Galerie pod zámeckými kaštany a skulptury na srpen

Po roce 1989 vzniklo u nás mnoho soukromých galerií. Kdekdo, i ten, kdo o věci nevěděl expertně zhola nic, chtěl prodávat umění. Zůstala jich sotva desetina. Výstavy koná málokterá a vážné tvůrčí rezultáty jsou k vidění jen někde. Tam je třeba jít!

Galerie 12
     Ze soukromých galerií na Vysočině jsou už dlouho nejpřitažlivější dvě – Galerie z ruky v Křížovicích u Doubravníku (týkala se jí recenze výstavy Kláry Glossové, Kulturní noviny, 7. 7. 2010) a Galerie 12 v Náměšti nad Oslavou.
     Galerie 12 ohraničuje severozápadní roh kaštanového parku náměšťského státního zámku. Podobně jako v Křížovicích i zde si příroda a umění měkce podávají ruce. A když je k takovému milieu přidán poutavý výstavní program, což se zde tradičně děje, je návštěva galerie potěšením. Před galerií je uzavřený dvůr, za pěkného počasí místo vernisáží. Umělecká nálada dvora se pevně opírá o kované sochy a objekty Pavla Tasovského, manžela galeristky.       

Jiřího Netíka a Martiny Netíkové skulptury ze dřeva
První letošní výstava v Galerii 12, přístupná v květnu, uvedla výběr osobitých ilustrací, surrealistických grafických listů a obrazů Josefa Kremláčka a náročně strukturovaných dřevěných skulptur Lubomíra Kerndla. V červnu tu byly k vidění magické grafické listy Mariny Richterové, v červenci minimalistické malby Jana Svobody a dílem s nimi příbuzné, do tří rozměrů převedené kovové objekty Ondřeje Svobody.
Do pátku 3. září vystavují v Galerii 12 Jiří Netík a  Martina Netíková skulptury ze dřeva. Cesta k sochařskému a řezbářskému umění byla u každého z tohoto manželského páru jiná. Netík (1953) vystudoval střední chemickou školu a  živil se jako muzikant. V řezbářství a sochařství je samoukem. Naučil se solidní práci s materiálem, dosáhl  jisté formové osobitosti. Skrze tematiku své práce a závěrečný výraz díla často projevuje svoji křesťanskou víru (řezby betlémů, díla Agnus Dei, Sanktus). Otevírá však a přesvědčivě ztvárňuje i jiné náměty – historie (Hlava, Audience u císaře, Královna), ženský akt (Akt) ad.  

 

Netíková (1973) je rovněž samoukem. Studovala angličtinu, estetiku a dějiny umění. K dřevěné skulptuře ji přivedl manžel. A v mnohých pracích je to znát až příliš. Až k obtížné rozlišitelnosti (Betlém). Odpoutá-li se však od zahleděnosti pod učitelovu ruku a nedá-li si vést svoji, projeví smysl pro lyrizaci ženské figury. Pak jde až k nápadně emancipovanému výrazu (Vzpomínka).

Nekonstruktivní zjednodušení
Když je řeč o činorodosti soukromé galerie v malém městě, nelze ponechat bez akcentu, že ona činorodost přispívá k tolik potřebnému šíření výtvarné kultury. Avšak ani při vědomí těchto souvislostí nemohu nechat bez povšimnutí to, co mě dávno zlobí. V náměšťské Galerii 12, v křížovické Galerii z ruky i ve většině jiných malých privátních galerií se rozmohl, už jsou to léta, zvyk „nekonstruktivního zjednodušení“. Oč jde? Jmenovky u vystavených děl obsahují pouze jméno autora a název díla. V lepších případech ještě techniku, jíž bylo při vzniku díla užito. Rok vzniku schází. Časová informace je přitom pro návštěvníka důležitá. Přispívá mu k poznání cesty umělcova vývoje. Ale když se divák v tomto smyslu nic nedoví, zmate ho zjištění, stává se to často, že vidí od téhož autora díla formálně velmi různorodá. Proto potřebuje solidní sdělení o čase ukazující na proměny umělcova myšlení, na zásahy neodbytných inspirací apod. Co pověděno, platí i o přítomné výstavě Jiřího a Martiny Netíkových.

Galerie 12 je otevřena od května do září od úterý do neděle od 13 do 17 hodin, www.galerie12.cz.

Nahoru