Společnost a politika Domov,Vzdělávání,Kultura

Film otevírá klíčovou diskusi o etice

Plakát filmu

V rámci filmového festivalu MUNIFESTO ke 100. výročí založení Masarykovy univerzity v Brně se 19. května v univerzitním kině Scala promítal nový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda. Otevírá celou řadu klíčových témat, které v dnešní době určují povahu nejen univerzit, ale celého akademického prostoru. Jedním z nich je otázka publikační etiky v prostředí, které tlačí na kvantitu publikačního výkonu.

Před samotnou projekcí pozvali pořadatelé festivalu na pódium amerického univerzitního knihovníka Jeffrey Bealla, autora mezinárodně proslulého seznamu podvodných, takzvaných predátorských vědeckých časopisů. Ten popsal současný trend v publikování vědeckých prací. Když se dříve vědecké časopisy fyzicky vydávaly, knihovny a pracoviště je kupovaly, což byl pro vydavatele zdroj příjmů pro publikační proces. Poptávka po časopisech také odrážela jejich kvalitu. Dnes funguje mechanismus „open access“ (OA) – výsledky vědecké práce jsou volně přístupné a vydavatelé tudíž musejí hledat jiné zdroje příjmů. V podstatě převedli ekonomické zatížení z uživatelů (čtenářů) na autory. Za publikování se platí prostřednictvím „article-processing charge“ (APC), poplatku, který má pokrýt profesionální publikační produkci: důkladné recenzní řízení (peer review) a rychlou on-line publikaci v různých formátech.

Dobrý úmysl principu OA – všestranně zpřístupnit vědecké poznatky – vyvolal ovšem neblahé dopady. Začaly vznikat publikační platformy, které mají velmi podobné názvy jako zavedené oborové časopisy, proklamují také recenzní řízení, ale ve skutečnosti jim jde jenom o zisk – o co nejvíce platících autorů. Peer review je povrchní, či přímo obcházeno, což demonstrovala ve filmu skupina pražských sociologů publikací textu plného chyb. Takže pro akademiky, kteří chtějí rychle publikovat nebo mají problém s kvalitou svých vědeckých výstupů, je to ideální pole k uplatnění. Poplatky APC nemusí ani platit sami, ty se dají naúčtovat mateřské instituci či v rámci grantu.

Toto „podnikání“ v oblasti vědeckých publikací (tzv. „predátorské časopisy) přispívá k povrchnosti, nekorektnosti, či dokonce falšování vědeckých závěrů a pro skutečnou vědu z toho vyplývá velké ohrožení: Na publikované práce se nedá spolehnout a někdy je velmi obtížné ověřovat, co je pravda a co ne. A navíc, tyto neseriózně vedené časopisy také existenčně ohrožují kvalitní média. Jeffrey Beall proto začal provádět výzkum vydavatelských praktik a sestavil a postupně doplňoval seznam neseriózních vydavatelů („Beallův seznam“), který mnohé instituce začaly využívat jako vodítko při posuzování kvality vědeckých výstupů. Na jeho práci začaly útoky. Zprvu za ním jeho univerzita stála, ale později pod tlakem dotčených vydavatelů dala od jeho aktivit ruce pryč. Beall odešel vyčerpán neustálým bojem do penze a seznam stáhl. Na jeho práci však navázali další, a tak v akademickém světě probíhá nyní boj o publikační etiku.

Toto je jedno z klíčových témat, které v dokumentu zazněly, a které ukazuje, jak do univerzitního prostředí pronikají tvrdé byznysové praktiky, v nichž nemusí étos vzdělávací procesu a cesty za poznáním – tedy důsledné cesty za pravdou – hrát vůbec roli. Dokonce často může ztěžovat život jednotlivcům či institucím, které chtějí být výkonné a ziskové – bez ohledu na společenský dopad. Pronikání ziskových hledisek a tvrdého pragmatismu se děje na různých úrovních – počínaje přizpůsobování obsahu vzdělávacího procesu požadavkům studentů-klientů, konče primitivně mocenským pojetím řízení univerzitního chodu, kdy jsou kritici jednostranných přístupů umlčování či dokonce nuceni odejít. V dokumentu se objevily ukázky různých příkladů takových praktik (protagonistou jedné z nich byl shodou okolností i sám režisér) a dále zazněly i velmi podnětné úvahy na téma, jakou povahu má mít vlastně vzdělání a jak může ovlivnit univerzitní prostředí své studenty, což má potom zásadní následky v celospolečenské praxi i kvalitě demokracie jako takové.

Univerzitní prostředí nečelí zjednodušujícím ekonomizujícím tendencím a etickým problémům izolovaně, to stejné se děje napříč společností. Všude – ve zdravotnictví, ve školství, v sociální oblasti – probíhá ten stejný boj: o autentický étos té které činnosti. Je to boj pro další naši  budoucnost zcela klíčový. Dokument Univerzity a svoboda není možná dokonalý, ale exponuje v ostrých tazích zásadní teze k diskusi.