jiřího Plocka o Katedře filosofie FF MU (viz speciální číslo KN, rubrika Ke stažení) se na žádost vedoucího katedry vyjádřil profesor Erazim Kohák. S vědomím děkana FF MU a se svolením autora zveřejňujeme plné znění odpovědi.
Vážený pane profesore, milý kolego
Ještě než jsem dostal do rukou článek dr. Jiřího Plocka, „Podivné praktiky filosofů“ v nultém čísle nových Kulturních novin, nabídl jsem Vám, že se k němu vyjádřím, a to hned ze tří důvodů. Zaprvé proto, že jsem zakládajícím členem Družstva Kulturních novin. Považuji je za nanejvýš potřebné na české intelektuální scéně a přeji jim úspěch. Cítím proto určitou odpovědnost za jejich obsah, i když jsem o obsahu tohoto článku měl jen náznaky. Můj druhý důvod je, že jsem filosof vzděláním, povoláním i přesvědčením a tak každý článek obecně nadepsaný „Podivné praktiky filosofů“ se týká i mě osobně. Chci vědět, jaké podivné praktiky mi autor vyčítá, a ne-li mně, tak mým tovaryšům cechu filosofického obecně. Konečně mým třetím důvodem bylo, že si vážím Vaší vysoké odbornosti v úseku našeho společného zájmu. Vážím si Vaší práce, jak ji znám z tisku i z Redakční rady Filosofického časopisu, a vážím si i Vás osobně, stejně jako dalších kolegů z Vaší katedry, které znám. Mimo to, ještě než článek vyšel, jsem měl z předběžných náznaků obavy, že by mohlo jít o další kolo honu na čarodějnice, jaké s oblibou rozpoutávají někteří – a opravdu jen někteří a nemnozí – lidé, kteří v období normalizace stáli mimo akademické struktury, vůči lidem, kteří v nich dál působili. V té složité situaci považuji paušální posudky za zhoubné a snažím se jim čelit. Proto jsem Vám nabídnul, že se k věci vyjádřím. Následně na Vaši výzvu jsem článek pozorně prostudoval a snažil jsem se informovat i jinak, abych se trochu seznámil s reáliemi.
Ukázalo se, že věc je podstatně složitější, než jsem očekával. Ano, článek je psaný polemickým stylem investigativní žurnalistiky a místy se uchyluje ke slovníku – jako mravní bahno a totalitní tíseň – který připomíná onu jedovatou zlobu, kterou autor přičítá prof. Horynovi, ať právem či neprávem. Potom ano, na několika místech se vyskytují nepodložená inuenda o komunistické minulosti. To považuji za nešťastné. Taková obvinění je třeba přesně určit a doložit – a nebo vynechat.
Jedno takové místo se týká Vás. Autor o Vás píše, že vaši předlistopadovou bibliografii … v profesním životopise nedohledáme. To považuji za vážné publicistické pochybení. I když pisatel nezná Vaši „Filosofii v dějinách a současnosti“, Vaše „České filosofické myšlení“ či Vaši velmi pěknou studii (s panem prof. Sousedíkem) o „Filosofii českého katolicismu“, mohl si soupis Vašich prací vyhledat např. v příručce Česká filozofie ve 20. století sv. II. Ve Vašem případě mi připadá narážka na předlistopadovou činnost neoprávněná.
Myslím, že je třeba domyslet kriticky také některá polemická obvinění. Vezmu je po řadě, jak je autor uvádí v článku: Potřeba rozlišovat mezi filosofickou prací a blábolem mi připadá skutečná. Vím z vlastní praxe, že u mnoha nastupujících adeptů filosofie je takové rozlišení podmínkou dalšího studia. Ano, je třeba poukázat, že žádná věta není filosofická, pokud o ní nepoložím tři kritické otázky – Co to znamená? Na čem se to zakládá? Co z toho vyplývá? Jenže také vím, že zvlášť nadšení studenti, plní dobré vůle, jsou nesmírně zranitelní. Pedagog jim je dlužen takt a ohleduplnost, kterou naši mladí kolegové často podceňují. V tomto případě se zřejmě zcela pochopitelný záměr minul s účinkem. Považuji za užitečné, že článek na to poukazuje, i když chápu obě strany.
Potom druhý bod – školitelé, kteří diplomandům a doktorandům odmítají průběžné konzultace a zůstávají jim dlužní rady a komentáře, prostě neplní svoji akademickou povinnost. Pokud k tomu dochází – a bohužel mám důvody k domnění, že tomu tak je – má autor článku právo na kritiku. Jenže chápu i druhou stránku věci. Zvlášť naši mladší kolegové bývají vytížení až přetížení, patnáctihodinové úvazky nebývají výjimkou. K tomu platová úroveň bývá taková, že pedagog, který chce uživit rodinu a vyvíjet badatelskou činnost, se pochopitelně cítí pod tlakem a reaguje podle toho. Chápu to a měli by to chápat i posluchači. Jenže důvod není omluva, ani pro zanedbanou práci, ani pro aroganci v jednání se studenty. Zas, chápu obě strany.
Totéž platí v otázce propustnosti. Ano, naprosto chápu a podporuji snahu o zvyšování akademické úrovně našeho terciárního vzdělávání. Překotné navýšení počtu absolventů středních škol, kterým dnes poskytujeme vysokoškolské vzdělání, prudce překročilo schopnost našeho systému připravovat dostatečný počet pedagogů vysoké úrovně. K poklesu průměru došlo zákonitě. Jenže o to naléhavější mi připadá potřeba udržet úroveň srovnatelnou s evropským průměrem aspoň na našich „kamenných“ univerzitách, Karlově, Masarykově, a Palackého (a ovšem Komenského, ač to už je jen naše starost, ne naše odpovědnost). Tedy chápu potřebu náročných zkoušek.
Jenže u zkoušky je pozdě. Vysoké procento neúspěšných kandidátů poukazuje na pedagogické selhání. Své posluchače potřebujeme připravit ke zkouškám tak, aby k nim mohli přistupovat s důvěrou a beze strachu. Myslím, že pisatel článku oprávněně poukazuje na potřebu jasných pravidel, vzájemné úcty a dobré vůle v našem obcování mezi sebou i se studenty. Zda má pravdu v domnění, že těch se u vás nedostává, to můžete posoudit Vy z posice předsedy. Já znám jen pana dr. Plocka jako vysoce odpovědného novináře. Pokud ten poukazuje na problém, stojí to za šetření. Možná je jeho upozornění neoprávněné, avšak sotva je lehkovážné.
Vážený pane profesore, milý kolego, plně chápu, že se Vás článek až osobně dotknul. Některé jeho formulace byly skutečně nevyvážené. Nemyslím však, že Vy jako předseda katedry je potřebujete považovat za obvinění, proti kterému byste potřeboval svou katedru obhajovat. Spíš mi připadá jako výzva k šetření a řešení. Některé skutečnosti opravdu potřebují šetření – a v citovaném případě hrubého vyhrožování důsledný zásah Policie České republiky, v ostatních jen zásah Vás jako vedoucího a dalších akademických činitelů. Ostatně poslední dva odstavce článku to shrnují způsobem, ke kterému se i Vy jako předseda můžete přihlásit.
Sečteno a podtrženo, spory na Vaší katedře se mi nejeví jako apokalyptický střet Dobra a Zla, nýbrž jako společný problém, který vyžaduje řešení spojenými silami – slovy článku, „ku prospěchu všech účastněných, s ochotou ke kompromisu a se vzájemnou [úctou].“ Velice bych Vám to přál. Vždyť Vaše katedra pro mě není jen Vaše, nýbrž i katedra lidí, které znám a kterých si vážím tak, jako pana prof. Horáka či pana prof. Šmajse. Přeji vám všem vše dobré a doufám, že článek pana dr. Plocka bude štípnutím onoho sokratického ováda, které k dobrému povede.
S úsměvem srdečně zdravím
Váš
Erazim Kohák
Prof. Erazim Kohák, PhD
Emeritní profesor Univerzity Karlovy
a Boston University, Boston MA, USA
Vědecký pracovník FLÚ AV ČR
