Za manipulaci s grácií!
Slušnost není slabost, čtete krédo na modrém billboardu v tomto nečase.
Nemám v úmyslu volit sociální demokraty a nemám v úmyslu volit ani demokraty občanské. Tolik na úvod, aby bylo jasno, že mé znechucení volební manipulací nemá být manipulativní. Vybírám si jen jednu kůstku z rybí páteře. Ta, a nikoliv jiné související, určuje můj pohled.
Kromě jiného jsem učitel, a vedle jiných předmětů učím také propagaci. Vykládám žákům, jak zasáhnout cílovou skupinu; že ji musí znát, že musí mluvit jejím jazykem a v něm pojmenovávat klíčové věci. Stejně je tomu s grafickým zpracováním. Tref se do vkusu zákazníka! A potom odcházím do města, kde se to řeže, a ptám se, k jaké cílové skupině mluví kampaň ODS? Modrý usměvavý Nečas versus ohnivý škleb Paroubkův. Zlý šašek a dobrý král?
Nejen, že jakékoliv cíle modré strany zanikají v masivu negativní reklamy, a do popředí je stavěno jen manipulativní srovnávání, ještě se ta manipulace děje na úrovni šestiletého dítěte. Rozměklé líce s drobnými bojácnými zoubky v úsměvu na jedné straně a diktátorsky mužný půvab krhavých očí na straně druhé. Vyberte si! Vzhledem k tomu, že šestiletí volební právo nemají, strůjci modré kampaně se zjevně domnívají, že se v této výši pohybuje intelekt jejich potenciálních voličů. Mám se k nim počítat?
Rád bych si myslel, že je to celé jen akce sociálních demokratů, kteří takto chtěli zesměšnit své konkurenty. Fiktivní kampaní stylizovaného buranství bez špetky vtipu a grácie. Žel!
Byla by chyba zvykat si na tento způsob vedení kampaně. Když letí plivanec tam, kde by mělo padnout slovo (svého času jsem empiricky ověřoval, jestli slepice opravdu poběží za flusem; jak na nás pokřikovali kibicové při fotbale), je to problém, a nevymluvíme se na volební boj, kde si údajně nelze brát servítky. Copak ve sněmovně už to půjde hladce? Bez boje? Charakter dílčí části vypovídá o povaze celku. A tak, třebaže ODS může myslet své státosprávní kroky dobře, dokonce to mohou být kroky nejlepší z těch, co se nám nabízejí, jestliže její komunikace s voliči vypadá takto, pochybuji o vhodnosti její pozice v reprezentaci státu.
Reklama není světem vyděleným z toho našeho. Virtuálním prostorem, kde smíš být hrdinou nebo parchantem a konat vše bezbolestně a nejlépe s několika životy. Je bezesporu umění prodávat svou tvář a neztratit ji. Ale vezměme si takový pohřební ústav! Firma, jako každá jiná. Přirozeně podléhá konkurenčnímu boji; každý si chce urvat co nevíce nebožtíků. Přesto se ve své prezentaci, ve formě propagace musí chovat tak, jako se jiná firma nutně chovat nemusí. S respektem a úctou. Jenže my politickým stranám nesvěřujeme mrtvolu, ale živý stát. A zdá se, že dokud nejde o život...
Přibližně před měsícem přinesla jedna z rubrik Respektu dotaz, zda by neměla být negativní kampaň nějak regulována. Připojuji se k vyznění odpovědí několika odborníků. Je protivné i smutné chodit denně galerií povýšené omezenosti a nevkusu, ale zakazovat, to určitě ne. Je lépe, když se kandidát může projevit. Pár měsíců to pak vydržet lze. Pár měsíců. Když vás někdo uráží, také si jej nepozvete, aby s vámi několik dalších let bydlel.
