Fejeton Kultura

Co si mám pustit, Kájo?

Obrázek nebo fotografie#25568

Nejnovější autorčin dopis zemřelému otci.

Sobota

Ahoj Kájo, v těžkých člověkových chvílích pomáhá prý hudba. No nevim. Hlídám babičku a nebylo mi úplně jasný, proč mi volala v půl pátý ráno na mobil do vedlejší místnosti. Asi něco potřebovala. Tak jsem šla k ní, a zeptala se. Tak na mobil mi prý volala proto, že kdyby zakřičela, mohla by mě vzbudit. Takže, prosím Tě, jestli nechceš někoho zbytečně budit, volej mu na mobil. Je to hned lepší. A pak jsem se ještě šla dopátrat toho, co stojí v prvopočátku mého nebuzení v půl pátý ráno. Trouba. Jestlipak prý vím, kde je na verandě trouba. Vzhledem k tomu, že je prakticky ve dveřích, a to dýl než jsem já na světě. Jo, babi vím, kde tam je trouba a vím to i v půl pátý ráno. Jo jestli vím, jak se zapíná? Taky to vím. I v polospánku to vím. Tak to je dobře a můžu si jít lehnout. Prima. V šest jsme si to zopakovaly. Ten prostřední knoflík, musíš popotočit, když chceš tu troubu zapnout. Máme sedm ráno. V sedm ráno jsem se dozvěděla, že ten velkej pekáč do tý trouby nemám dávat. Prosím Tě, aby sis nemyslel, že se babička úplně zbláznila, tak ne. Já blbec jí řekla včera navečer, že jí dneska k obědu upeču její oblíbená kuřecí křidýlka. Tak se těší, nemůže dospat a bojí se, abych ten žvanec nezkazila.

Neděle

Ahoj Kájo, dneska babička spí. Troubu už mě naučila, tak spinká jako miminko. A krom toho jsem jí zabavila mobil. Vidí ho, ale nedosáhne na něj z postele, musela by vstát. A stejně mi ten můj zvonil ve čtyři ráno. Ano, uhádls to, volala máma. Přijela z výletu. Nejdřív mi mobil jen cinknul, to jsem se podívala a dobrý, prostě jsme byly s mámou dohodnutý, že mě prozvoní. A pak zazvonil znovu. Tak jsem odmítla hovor. A ještě jednou... Tak jsem to vzala. A víš, proč mi volala? Aby mi řekla, že to první mě jen po dohodě prozvonila, že je v pořádku doma. Abych to pochopila. Že jde spát, tak abych ji pak zbytečně nebudila. Má totiž mizernej den, když ji někdo vzbudí. Jojo, mami, ani nevíš, jak moc to chápu. Takže Kájo, když někoho jdeš jen prozvonit, tak mu hned na to zavolej.

A ještě ti popíšu babiččino ráno:

- Babi, co chceš k snídani?

- Nebudu jíst, chce se mi spát.

- Mně se taky chce spát. A tobě teda namažu krajíček chleba máslem.

- Nemám hlad.

- Že na něj chceš ředkvičky? Tak jo. Uvařím ti k tomu čaj.

- Kafe mi uvař.

- Třezalkovej chceš, dobře.

- Míro, ty asi špatně slyšíš.

- Že neslyšíš? Zapni si naslouchátko.

- NE! TY NESLYŠÍŠ, HOLČIČKO MOJE!

- Slyším tě. Najíst se musíš, aspoň trochu, máš si brát ranní prášky po jídle. Kafe ti udělám, až vypiješ čaj. A s tím posloucháním: dělám to úplně stejně jako ty, slyším, co se mi hodí.

Kájo, s tou hudbou, co pomáhá v nejtěžších chvílích člověkova života: Co přesně si mám teď pustit?

Další autorčinu korespondenci s otcem Kájou, kterou už dříve zveřejnily Kulturní noviny, najdete zde.