KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Péče o krajinu v době klimatické změny je věcí navýsost politickou, jak jsme psali například v 15. čísle KN. Přitom ale neztrácí nic ze své praktické podstaty. Proto přinášíme komplexní článek Ing. Viléma Jurka, který o přírodu – převážně na jižní Moravě – aktivně a prakticky pečuje nejen, ale především v rámci spolku Rezekvítek už rovných deset let.

K suchu už bylo řečeno mnoho, takže hrozí kopírování už dávno řečeného. Najednou se roztrhl pytel s odborníky a každý problematice sucha rozumí jako emeritní profesor bioklimatologie. V diskusi zavládlo teoretizování a pitvoření se, kam že nám mizí ta voda, proč schnou stromy, proč ubývá hmyz a podobně. Klejeme, analyzujeme, ale nic moc praktického a zásadního neděláme. Máme popsány stohy papírů různých koncepcí – jen namátkou Adaptační strategie ČR, Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice, Národní akční plán adaptace na změnu klimatu apod. Bohužel tyto krásné studie krajinu nezachrání, dokud se jejich cíle nebudou naplňovat. Nepomůže ani pořádání odborných seminářů, nepomohou ani facebookové statusy, nepomůže ani podepisování elektronických petic. Všechno je to jen jaksi pasivní boj, který připomíná boj s větrnými mlýny.

Kuchařka vybraných receptů

Dlouho si pohrávám s myšlenkou popsat příklady možností boje proti suchu. Proto se v následujícím textu pokusím o sestavení malé kuchařky receptů. Není to poprvé, co jsem se touto cestou praktických návodů vydal. Na jaře 2018 jsem s kolegy připravil zvláštní vydání Jihomoravských ekolistů, kde se objevily příklady z praxe a ukázky toho, jak krajině pomoci.

Mottem nejen toho článku je: ochrana, plánování a správa krajiny. Pojmy vychází z Evropské úmluvy o krajině, na kterou se neprávem zapomíná. Tři uvedená slovíčka poukazují na to, že znavenou krajinu může napravit zase jen člověk. V tomto článku budou hlavni roli hrát vlastník, aktivní člověk a politik.

Vlastník zemědělské půdy

Přes sedmdesát procent plochy zemědělské půdy je dnes pronajímáno. Říká se, že z cizího krev neteče a vypadá to, jako by se toho zemědělci drželi. K pronajaté půdě nemá mnoho zemědělců vztah. Nic jim nebrání z půdy vytřískat všechno. Hlavním kamenem úrazu je asi právě to, neúcta k půdě.

Dlouho jsem měl za to, že zemědělci jsou správci krajiny, a právě oni mohou pomoci. Tuto teorii jsem zastával zhruba od roku 2012. Uplynulo pár let a ten pohled jsem změnil. Stav věci se má tak, že velcí hráči si jedou ve svém a mluvit si do ničeho nenechají. Malí a střední zemědělci mají svázané ruce a často bojují o přežití. Napříč zemědělským sektorem se táhne neshoda, jak s krajinou zacházet. Měl jsem tu možnost v posledních měsících mluvit přímo s několika zemědělci. Na základě osmi debat s jihomoravskými a středočeskými zemědělci jsem se přesvědčil, že se sami nemohou shodnout na různých tématech. Ať je to orba, dotace na takzvaný greening, mokřady, krajinná zeleň, zastropování, protierozní úpravy krajiny, komplexní pozemkové úpravy a tak dále.

Nás však teď zajímá jiná skupina. Řada čtenářů tohoto textu jsou vlastníci zemědělské půdy, ale nehospodaří na ní a pronajímají ji zemědělskému podniku. Ať jsou to drobky v řádech desítek metrů čtverečních až pozemky čítající několik hektarů. Nájemné je v mnohých případech malinké a prakticky z něho vlastník nemá žádný užitek. Půda je ždímaná a víc než hospodaření to připomíná těžbu. Plodiny se omezily skoro jen na trojici pšenice, kukuřice, řepka. Jak se nadávalo na orbu, tak dnes se prakticky neoře a půda se jen lehce posmýká. Používání pesticidu neklesá, ale v posledních letech naopak vzrůstá.

Proto mám první radu pro všechny majitele zemědělské půdy. Zajeďte se podívat, jak váš pozemek vypadá a co se na něm pěstuje. Zjistěte si, jakou formou je pozemek pronajatý. Informujte se u podniku, kterému pozemek pronajímáte. Ptejte se, co v posledních letech pěstovali na vašem pozemku a kolik pesticidů aplikovali. Jestliže nebudete spokojeni s odpověďmi nebo hospodařením, existuje řešení. Dejte zemědělci výpověď pronájmu půdy či pachtovní smlouvy. Chcete vytvořit remízek v poli? Chcete zachránit alespoň malý kousek polnosti pro přírodu? Už se nemůžete dívat na ty obrovské lány připomínající poušť? Máte jedinečnou možnost to změnit!

Zajděte na poštu a odešlete doporučený dopis zemědělskému podniku, že vypovídáte nájemní nebo pachtovní smlouvu. Pozor na výpovědní lhůty. Pokud je ujednána doba neurčitá, je výpovědní lhůta dvanáct měsíců. V případě doby určité si pohlídejte, do kdy je pozemek pronajatý. Běžně je smlouva platná deset let, a to může být problém.

Pozemek si nechejte zaměřit a vyznačte jej kůly. Problém bude s údržbou. Pokud takový pozemek vypovídáte, budete na něm muset začít alespoň občas hospodařit.

Co tedy s takovým pozemkem? Jsou tři základní možnosti:

* částečné ponechání přirozené sukcesi s posečením jedenkrát až dvakrát ročně v prvním roce, a pak seč jednou za dva až tři roky (pozemek však nesmí vypadat jako semeniště plevelů, jednak je to nefér vůči zemědělci, který bude reagovat ještě většími dávkami herbicidů, jednak je to proti pravidlům zákona o rostlinolékařské péči), snažte se chránit dřeviny, které začnou na místě spontánně růst (trnky, růže, hlohy, svídy);

* zatravnění přírodě blízkou směsí a extenzivní sečení jako v prvním případě;

* výsadba několika ovocných dřevin s extenzivní údržbou travního porostu.

Má-li plocha výměru do zhruba 3 000 m², lze pozemek ještě obhospodařit svépomocí. Větší pozemky, o které se nestačíte starat nebo si na ně netroufáte, svěřte zájmové organizaci, například myslivcům, kteří zde rádi založí krmný pás. Nebo se domluvte s ochranářskou organizací nebo pozemkovým spolkem, aby se o váš pozemek staral.

Rozhodně nečekejte, že takové hospodaření bude zlatý důl. Proto buďte obezřetní a dobře zvažujte možnost výpovědi. Pro podporu hospodaření je možné čerpat z dotačních titulů, které jsou zaměřeny mimoprodukčně a jejich cílem je ochrana biodiverzity a posílení krajinných funkcí. Můžete zkusit i zemědělské dotace, se kterými vám poradí Státní zemědělský a intervenční fond. Už jen základní přímé platby na plochu přesahují, někdy i několikanásobně, obvyklé nájemné (pachtovné). Platby jsou podmíněné jen jednoduchými hospodářskými úkony (např. seč travních porostů), které můžete zajistit prostřednictvím tzv. zemědělských služeb – a prodejem sena si dále přilepšit.

Druhá rada zní: buďte aktivní na místních úřadech. Zajděte na příslušný obecní úřad a ptejte se, kdy budou zahájeny komplexní pozemkové úpravy, jestli jsou v plánu, kolik vlastníků má zájem o pozemkové úpravy. Požádejte obecní úřad o generel územních systémů ekologické stability. Pokud starosta netuší, o co jde, poučte ho, buďte vy tím hybatelem. Pokud vás starosta nebude reflektovat, obraťte se doporučeným dopisem na radu obce, pokud existuje, nebo na zastupitelstvo obce (to existuje určitě).

Vlastník lesa

Jste-li vlastníkem lesa vy nebo někdo z vaší rodiny, udělejte les lepším. Pokud nejste vystudovaní lesáci nebo nemáte zkušenosti s lesem, sami se do ničeho nepouštějte. Spojte s takovým odborných lesním hospodářem (OLH), který ví, co je to FSC a zná principy hnutí ProSilva.

Každý lesní porost, respektive soubor lesních porostů, má tzv. lesní hospodářskou osnovu (LHO). Ve většině případů někdo LHO odsouhlasí za vás a domnívá se, že budete zticha. To se ale mýlí. Využijte svého práva a zašlete po konzultaci s vašim OLH připomínky zpracovateli i zadavateli LHO. Zkušený odborný lesní hospodář vám poradí, co bude nejlepší pro váš les. Přírodě blízkých způsobů je řada, jako je podrostní způsob hospodaření, přirozená obnova, podsadby listnáčů.

Vlastník zahrady, zahrádky, humna, meze

Zde jde dobré upřednostnit principy přírodních zahrad. Důležité je vytvořit na tom svém „řízenou“ divočinu s co nejpestřejší mozaikou, kde budou zastoupeny slunné trávníky, husté křoviny, ovocné stromy, bylinkové a zeleninové záhony, kamenné zídky a také vodní prvky. Z možných variant vybírám tyto:

* Sečte své zahrádky co nejméně. Opravdu stačí trávníky kolem domu, v zahradě, v humně sekat dvakrát až třikrát ročně, přičemž nesečeme všechno najednou. Při první seči posečeme zhruba 60 % plochy. Při druhé seči se pokosí polovina neposečeného a kousek z posečené plochy z první seče. Na další rok zůstává přibližně 15–20 % procent bez zásahu. Již po dvou sečích vznikají čtyři různé typy plošek, které jsou časově i prostorově rozrůzněné. Samozřejmě, pokud je teplota vyšší jak 25 °C, trávníky nesečeme, jinak budeme mít vyprahlé pouště. Trávníky čas od času provzdušňujeme nebo podséváme kvetoucími směsmi.

* Sázejte dřeviny – keře a stromy. Myslete však na to, že strom vyroste a bude potřebovat prostor nadzemní část i podzemní část. Třeba taková třešeň nebo hruška vyžaduje „akční rádius“ minimálně patnáct metrů. Kde je to problematické, vysaďte keře; hodí se sázet jedlé keře, které mají hned i produkční funkci. Pamatujte na to, že každý strom vyžaduje následnou péči (ořez, zálivka, mulčování atd.).

* Namísto bazénů vykopejte tůňku nebo založte mokřad. Počítejte, že tůňka není na koupání a že bez pravidelné dotace vody vyschne. Rozhodně si nepomůžete bazény s chlorovanou vodou.

* Jímejte vodu. Postačí obyčejný barel nebo stará vana, kde budete zadržovat vodu.

Nevlastník ničeho

Pokud nejste vlastníkem půdy, nesmutněte, protože i vy můžete pomoct. Doporučenými aktivitami jsou:

* Hlaste se na komunitní výsadby. O sázení stromů je v poslední době zájem. Jednak lidé chtějí přímo pomoci výsadbou, jednak chtějí v krajině zanechat svou stopu. Proto hledejte iniciativy a spolupracujte s nimi (zde pár příkladů: Milion stromů, Rezekvítek, Sázímestromy, PagoPago).

* Spolupracujte s nevládními organizacemi. Hledejte organizace, které mají zkušenosti s péčí o krajinu. Jsou to odborníci a mohou pomoct nezkušeným zájemcům. Ekologické spolky často hledají dobrovolníky nebo sezónní brigádníky.

* Existuje řada výzev, které můžete podpořit i finančně. Například iniciativa Místo pro přírodu řeší vykupování pozemků. Díku tomu se podařilo získat cenné biotopy, které jsou jedním ze střípků, jak chránit nejen přírodu, ale i krajinu jako celek.

* Přispívejte na výsadby samotné. Například Nadace Veronica díky svým obchůdkům může financovat projekty na výsadby.

* Oslovujte své politiky. Víte, že každý volební obvod má své poslance a senátory. Většina z nich má svou regionální kancelář ve větším městě. Navštivte je nebo jim napište a ptejte se jich, co udělali oni pro krajinu, proto to, aby nebylo takové sucho? Všichni jsou totiž hrdinové, ale ne každý je schopen činů. Jsou to naši zástupci v Parlamentu ČR. Oslovujte je, pište jim. Oni jsou tu pro nás, ne my pro ně.

* Můžete podepisovat petice. Pozor na internetové výzvy, kde neuvádíte bydliště, datum narození ani se nepodepisujete. Jejich váha je velmi nízká oproti klasickým peticím, kde svůj souhlas stvrzujete vlastnoručním podpisem. Takovým, které splňují náležitosti petice.

Představitelé územních samospráv

Starostové, i vy můžete udělat obdobu toho, co soukromí vlastníci. Chcete-li změnit poměry ve volné krajině, udělejte si analýzu, co vám dává a co bere pronájem zemědělské půdy podnikům, který v mnoha případech způsobuje degradaci krajiny. Je to jednoduché, pokud z toho nic nemáte, podpořte krajinu a dejte zemědělcům výpovědi nájmu. Ukažte, že nejste vůči krajině lhostejní. Z vlastní zkušenosti znám řadu příkladů, takže žádné, že to nejde, jde to.

I pro starosty, radní a zastupitele obcí a měst mám několik rad, které se mi osvědčily a s trochou vůle fungují:

* O vlastní pozemky se starejte sami. K tomu využijte dotační tituly (POPFK nebo OPŽP). Pokud kolem vás poletují zprostředkovatelé dotací, nabídněte jim, aby zpracovali projekty do volné krajiny, a nikoliv sto padesátou studii sídelní zeleně. Dejte jim jasné požadavky a ať se snaží.

* Zatravňujte údolnice, ozeleňujte cyklostezky a polní cesty, sázejte břehové porosty a starejte se o ně, obnovujte ovocné sady, kopejte tůně, vracejte do krajiny mokřady.

* Vytvořte pracovní pozici správce zeleně. Váš rozpočet to nijak zásadně nezasáhne a vy budete mít člověka, který se bude o dřeviny v obci a jejím okolí starat, bude je ořezávat, kontrolovat ochranná opatření, bude dávat návrhy, co a kde vysadit.

* Zahajte komplexní pozemkové úpravy čili KPÚ. Pokud nemáte dostatek vlastníků, udělejte osvětu. Státní pozemkový úřad vám v tomto směru pomůže. Před zahájením KPÚ vytipujte pozemky, které budou sloužit pro společná zařízení.

* Do územního plánu aplikujte generel ÚSES. Je to nástroj, jak zakotvit a ochránit krajinnou zeleň před ničením. Jakmile už to biocentrum tam máme vymezené, tak ho nesmí zničit zemědělec jen proto, že mu snižuje výměru půdního bloku.

* V neposlední řadě spolupracujte se zájmovými spolky, které mohou krajině pomoct a myslí to s ní dobře. Všechno je o kompromisu, a nikoliv o dávných sporech a předsudcích. Pokud spolek za vámi přijde s vizí či rovnou projektem, vyslechněte zástupce spolku.

Co se týče řešení obsáhlejší problematiky sucha, odkazuji především na již zmíněné Jihomoravské ekolisty nebo třeba na tematické vydání časopisu Veronica 2/2019.

Politik vyšší úrovně – poslanec nebo senátor

Prosím, buďte tu pro své voliče, nedopouštějte, aby „špinavou“ práci za vás dělali asistenti. Uvědomte si, že sucho je z 60 až 80 % problém politický. Plně chápu, že vaší práce je mnoho a že ochrana přírody stejně jako kultura jsou až na druhé koleji popularity. Světlé výjimky jsou, ale stejně je vás málo.

Konzultujte sucho s odborníky na slovo vzatými, kteří krajinu znají, pohybují se v ní a nevidí v krajině jen a jen business. Nenechte si věšet na nos bulíky, že řešením jsou přehrady, velké rybníky a řepka. Vaším úkolem je změnit zákony k lepšímu, vydat nové právní dokumenty, např. stále chybí zásadní dokument s názvem protierozní vyhláška. Je potřeba rozlousknout problematiku dotací a zastropování. Obecně je potřeba hlídat legislativu v oblasti krajiny, zemědělství, lesů a vod tak, aby neutekly nesmyslné návrhy, které ve výsledku víc uškodí, než pomůžou.

Úkoly jsou to těžké a dovolím si říct, že boj je to marný, pakliže předsedou vlády je největší český agrárník, který rozhodně nechce přejít na přírodě blízké principy hospodaření nebo agrolesnické systémy.

Na závěr se hodí dodat

Problém sucha nezměníme hned a ve výsledku ho asi už asi nikdy úplně nezměníme. Co můžeme udělat, je změnit lokálno – dění kolem nás. K tomu existují krásná slovíčka adaptace a mitigace. Výše uvedené tipy jsou spíše postřehy z praxe, které už zafungovaly. Je ale potřeba vůle něco změnit, nikoliv nečinně reptat na poměry.

Sucho je věcí přímé akce. Už bylo dost nadávání na sucho a na stav, že je vše ztraceno. V krajině je stále co dělat a je to stokrát účinnější než lamentování odborníků. Stačí se spojit s lidmi, kteří jsou pro věc stejně zapálení, jsou vzdělaní a zkušení a mají chuť dělat něco praktického. Právě to jsou zásady komunitních výsadeb a péče o přírodu.

Politické bláboly prostřednictvím tisící komise voda-sucho a koncepce o suchu nás nespasí. Je potřeba měnit současnou situaci zdola. Jedině tak něco změníme a nebudeme mít svázané ruce.

Psáno pro Kulturní noviny a pro Stranu zelených.