Polsko (1981–1987)

V době svého velkého rozmachu po roce 1980 vydávala Solidarita i své vlastní noviny.

„Proč zahynuli –- za svobodu?“ Po ukončení válečného stavu v roce 1983.

1984

Podpis Lecha Walęsy, který mi věnoval při návštěvě 1. 3.1984

Pomník v Gdaňsku u hlavní brány do loděnic věnovaný obětem z roku 1970.  Místo vzpomínkových akcí, demonstrací, protestů. Foceno v roce 1984.

Pomník v Poznani věnovaný rokům 1956, 1968, 1970, 1976, 1980. „Za svobodu, právo a chléb – červen 1956“ (Poznaň). Fotil jsem v létě 1984.

Rok 1983 – louka před klášterem na Jasné hoře v Częstochowe v době srpnové mariánské pouti se statisíci poutníky, kterých tehdy přišlo přes půl milionu pěšky ze všech koutů Polska a další statisíce přijely autobusy a vlaky. Walęsa vyprávěl, že kdysi za deset let, po roce 1970, shromáždil necelou třicítku nezávislých odborářů, počítal, že za dalších deset let jich bude možná 50 či 60, ale jak se stal Wojtyla papežem a lidi na jeho pouti Polskem uviděli, kolik jich je, rázem, během několika týdnů, měl v nezávislých odborech 10 miliónů lidí!

Čenstochová, Jasná Hora, srpen 1983. První transparenty vyjadřující názory přicházejících poutníků po ukončení stanného práva v Polsku. Byl jsem v šoku, čekal jsem podle československého modelu znormalizovanou a zlomenou společnost a to, co jsem tam uviděl, jsem si ani ve snu nedokázal představit. Miliony lidí odsuzovaly komunistickou ideologii a praxi. Zde transparenty „Spravedlnost“ a „Mládež bojuje“.

Kněz Andrzej Szpak, srpen 1984 na louce pro noclehy a auta poutníků u Jasné Hory. Provizorně postavený oltář z kamenů, na kterém se při této mši poprali dva starší hipíci kvůli tomu, kdo bude číst první z Písma svatého.
Szpak musel za svého života řešit mnohé konflikty i jiné komplikované situace. Sílu mu dával Bůh i vědomí, že je na cestě, kterou si sám svobodně vybral.

Čenstochová, zdi kláštera na Jasné Hoře. srpen 1983. Transparent „Nedáme víru, zemi, řeč“ KPN (Konfederace nezávislého Polska – podzemní organizace)

Polsko 1983 – lidé v Čenstochové s napětím vyhlížejí první poutníky na Jasnou Horu. Píseň o naději (volně přeloženo od Jacka Kaczmarského): Stojíme před zdí, už dvacet, třicet či čtyřicet let, zeď je vysoká a mocná! Za zdí je strom a hvězda. Možná za sto či dvě stě let se objeví malé okénko a uvidíme svět...

Symbolická fotka ze srpna 1983, kdy radost ze setkání po válečném stavu byla skutečně euforická a i když mezi hippies bylo hodně lidí jiného vyznání i řada ateistů a agnostiků, tak tehdy všichni společně a s nadšením tančili kolem kříže a obrazu Krista. Katolická církev poskytovala jistou míru ochrany pro všechna alternativní a nezávislá hnutí.

Częstochowa, srpen 1984. Malý polský Hyde Park. Každý, kdo chtěl, přišel a všem řekl do reproduktorů, co chtěl a co si myslí. Veřejná a svobodná výměna názorů v rámci setkání hippies a další nezávislé mládeže na louce u Jasné Hory.

Polsko, Częstochowa, srpen 1984. I když tehdy statisíce lidí na pouti dávalo jasně najevo svůj názor a odhodlání, vyběhl z této skupinky jeden dělník s obavami a dotazy proč to fotím, že kdyby se to dostalo k nim do fabriky, asi by ho i vyhodili, že u nich je situace hrozná. Snad ho trochu uklidnilo, že jsem byl z Československa.

Polsko, venkov, konec let osmdesátých. Traktorista zdraví procházející poutníky. Komunistickou terminologií by bylo možné říct, že kontrarevolucionáře bylo možné v Polsku potkat doslova na každém kroku.

Częstochowa, srpen 1983. Hippies pouť krátce po příchodu na Jasnou Horu. Jejich spontánní a radostný zpěv přitáhl k sobě během krátké chvíle další stovky jejich příznivců a večer jich už bylo kolem tří tisíc a zpívalo se, modlilo se a tančilo až do rána a během té noci byla sloužena nejdelší a nejradostnější mše, jakou jsem v životě zažil.

Mše pro hippies na Jasné Hoře v srpnu 1984.

Kostel na předměstí Varšavy, kde se držely hromadné a dlouhodobé hladovky za uvězněné odpírače vojenské služby, kam mne vzal Andrzej Jagodzinski, a potom jsme skončili u jedné polské spisovatelky, v jejímž rodinném domku na předměstí probíhaly mezi intelektuály a spisovateli aukce samizdatů a já na to koukal a nevěřil, neboť u nás jsme se většinou neodvážili samizdaty prodávat, abychom nebyli obviněni z nedovoleného podnikání.

Polská madona a křesťanská víra spojovala v Polsku všechny generace, všechny sociální skupiny, venkov i města. V 17. století Černá madona ochránila Poláky před vpádem Švédů. V osmdesátých letech jsem viděl na Jasné Hoře lidi, jak se hromadně modlili „Pane Bože, ochraň nás nejen před Švédy, ale i před bolševiky.“ Foto – polský venkov na konci let osmdesátých.

Varšava, areál kostela Stanislawa Kostki 1985. Hrob kněze Jerzyho Popieluszka, zavražděného státní bezpečností v roce 1984. StB u mne našla fotku a básničku věnovanou zavražděnému knězi a chtěli, abych jim o tom něco povykládal. Odpověděl jsem jim, že toho moc nevím, že by se spíš mohli zeptat svých kolegů v Polsku, pokud mají nějakou družbu. Říkali mi, že se s nimi jednou setkali, ale nechtěli jim k Popieluszkovi nic říct a nakonec jen řekli, že to byla chyba. K tomuto hrobu jezdily za socialismu zástupy Poláku i autobusy se školními výlety a hrob navštívilo přes 17 miliónů lidí s milióny květin. Mše za vlast pokračovaly.

Częstochowa 1986. Mírový pochod přes Jasnou Horu zorganizovaný hippies a další mládeží, který protestoval i proti prodeji hraček v podobě zbraní na Jasné Hoře. Tehdy se vykoupily na stáncích dětské pistole a samopaly a spálily na hromadě. Mezi hippies bylo i silné hnutí Wołność i pokój (Svoboda a mír), které odmítalo také povinnou vojenskou službu.

Mše pro hippies a další alternativní mládež v srpnu 1984, kdy se malá Patricie modlí během svatého přijímaní na louce. Její rodina později emigrovala do USA, ale na poutě přijíždějí dodnes a její mamce Ule tyhle fotky pomohly přežít nejtěžší období jejího života v Americe.