| Dnes je: 08-09-2010 14:20:38 |
Pro fotografa Otu Nepilého je Polsko osudem. Jako účastník mariánských poutí se stal svědkem fascinující duchovní obrody polské společnosti v osmdesátých letech. Založení a působení nezávislých odborů Solidarita bylo pevnou součástí tohoto procesu. V následující fotogalerii připojil autor pod černobílé fotografie obšírnější popisy dobových reálií.
Americko-rakouský spisovatel a novinář píše v časopisu Die Presse o velkém a současně rozporuplném příběhu „amerického snu“, příběhu, v němž zvolení prezidenta Obamy znamenalo počátek nové kapitoly.
Do Vídně jsem se vypravil jako bývalý stipendista Franze Werfela na každoroční literárněvědnou konferenci, letos ve dnech 15.–18. dubna. Scházejí se tu díky rakouské velkorysosti absolventi z Maďarska, Rumunska, Slovenska, Česka, Polska, ale i USA, Indie, Kamerunu, Turecka nebo třeba Arménie. Následující osobní poznámky se však netýkají jen werfeliánů, ale třeba i „literatury k očesání“.
Mozaika aktuálních postřehů z rakouské kulturně-politické scény od naší vídeňské spolupracovnice.
Osudová závislost lidstva na energii může vést k takové politice, jež přestane myslet na budoucnost a bude se řídit pouze momentální snahou o udržení dosažené životní úrovně. Začátek takového chování můžeme pozorovat na případu Kanady.
... může to způsobit i státní převrat. Studentské bouře nebyly nikdy jen nevinný rámus – „ať se mládí vydovádí“ – vždy byly důsledkem čehosi dlouho přidušovaného, co najednou nabralo dech z vlastních vnitřních zdrojů, vyrazilo navenek a strhlo s sebou další dřímající energii.
V roce 2002 pronesl americký prezident Bush řeč v Bundestagu. Bezprostřední výbuch po jejím skončení v redakci: „To bylo - nic!“ - Padl návrh, aby strana tři, plánovaná pro otištění projevu, zůstala prázdná. Editor čísla nakonec rozhodl: „Nesmíme zahodit šanci. Půjde to na stranu jedna s portrétem řečníka a s titulkem Bushova historická řeč. A po tím: nic.“ Tak vznikla jedna z nejoceňovanějších titulních stran v historii taz.