Novoroční
Vystoupal jsem před polednem do lesa pod vrchol Javořice. Všudypřítomné vlhko, vlídný větřík a mezi mraky probleskující slunce odkazovaly spíš na pokročilé jaro než na vrcholící zimu v osmi stech metrech nad mořem. „Mohly by teď růst hlívy,“ poznamenal včera na silvestrovském posezení v hasičském klubu jeden z mých místních kamarádů. Zamířil jsem ke stromu, na němž jsem si před týdnem rozmrzele prohlížel zbytky uřezaných hub. Někdo tam ještě před prosincovým sněhem sklidil podzimní úrodu. Ale viděl jsem, že pár malinkých hlívových oušek ve spáře na kmeni nechal. Naději.
Byly tam. I povyrostly. Udělal jsem z nich řádnou porci rizota. Jak na Nový rok, tak po celý rok! No, raději to nepřehánějme… V noci spadla teplota na mínus osm a začalo drobně sněžit. Zajímavé, jak často se tyto dramatické teplotní zvraty po blátivých Vánocích dějí právě kolem Nového roku, hm.
Osekal jsem po ránu led z auta a vyrazil do Staré Říše. Hned zkraje dědiny jsem minul tři malé krále s velkými papírovými korunami. Gabriel Florian už mě čekal, na okenním parapetu vedle dveří jsem si všiml občanky (aha, důchod), dvoustovky (asi na nákup) a malého foťáku. Sedli jsem si do kuchyně, mezi dláta, brousky, tuby s olejovými barvami, rozmalované obrazy – kopie Rouaoulta, rádio, knihy, časopisy, sklenice, boty a …. všude po zemi rozložené kameny. Tedy přesněji, meteority. Bylo tu trochu tepleji, než ve vymrzlé knihovně. „Dělám si pořádek v loňských nálezech. Tamhle to jsem našel ještě včera!“ Gabriel ukázal na menší krabici s možná deseti kameny. „Ale! A kdepak?“ podivil jsem se vida, že chodí pomaličku a o holi. „Tady kousek za domy, asi tři sta metrů, jsou Boží muka. Z roku 1735, nebo tak nějak. To byl v nedaleké Brtnici mor. Tak kolem nich.“ Gabriel spojuje pády meteoritů vždy s nějakými závažnými událostmi… Buch, buch, buch!
„My tři králové jdeme k vám, štěstí a zdraví, vinšujem vám.“ Za domovními dveřmi se ozvaly dětské hlásky. Dovnitř vešla trojice, dva malincí králové a jeden větší (či spíše královna) s cedulkou „Vedoucí kolednické skupiny. Tříkrálová sbírka ve Staré Říši 2010.“ – „Pozdrav Pánbůh, Gabrieli!“ Dvoustovka do košíku malému koledníkovi, chvilku postůjte, uděláme fotku, opravit křídou nápis na dveřích – K+M+B 2010 – a jde se dál.
Vešli jsme do ledové knihovny. Vyřezávaný betlém Metoděje Floriana tu vévodí neutěšenému prostoru: ostrůvky knížek, časopisů, starých tisků, zbytky poválečné produkce Florianova nakladatelství by potřebovaly mladší, pevnou ruku.Stejně jako celý tento podivuhodný dům, tvrz nezdolného ducha. „Jak to vypadá s tím pokusem o zřízení muzea?“ „Asi z toho nic nebude,“ říká Gabriel, v počínajícím roce šestaosmdesátiletý. Přesto však otevírá návštěvní knihu. Poslední záznam je z 30. prosince. Napíšu novoroční přání a vyšlu do světa prosbu o podporu.
Pro nás pro všechny.