Pavel Hnilička: Sídelní kaše

Nová zástavba v Uhříněvsi. Foto www.dopravni.net

Nakladatelství Host vydává v nové edici brožur Urbanismus do kapsy druhé rozšířené vydání knihy architekta Pavla Hniličky (nar. 1975) věnované fenoménu satelitních městeček. Za jejich vznikem stála iluze, že každý, kdo se trochu snaží, může dosáhnout na měšťanský životní standard, symbolizovaný samostatným bydlením v přírodě. Výsledkem zběsilé výstavby však není žádná Hanspaulka nebo Ořechovka, ale bezútěšná pláň posetá uniformními domky, odkud je to do civilizace hodinu popojíždění autem v zácpách. Vzhledem k řídkosti osídlení se tu žádná občanská vybavenost ani veřejná doprava nevyplácí a o pěších přesunech se už vůbec neuvažuje. Aby se člověk cítil ve své obci skutečně doma, potřebuje vědět, kde je například kostel, hřbitov, hospoda či autobusová zastávka. Současná zástavba však nemá žádnou strukturu, žádné orientační body, je to jen noclehárna postrádající veškerý společenský život. Její bezduchost je přímo symbolem současné doby: vzniká levně, rychle a bez ohledu na cokoliv.

Po celém světě vznikají okolo velkých měst shluky staveb, které spojují všechny nevýhody města i vesnice a pro které se ujalo označení urban sprawl (sídelní kaše). Ovšem co je v Americe s její rozlohou potenciálním problémem, to je ve střední Evropě vyslovenou katastrofou. Autor upozorňuje, že je v České republice denně zastavěno sedm hektarů půdy - kdybych byl "zodpovědný hospodář", znepokojovala by mě tato bezohlednost vůči budoucím generacím minimálně stejně jako schodek rozpočtu. Další otázkou je, co vyroste z dětí, které si nemohou hrát okolo domu se svými vrstevníky a jsou závislé na rodičovském voze, kdykoliv se chtějí dostat do školy, do fotbalu či do houslí.

Hnilička uvádí na pravou míru levicové názory přičítající zrůdnosti suburbanizace praktikám laissez-faire. Ve skutečnosti jde o výsledek cílené státní politiky - výstavba těchto domků na klíč je štědře dotována a nesmyslná rozloha nevyužívaných pozemků kolem nich je dokonce stanovena zákonem. Původně bylo záměrem posílit sebevědomou a státotvornou střední vrstvu, vznikla však sídliště naležato plná vykořeněných mankurtů, postrádajících citový vztah k čemukoli.

Kniha obsahuje předmluvu Václava Havla, která úpadek urbanismu spojuje s globální intelektuální i mravní krizí: "(…) veliké kusy země, které nejsou ničím, to znamená ani loukou ani polem ani lesem ani pralesem ani smysluplným lidským osídlením." Text doprovázejí četné fotografie, na kterých příměstské kolonie rodinných domů svojí odlidštěností připomínají spíše kárný tábor, až si člověk mimoděk začne prozpěvovat Hutkův Litvínov.

Hniličkova kniha má sice i slabé stránky, jako je přetíženost odbornými termíny a technikáliemi (zejména v druhé polovině), přesto jde o práci přínosnou, která se snaží hledat i východiska a představuje udržitelné modely individuálního bydlení, jako je švýcarské sídliště Thalmatt, které by mohlo být inspirací i pro české architekty. Chtělo by to "jen" trochu nápaditosti a odvahy.

Pavel Hnilička: Sídelní kaše. Host, Brno 2012, 212 stran.