Milence k narozeninám
Báseň Sexta Propertia, římského autora elegií žijícího v prvním století před Kristem.
Podivil jsem se věru, co Múzy tak časně mi nesou,
když jsem je před ložem zřel v zardělém úsvitu dne.
Přinesly zvěst, že narozeniny milenka slaví;
poté na její zdar třikráte zatleskly v dlaň.
Ó kéž bez mraků mine ten den, šum větrů ať zmlkne,
rozvlněná pak tůň na břehu ztiší svůj hněv!
Nikomu dnešního dne kéž smutku na líci nezřím,
Niobin kámen ať sám zadrží ručeje slz,
ledňáčků hrdla ať přestnou lkát a se utiší rovněž,
ať ani nekvílí dál nad mrtvým Ityem máť! –
Ty pak, za blahých znamení zrozená, předrahá dívko,
vstaň a obětní dluh bohům, jak náleží, splať!
Nejprve čistou vodou až spánku zaplašíš chmury,
až tvá dovedná dlaň upraví skvoucí se vlas,
potom si oblékni šat, v němž poprvé Propertiovy
zraky jsi jala, a v skráň ozdobu z květů si dej,
zároveň pros, aby čarovný vděk též dále ti zůstal,
dál tvé žezlo, a já – stále byl poddaným tvým!
Nato, až ověnčené též oltáře kadidlem uctíš,
blahověstná jich zář po celém domě až vzplá,
starej se o hostinu, noc u číší jenom ať plyne,
z porcelánových váz šafrán ať opájí vzduch;
k nočnímu reji ať píšťaly znějí až do ukvílení,
bezuzdný žert a smích stále ať ze rtů ti zní,
líbezný hostiny hlahol ať spánku zahání mdlobu
tak, že až pronikne hluk v sousední ulici ven!
Poté se do kostek dejme, ať věštbou jejich se zjistí,
koho z přítomných všech poranil křídlatý hoch…
až pak při mnohých sklenkách nám hodiny uplynou – potom
zařiď, ó Venuše ctná, milencům k oběti vše,
ať ono výročí slavné má závěr v ložnici naší!
Tím, ó radostný dni, důstojně skončíš se též.
Z knihy Tisíc polibků. Starořímská milostná lyrika (Československý spisovatel, Praha, 1973). Přeložil Rudolf Kuthan.