Společnost a politika Osobnosti

Obživlosti: Miroslav Zikmund

Ivan Hoffman. Foto archiv

Další díl seriálu známého autora – písničkáře, novináře a komentátora –, který stál mimo jiné u zrodu našeho družstevního média. Vzpomínky na to, co bylo a současně stále je.

Když sedím ve zlínském studiu Českého rozhlasu, často si uvědomím, že nějaké dva kilometry vzdušnou čarou ode mne má puštěné rádio Miroslav Zikmund, cestovatel a spisovatel, a poslouchá, co říkám. Vím to, protože mi to kdysi řekl, ale v pořádku to není, protože mluvit by měl samozřejmě on a já poslouchat. Ještě jsem nebyl na světě, když Zikmund s Hanzelkou už měli za sebou slavnou cestu po Africe a Jižní Americe. Za mého dětství byli tihle dva mediální hvězdy a po roce 68 patřili mezi statečné, kteří se nesmířili s okupací a následnou normalizací a pak se podpisem Charty 77 stali nepřáteli režimu.

Miroslavu Zikmundovi jsem byl představen v roce 87. Na nepřítele čehokoli nevypadal. Usmíval se jako člověk, kterému se v životě daří, na co sáhne. Byl nakažlivě pozitivní a takového jsem ho pak potkal pokaždé a potkávám dodnes. Na kompliment, že i po devadesátce skvěle vypadá, vážně odpovídá, že si jako cestovatel nemůže dovolit špatnou kondici a za svou vitalitu že vděčí čtyřem věrným kamarádům, kteří nikdy nezradí, což jsou koště, hrábě, rýč a lopata… Miroslav Zikmund je živoucím důkazem, že stárnout má smysl, pokud člověk zůstává mladý. Existuje názor, že žijeme v tak dynamické době, že lidé umírají v jiné epoše, než do jaké se narodili. Z takového pravidla jsou ale výjimky. Zemře-li někdy Mirek Zikmund, tak ve své epoše, protože jako cestovatel je vůči nástrahám času a prostoru imunní.

Je zvláštní, jak málo je v davu lidí, kteří odněkud někam cestují, cestovatelů. Dokonce ani o lidech, kteří cestují se záměrem na vlastní oči uvidět svět, který znají jen zprostředkovaně, neřekneme, že jsou cestovatelé. Pouze když se cestování stane důvodem našich cest, posláním, je slovo cestovatel na místě. Cestovatelem se ale může stát pouze vypravěč, vypravěčem jen ten, kdo má dar pozorovat a naslouchat. A to jsou dary, kterým disponuje jen ten, kdo má otevřenou mysl a srdce. Miroslav Zikmund vám řekne, že cestovatele dělá cestovatelem pořádek, důslednost s jakou člověk zaznamenává vše, co na cestě zjistil a zažil. Když s ním ale mluvíte, napadne vás jiná definice cestovatele. Je to člověk, kterého zajímáte, který se o vás snaží zjistit, co jste zač. Jste někým, koho potkal na cestě a o kom je připraven podat svědectví ze své cesty. Být cestovatelem není profese. Je to dar.

Když jsem před časem v rádiu pogratuloval Miroslavu Zikmundovi k pětadevadesátým narozeninám, zazvonil pak v režii telefon: gratulant mi děkoval za gratulaci a k tomu prohodil, jakoby mimochodem, že mne rovněž čeká dlouhověkost, neboť se prý také usmívám. Prodávám, jak jsem koupil. Buďme pozitivní! Doporučuje to Miroslav Zikmund, který všude byl, hodně ví, je na něj spolehnutí a dá se mu věřit.