Slovanská Lužice založila svůj (před)parlament
Vhled do politického života národa našich severozápadních sousedů.
Včerejší boje
Oslavili jsme konec první světové války. Lužickosrbská Wikipedie jako připomínku této památné chvíle uveřejnila seznam Lužických Srbů z radworské farnosti, kteří v průběhu tohoto konfliktu padli.
Vzpomínejme a dodejme při té příležitosti, že česká sorabistická literatura se v roce 1937, kdy lužickosrbské dějiny temněly pod nacistickou nadvládou, zmohla na výjimečný výkon: Boris M. Paar, autor, o němž dodnes nic kloudného nevíme (vyjma toho, že jde o pseudonym), uveřejnil povídku Revoluční sen radworský. Je napsána příšerným jazykem, je těžkopádná, nemohoucí a dávno zapomenutá. Ale zpracovává tehdejší český sen: vypráví o tom, kterak se právě do lužickosrbského Radworu navracejí z frontových bojišť první světové války místní muži a vyprávějí, k jakým posunům dochází ve střední Evropě, vyprávějí o příslibu prezidenta Woodrowa Wilsona o právu na sebeurčení národů, až nakonec přimějí veřejné mínění vzbouřit se německému císaři a přihlásit se k samostatnosti a k vzniklému Československu… Vzpomeňme tedy padlé, díky nimž máme svůj stát, padlé, kteří takové štěstí neměli, i zemřelé, kteří i po konci bojů dál snili své sny o lepším světě.
Dnešní parlament
3. listopadu 2018 došlo v Lužici k předpokládanému dějinnému zvratu – po čtvrtstoletí snah proběhly volby do takzvaného Serbskeho Sejmu (Lužickosrbského parlamentu). Kolega z redakce Česko-lužického věstníku Josef Blažek sepsal minulý týden pro Novinky článek, v němž popisuje, co se vlastně děje a co by to mohlo znamenat.
Předsednictvo naší Společnosti přátel Lužice se kloní k názoru, že spuštění Sejmu je za stávající situace nešťastné (doplnění kontextu k Blažkovu článku: jsme v situaci, kdy prvně od roku 1989 není žádný Lužický Srb členem Bundestagu a kdy hrozí, že napřesrok poprvé žádný nebude ani členem Saského zemského sněmu, kde jsou nyní čtyři lužickosrbští poslanci; vznik nového mocenského centra Němcům ve vztahu k lužickosrbské otázce nabídne munici vymlouvat se, že se neorientují, s kým jednat, dokud si Srbové mezi sebou neudělají pořádek). Přitom se mohlo jít cestou známou z Dolní Lužice, kde při Braniborském zemském sněmu před čtyřmi lety byla poprvé volena „Lužickosrbská rada“ (Rada za nastupnosći Serbow); a tento model funguje dobře.
Parlament (přesněji „předparlament“, ale tak se o něm veřejně kvůli lepší reklamě již nehovoří) ale nemá žádné pořádné zákonné zázemí (takže klidně mohou vzniknout čtyři další takové parlamenty či předparlamenty, aniž se něco změní). Vzniká spíš z trucu na hrobě výsledku dávných voleb v Domowině, které podle zakladatelů myšlenky Sejmu vyhráli exkomunisté, proto se poražení vydali touto cestou (třebaže Domowina se mezitím velmi proměnila, omladila, internacionalizovala atp.). Stanovený způsob voleb (víc vizte v odkazovaném článku) navíc umožňuje Lužické Srby kdykoli přehlasovat, budou-li Němci dost „pružní“. Nemluvě o tom, že lužická srbština přes všechny proklamace o opaku (a trojjazyčné německo-hornolužicko-dolnolužické reklamní mejly) už jen na facebookovém profilu iniciativy Serbski Sejm hraje v živé diskusi i mezi lidmi zjevně vládnoucími srbsky ani ne druhé, ale bůhvíkolikáté housle.Zároveň přes máchání principy demokracie ani Sejm nepřináší změnu do lužickosrbského uvažování: kritika se ani tady nenosí coby prostředek debaty, plodí naopak nervozitu, pomluvy a zášť.
Na druhou stranu je třeba přiznat, že Sejm dokázal oslovit a dát význam dvěma skupinám Lužických Srbů, které Domowina využít nesvedla: a sice Srbům žijícím mimo sídelní prostor srbské Lužice a Srbům, kteří nehovoří lužickosrbsky, ačkoli jinak se kulturně i duchovně Lužickými Srby cítí být. (To je identita známá z Dolní Lužice i z evangelické Horní Lužice; katolická Horní Lužice, kde je jazykově lužickosrbsky nejvíce homogenní teritorium, však takové lidi prozatím pořádně nevnímá.)
Jisté je zkrátka zatím to, že bez ohledu na osobní sympatie k celému projektu, Lužickosrbský parlament vznikl. A to, že na lužickosrbské politické mapě to přinejmenším dočasně bude velký zvrat. Nechť tedy žije demokracie a zdravý rozum.
Zdroj: Společnost přátel Lužice