Společnost a politika Domov,Politika

Klausova Trikolóra

Ivan Hoffman. Foto archiv

Václav Klaus junior založil politické hnutí, což je logické – poté, co získal velké množství preferenčních hlasů v dresu ODS, jenž mu pak ale byl těsný, což z něj učinilo potížistu, kterého spolustraníkům nezbylo než vyloučit. Klaus junior je nepochybně vlivným politickým glosátorem, diskutérem a k tomu synem svého otce, proto se o jeho politických ambicích a šancích diskutuje, i když se ještě neví s jakým programem a s jakými lidmi půjde do voleb.

Zatím se pitvá Klausovo prohlášení, že „přišel čas vrátit tuto zemi lidem, kteří pracují, platí daně, vychovávají děti“ a analyzují se tři proklamované pilíře: „žijeme v České republice“, „bohatství vzniká z práce“ a „braňme normální svět“. Klausův obecný slib hájit konzervativní hodnoty a zdravý rozum ovšem na komentátory zdá se neučinil valný dojem a v očekáváních politiků a politologů převažuje skepse.

V Klausovi juniorovi před sebou máme politika, jehož názory, jak by měl vypadat svět a fungovat stát, známe z řady jeho článků či rozhovorů. Tím pádem ale rovněž víme, že svou osvětovou činností zatím nepřivedl ke zdravému rozumu a obraně normálního světa své kolegy politiky: ničemu nepomohlo, že se stal jedním z nich. Klaus líčí poslaneckou sněmovnu jako toxické prostředí, ve kterém poslanci hlasují pro to, s čím nesouhlasí a odmítají to, s čím tajně souhlasí. Jak to změnit ale neříká.

Kouzlo Klausova „zdravého rozumu“ pomine, jakmile jeho hnutí přijde s programem pro úspěšného občana, který je alergický na regulace a oškliví si stát. Bude to program nesocialistický, nesolidární a nejspíše i asociální. Klaus zkrátka jen jinak zabalí, co tu nabízejí všichni ostatní. Bude se pohybovat v mantinelech reálné politiky, nezbude mu, než akceptovat to, co nesvede změnit, a toho, co změnit svede, bude poskrovnu, takže se tím nic nezmění.

Potíž je mimochodem už s těmi Klausovými pilíři. Definuje triviální hodnoty, které mohou fungovat jen tak, že si je lidé osvojí osobně. Je to jako s tím zdravým rozumem, který je třeba používat, nikoli jeho používání delegovat na politického zastupitele. Zjednodušeně řečeno Klaus dává dohromady partu, která by šla proti proudu s proudem: Takto už se na vlně nespokojenosti s politikou stal politikem kdejaký rebel, miliardář či pirát, aby se pak ukázalo, že je dobře kompatibilní s politickým mainstreamem, vůči kterému se vymezil.

Klaus junior nebude prvním literátem, publicistou či esejistou, který se dal na politiku. A nebude ani prvním z těch, kteří kvůli politickému angažmá jako autoři ztratili prestiž. Na tento subtilní střet zájmů jsou čtenáři neobyčejně citliví. Nemají pochopení pro autora, který jim promluví z duše a pak je zradí tím, že zběhne k politikům, čili se paktuje s nepřáteli