Prosté je základem odvozené krásy

Město Telč, mající dvě tváře, a Městská galerie Hasičský dům na úchvatném historickém náměstí Zachariáše z Hradce uspořádaly výstavu obrazů, papírotisků a koláží Karla Valtra (1909-2006).

Malíř, grafik, kolážista, učitel
Okolo poloviny dvacátých let minulého století Valter   studoval kreslení a matematiku v českobudějovickém Učitelském ústavu, později ještě dva roky na Vysoké škole pedagogické v Praze. Pak učil na několika místech jižních Čech. Za druhé světové války byl vězněn ve fašistickém koncentračním táboře. Po válce, až do roku 1971, učil v  Táboře. Věnoval se olejomalbě, ta má v jeho tvorbě přední místo, později též tempeře, kresbě, grafice (papírotisk) a koláži, také fotografoval. 

Svébytná stylizace
V publiku je zažit zjednodušující úsudek, že co ve výtvarném umění není přímo srozumitelné, to je abstraktní. Práce Valtrovy (až na výjimky) přímo srozumitelné nejsou, ale od abstrakce je dělí vzdálenost bez konce. Cílem abstrakce, která zobecňuje, jsou pojmy reflektující jádra věcí (témat). Ale Valter neměl žádnou ambici cokoli zobecňovat. Držel se konkrétního, tedy uchopitelného, smysly vnímatelného. To sjednával liniemi, plošnými útvary a barvami v osobitě transformované podobě, řekněme v originální výtvarné stylizaci. Znakem stylizace je vlastně  deformování skutečnosti. Z pohledu psychologie je stylizace projevem nepřirozeného chování. Ovšem z pohledu výtvarné teorie je to podstatná složka tvořivého procesu.

Deskriptivní realismus je totiž pouhým spoutaným uměním řemeslné nápodoby, kdežto stylizace (a všechny ostatní projevy formové svéráznosti) je řečí talentu. Řeknu-li, že Valter svoji malířskou formu hledal, nebude to zřejmě mínění chybné, protože hledání je nutnou součástí tvůrčího procesu. Důležitější ovšem je, jaké má ona forma příznaky „od data“, kdy se s ní autor ztotožnil. Před Valtrovými obrazy si silně uvědomujeme jeden ze základů estetické percepce: čím je malíř silnějším kreativním individuem, tím více je s to   jednoduchými prostředky sdělit odvozené krásy.

Tedy: Valter měl, myslím, že to tak muselo být, silné vizuální a zejména duchovní prožitky krajiny a jednotlivostí přírody. Zároveň cítil dimenze svého úkolu prožité svébytně vyjádřit. Vyjádřit tu expresivně s lineární razancí, jinde se ztišeným porozuměním, někde s akcentovaným grafickým pořádkem, vždy ve sjednocené imaginaci. Značně zjednodušoval, dobíral se smyslové podstaty námětu, pro jejíž zviditelnění užíval vlastní výtvarné řeči. Zásadní význam v ní mají nové původní symboly, znaky a ikony. Ve vztahu k objektivní skutečnosti jsou obrazotvorně pravděpodobné. Je tedy snadno vyvoditelné, že jsou subjektivně pravdivé. V oné osobní zaujaté pravdě je valný díl hodnoty Valtrovy tvorby.

 

Umělci jsou bytostnými optimisty
     Známou stěžejní součástí teorie poznání je otázka, jestli je svět poznatelný. Optimisté na ni odpovídají, že poznatelný je. Skeptici jsou pochybovači, soudí, že poznatelné není vše. A agnostici mají na zřeteli staré poučení od T. H. Huxleyho o hranicích poznání, proto míní, že svět poznatelný není. Jak to ale souvisí s výtvarným uměním? Jak s umělci, kteří se zpravidla gnozeologií nezabývají? Do té míry, že výtvarný umělec primárně inspirovaný věcnou skutečností musí být bytostným optimistou, neboť soudí, bez toho soudu by nebyl s to tvořit, že svět je poznatelný. Tedy poznatelný do té míry, aby v následné fázi, ve fázi emancipovaného tvůrčího procesu, mohl být v jednotlivých složkách výtvarného díla (linie, tvar, barva, v případě plastického díla ještě prostor) proměněn dle umělcovy vůle. Opravdový umělec je ovšem současně věčným skeptikem kladoucím si otázku, zda jeho poznání, především pak invenční projev onoho poznání, je dostatečné. I při této skutečnosti usuzuji, že není výtvarný umělec, v jehož ateliéru je nade dveřmi vyobrazen T. H. Huxley. Vzdálil jsem se od tématu? Ne. To vše se s Karlem Valtrem těsně pojí.   
 
Papírotisk
     Jedním z Valtrových vyjadřovacích prostředků byl papírotisk. Je to specifická, ale ne náročná grafická technika tisku z výšky. Grafik nakreslí lineárně zjednodušené rysy motivu na tvrdý papír. Získanou skicu rozstříhá na jednotlivé díly, z nichž pak sestává kompozice. Na vystříhané díly postupně nanese válečkem tiskařskou barvu, tutéž nebo různé barvy, takže se z nich stanou tiskové formy pro postupný tisk. Tiskne tiskařským lisem. Tisk může být jednobarevný i vícebarevný, také ve více listech v sérii s rozličnými obměnami v motivu. Výsledné listy grafik zpravidla nečísluje, protože každý list papírotisku je originálem. Valter dosáhl v technice papírotisku výrazné osobitosti, tedy originality. I zde  uplatnil svoji bohatou tvůrčí invenci.  

Poznámka závěrem
     Výstava z tvorby Karla Valtra je výstavou mimořádné působivosti. V nadšení si k ní připojuji: „Zrcadlení umělecké pravdy“. Ale nemohu nepodotknout: Expozice má instalační nedostatky – na jmenovkách schází označení výtvarné techniky a rozměry díla, zavěšení různě velkých obrazů na rovinu horní hrany je nešťastné, protože je opticky nepříjemné a příčí se ušlechtilé logice zlatého řezu. A také nemohu déle dlužit objasnění onoho „Město Telč, mající dvě tváře…“, jak to stojí v úvodu. Jde o dvě tváře podobou natolik různé, až se nechce věřit, že jsou jedním a druhým profilem téhož města. Památková zóna Telče, zapsaná na seznamu UNESCO, má krásy na rozdávání a vše je tu v chodu bez obtíží, tedy s důvody k obdivu. Když ale překročíš linii oživlého středověku, div tě neporazí úder zatuhlého protikladu – silnice, chodníky, průčelí domů jsou na pokraji řádu rozvalin…      
   

Výstava je přístupná do konce října, v srpnu a v září od úterý do neděle od 10 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin, v říjnu od úterý do neděle od 10 do 12 hodin a od 13 do 16 hodin.

Karel Valter - obrazy, grafiky a papírotisky
Městská galerie Hasičský dům, nám. Zachariáše z Hradce, Telč

www.telc-etc.cz

Nahoru