Společnost a politika Zahraničí

Okrajové souvislosti fenoménu současné prezidentky (nejen Slovenska)

Foto Tomáš Koloc.

Ad prezidentka Čaputová: O něčem jiném

Slovensko má první prezidentku v dějinách. Na hodnocení jejího módního a politického směřování je tu řada povolanějších, mě na její inauguraci zaujaly souvislosti, které jsou jaksi „v druhém plánu“.

Symbolický den inaugurace

Těžko říct, zda jde jen o čirou synchronicitu či o vědomou připomínku. První slovenská prezidentka se ujala moci v předvečer významného, i když téměř úplně zapomenutého výročí vyhlášení prvního samostatného slovenského státu: Slovenské republiky rad. K tomu se dnešní Slováci příliš nehlásí. Nedivím se jim. Do jeho čela se totiž postavil Čech od Nymburka Antonín Janoušek a jedním jeho vojenským vůdcem byl jeden z duchovních otců dnešní novolevice, maďarský literární teoretik György Lukács. Dalšími členskými státy tehdejší „Evropské unie rad“, vzniklé ze situace, že běžný člověk bez úspor nemohl sehnat ani mouku, z níž by si upekl chleba, byly Alsaská, Bavorská, Rýnská, Falcká, Brémská, Lucemburská, Rakouská (kterou pro změnu vedl legendární zuřivý reportér, pražský rodák Egon Erwin Kisch), Maďarská, Běloruská a Západoukrajinská republika rad (tu zase vedl tatínek pozdějšího polského disidenta Adama Michnika Ozjasz Szechter), a „pozorovatelskými státy“ z Asie Tuvinská, Zakavkazská, Gílánská, Chórezmská a Bucharská republika rad. Všechny byly založeny zespoda, všech se ale okamžitě chopili bolševici, které bychom mohli označit za pozdější stalinisty. Republiky v Evropě byly do pár dnů potlačeny státy, na jejichž území vznikly, a ty v Asii (kromě Gílánské r. r., která ležela v Íránu) maximálně do pár let připojeny k Sovětskému Rusku. Jestli nám republiky rad nepřinesly nic jiného, pak alespoň dějinné poučení: jak pro ty kdo shora vládnou - tak pro ty kdo jejich vládu dole (ne)snáší...

Co nám naznačují ženy na trůnech

Ženská hlava státu je i ve dnešní „korektní“ době stále ještě překvapivým fenoménem. Napadlo mě, že si zjistím, jak se tomu má s aktuálními kolegyněmi Zuzany Čaputové – striktně po linii hlav státu de iure. I se Z. Č. je nyní na světě 12 prezidentek republiky, z toho 10 ve státech, které OSN uznává jako svrchované (Marshallovy ostrovy, Etiopie, Trinidad a Tobago, Nepál, Singapur, Gruzie, Litva, Estonsko, Chorvatsko a Slovensko), jedna ve státě OSN neuznaném (Tchaj-wan) a jedna v autonomní republice federativního státu (Republika srbská v Bosně). Statistika tedy říká, že ženy mají v Evropě pět, v Asii tři a v Africe, Americe a Oceánii po jedné prezidentce, z čehož dvě dvojice „ženských republik“ mluví většinově týmž jazykem (Chorvatsko a Republika srbská v Bosně srbochorvatsky, Tchaj-wan a Singapur čínsky). K vážnému zamyšlení nutí fakt, že 12 z 8 (tedy tři čtvrtiny) současných republik v čele s prezidentkami buď v minulosti prošlo, či nyní prochází socialismem řízeným komunistickou stranou, což by hovořilo pro faktický úspěch emancipace v zemích tohoto typu (ostatně nejmocnější žena současného světa Angela Merkelová, která sice není hlavou Německa de iure, ale je jí de facto, také pochází ze struktur východního bloku: byla tajemnicí svazácké organizace v Akademii věd NDR). Čínsky hovořící svět ale kupodivu vykazuje opak, neboť Tchaj-wan a Singapur jsou čínské země, které se "socialismu", vládnoucímu dnes v největší jak čínsky mluvící, tak "socialistické" zemi, ČLR, „ubránily“. Autor této poznámky z toho nezávazně vyvozuje potvrzení staré pravdy, že asijský "socialismus" je jiný, a na rozdíl od euroamerického socialismu má ke konzervativním přístupům blíž, než i ta nejkonzervativnější demokracie.

Co se týká monarchií s ženami na trůně, je tu samozřejmě ještě královna Alžběta II. von Sachsen-Coburg-Gotha, která formálně vládne v evropské Británii, americké Kanadě, Antigui a Barbudě, Bahamách, Barbadosu, Belize, Grenadě, Jamajce, Svatém Kryštofu a Nevisovi, Svaté Lucii, a Svatém Vincenci a Grenadinách, a oceánských státech Austrálii, Novém Zélandě, Papui-Nové Guineji, Šalomounových ostrovech a Tuvalu – což ji mimochodem činí vládkyní dokonce o několik kilometrů čtverečních rozlehlejšího území, než jemuž vládne prezident nejrozlehlejšího státu světa Vladimir Putin. V tomto směru není „trošičkářka“ ani druhá světová žena u moci, dánská královna Margarethe II. von Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg, která díky závislosti stáleméně ledového Grónska, zeměpisně přináležícího k americkém kontinentu, na Dánském království, vládne území, které svou rozlehlostí náleží mezi mírně menší Saúdskou Arábií a mírně větší Demokratické – dříve Belgické – Kongo. Monarchická statistika ovšem nevypovídá v zásadě o ničem: jednak jde o konstituční monarchie, v nichž je úloha mocnářů na trůně symbolická – a kromě toho se "gender" na trůně jejich království může den ze dne změnit, jako se to v nedávných letech stalo jak v Belgii, tak v Nizozemsku, kde se po desetiletích vlády žen na trůn posadili muži.