„Osudové osmičky“ 20. století v družstevnictví
Traduje se, že některé letopočty končící na číslo osm se významně, až osudově zapsaly do historie našeho státu. Uplynulé století to potvrzuje. Ze série předcházejících článků je již známo, že družstevnictví se stalo od druhé poloviny 19. století součástí politického, sociálního, hospodářského a kulturního dění českého národa, proto se všechny osudové zvraty dotýkaly i oblasti družstevnictví. Letos máme další „osmičkový rok“, zrekapitulujme si tedy ve zkratce, jak se ony „osudové osmičky“ minulého století promítly do vývojové cesty českého (československého) družstevnictví.
Rok 1918
Vznik samostatného Československého státu na podzim roku 1918 otevřel pro české (československé) družstevnictví novou vývojovou etapu. Zejména počáteční roky tohoto období byly velice příznivé a vyznačovaly se rychlým nárůstem různých typů družstev. Byla to doba, kdy rozvoj družstev byl přirozený, odpovídající potřebám a zájmům obyvatel měst a venkova, bez mocenských a politických zásahů, jež se začaly postupně projevovat v následujícím období.
Rok 1938
Na základě Mnichovského diktátu podepsaného v září 1938 zástupci Německa, Anglie, Francie a Itálie bylo Československo přinuceno do 10. 10. 1938 postoupit pohraniční území, tzv. Sudety, Německu, Polsku a Maďarsku. Tento zásah družstevnictví tvrdě postihl. Vysoké ztráty vykázala všechna družstevní odvětví a jejich družstva. Následná okupace Československa v roce 1939, vznik Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského štátu přinesly další razantní zásahy do činnosti družstev – plné podřízení nacistickému režimu, násilnou reorganizaci a de facto umrtvení družstevního života.
Rok 1948
Po skončení 2. světové války a osvobození Československé republiky se družstevníci aktivně zapojili do obnovy válkou zničeného národního hospodářství. Družstva začala navazovat na svoji předválečnou činnost.
Politický zvrat v únoru 1948 však znamenal konec demokratického vývoje v Československu a nastalé politické, ideologické a ekonomické změny společnosti tvrdě postihly i družstevnictví. Došlo k zestátnění četných družstev a družstevních podniků a dokonce k likvidaci vybraných sektorů družstevní činnosti (např. úvěrních a spořitelních družstev). Reorganizace družstevnictví dokončená v roce 1952 proběhla podle „scénáře“ vypracovaného na ÚV KSČ a přinesla ve svém důsledku přeměnu družstevních organizací na výkonné orgány pro plnění státem zadaných úkolů. Direktivní zásahy omezovaly činnost družstev, zbavovaly je podnikatelské iniciativy a účelově je zneužívaly. Byly porušovány základní družstevní principy.
Deformace družstevnictví, ke kterým došlo v následujících letech, pramenily z teorie, že družstevní vlastnictví a podnikání je nižší formou socialistického vlastnictví, které postupem doby zanikne.
Rok 1968
Začátek roku 1968 přinesl významné změny v politické sféře a naznačil perspektivu řešení nahromaděných problémů společenského života i národního hospodářství. Družstevnictví pohotově reagovalo na vzniklou situaci a vypracované Družstevní akční programy představovaly koncepci činnosti a poslání družstev v demokratické společnosti se začínajícím tržním hospodářstvím. Bohužel k jejich realizaci po okupaci 21. srpna 1968 nedošlo. Tvůrci Akčních programů byli v následujícím období normalizace tvrdě postiženi spolu s mnoha funkcionáři, vedoucími i řadovými pracovníky v systému československého družstevnictví. Federálnímu uspořádání Československa byla přizpůsobena i organizace družstevnictví. Byla obnovena řídící funkce státního plánu. Opět došlo k likvidaci vybraných družstev, či k jejich slučování. Přesto se družstva i nadále snažila v rámci daných možností zachovávat družstevní principy ve svém podnikání.
Rok 1988
Ta „poslední“ fatální osmička vyvrcholila, jak je všeobecně známo, o rok později. Opět zasáhla v plném rozsahu i družstevnictví. V souvislosti s politickým vývojem i společenskými změnami v Československu po listopadu 1989 bylo družstevnictví umožněno vrátit do své každodenní praxe tradiční družstevní principy a hodnoty. V roce 1990 došlo v družstvech a jejich svazech k demokratickým volbám všech družstevních orgánů a postupně byly odstraněny deformace vnesené do družstevnictví v dlouhém „normalizačním“ období.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Tímto je uzavřena kapitola stručného všeobecného přehledu vývoje družstevnictví na území České republiky, jejíž 9 částí (úvod, družstva spotřební, velkonákupní, výrobní, lidově-umělecká, bytová, zemědělská, peněžní a bankovní) jste si mohl přečíst v předchozích číslech Kulturní novin.
V následujících příspěvcích bude věnována pozornost skupinám družstev, či jednotlivým družstvům, které se poněkud vymykaly svojí působností, neboť jejich činnost byla netypická vzhledem k ostatním družstevním odvětvím. Ale právě tato družstva jsou zajímavou součástí obrazu družstevních dějin. Navíc mnohé objekty, vzniklé původně jako družstva, dosud existují. Zároveň si připomeneme i nejznámější průkopníky a propagátory družstevních myšlenek u nás i v zahraničí.