Literární ukázka Kultura

Počteníčko: Zvířecí procesy

Soud s prasaty v roce 1547 v Lavegny. Ilustrace z knihy Robert Chambers: The Book of Days

Malá kapitola z dějin lidské pošetilosti (podle Ludvíka Součka).

Středověk se zapsal do dějin nesmyslů i nadmíru fantastickou specialitou. Soudy se zvířaty. V jednom století se jich konaly celé stovky.

Tak třeba v normanském městě Falaise byl roku 1386 obžalován vepř, že svévolně usmrtil dítě. Po slavnostním přelíčení, v němž byl všemi hlasy uznán vinným a které se konalo veřejně před celým městem, milého vepře oblékli do lidských šatů, zbičovali ho a dopravili k popravčímu špalku, kde byl podle rozsudku sťat.

Podobných „provinilců“ byla spousta. Prasata se totiž tenkrát volně toulala po městě a jako zdravotní policie požírala všechno, co bylo k snědku. Tímto volným a kočovným životem zdivočela tak, že před nimi nebyly bezpečné ani děti. Není divu, že byla roku 1547 v Sévigny souzena pro vraždu dítěte svině a šest selátek. Prokurátor navrhl všem obžalovaným trest smrti, ale skvělý obhájce dokázal selátka „vysekat“. Svině byla ovšem předána katu. Selata vzhledem k mládí a ke špatnému příkladu matky, jímž byla svedena, jak zní rozsudek doslova, byla soudem osvobozena.

Podobný soud se konal roku 1370 v Burgundsku, kde se ze zločinu vraždy chlapce zodpovídali tři vepři. Burgundský vévoda obžaloval a ze své moci odsoudil přes zoufalé lamentace majitele celé stádo, protože prý všechny ostatní svině se na smrt chlapce dívaly a nebránily jej.

Roku 1314 byl v Moissy poslán na smrt provazem býk, protože zabil řezníka. Z podobného důvodu odsoudil roku 1639 soud v Dijonu k smrti koně a ještě roku 1694 (!) byla na rozkaz krajského soudu v Aix upálena kráva, protože doznala svůj spolek s ďáblem a své zločiny prováděla s rozmyslem a zcela vědomě.

Někdy byly ovšem se zvířecími provinilci potíže. Tak třeba roku 1547 předvolal soud v Nantes před tribunál myši, které se tak darebácky rozmnožily, že zničily všechnu úrodu. Soudní dvůr se dostavil v plném počtu, ale obžalované zřejmě nedostaly pozvání včas a ani vousky nevystrčily.


Ludvík Souček: Blázniví vynálezci. Kapitoly z dějin nesmyslů. Albatros, Praha, 1974, s. 136