Fejeton Kultura

Češi jsou nejhodnější lidé na světě

Ilustrační foto

Mezi Paříží a Prahou aneb Demonstrovat nebo nedemonstrovat?

Poslední dobou jsem dost cestoval. Předminulý týden do Paříže, tento jsem byl v Praze, takže nějaké srovnání by možná bylo. Zatímco jsem v Paříži v hotelovém sklepu zkonzumoval za čtyři dny osm croissantů, čtyři másílka, čtyři marmeládky a něco čaje, v pražském nic moc hvězdičkovém penzionu pod Nuselským mostem mohl jsem klidně dopoledne strávit u švédského stolu.

A první oběd jsem si dal hned v čínském bistru poblíž. Kačenu na hromadě rýže. Inkasovala holčička, která se akorát vrátila ze školy, osmačka. A jelikož se narodila svým rodičům z Šanghaje až v Praze, jak jsem se dozvěděl (mám dojem, že je tedy Češka), plynnou češtinou mně říkala, že má ve škole samý, ségra šesťačka je s vysvědčením na tom ale hůř, tá má nějaký tý dvojky, myslim.

Po takovém jídle by bodl šlofík, ale musel jsem dál, 30 stupňů ve stínu. Od jakéhosi psího exkrementu zvednu oko: kafírna a galerie, cedule: VÝSTAVA. Bylo tam příjemně, chládek, a majitel podniku mně nabídl šťávu z černého rybízu, šťávu, kterou dělala jeho maminka – a nic za ni nechtěl. Splkli jsme o lecčems. Asi po půlhodinovém rozhovoru jsem si všiml, že jeho akcent má jakýsi sotva slyšitelný šuml. Abych se předvedl, zeptal jsem se: where do you come from? Nebudu vás napínat: byl to Slovák od Košic, už třicet let žijící v Praze, taky hodný Čech.

A šel jsem na křest mého leporela Cirkus Bruno do Meanderu, což je malé nakladatelství knížek pro děti. Coby pohoštění byly třešňové a meruňkové táče, alko a nealko, jedna žena vedle mne během proslovů kojila. Několik hodných tatínků, kteří odpověděli správně na kontrolní otázky (děcka neměla čas, hrála si během proslovů v té „knižní škvíře“ na hoňku), kolik že v příšeří cirkusového stanu putovalo ještěrů (3), dostalo za odměnu to leporelo.

No a na druhý den jsem jel do Holešoviček do pobočky Karlovy univerzity na Fakultu jaderné a subjaderné fyziky, kde můj vnuk akorát „státnicoval“. Když jsem za holešovickým nádražím dopackal na stanoviště taxíků a ptal se taxikáře, jestli by mě tam nezavezl, řekl, že klidně, že by mě to ale stálo dost peněz, protože se tam jinak než obchvatem nedostane, že ať si zajdu radši támhle na autobusový nádraží na autobus číslo 112, Pelc Tyrolka směr, na první zastávce si vystupte, studentský koleje jsou vlevo, vpravo pak škola, kterou hledáte. Nádhera! Taxikář! A taky hodný.

P.S. Myslím, že to až za téhle vlády mě teď zpáteční jízdenka z Otrokovic do Prahy stojí pouhých 137 Kč, a tuším, že to za Krnáčové (už nevím, z které strany byla) došlo k tomu, že důchodce mého věku jezdí Prahou metrem, autobusem i tramvají zadara.

Pro srovnání: v Paříži jsem utratil za 4 dny za metro a autobusy 50 eur (asi 1 500 korun), a jednou nás jakési komando v úzkém kanálu toho metra přepadlo, všichni byli v černém jak exekutoři ve snu, a běda asi, kdybych se já cizinec spletl nebo zapomněl.

Promiňte tedy mně, duševnímu chudákovi, že nějak nevyhledává těch milion chvilek a netěší se na případnou politickou změnu, že je mu bližší současná košile než nějaký fialový kabát s pirátskou šerpou na klopě. Hahaha.

Navíc jsem se tuhle díval na velikou demonstraci proti těžbě uhlí v německém Garzweileru. Všichni demonstrující tam byli mladí, všichni měli na hlavách stejné nálepky, někteří hráli na kytaru, pomalovávali si tváře barvičkami, všichni tam byli na sebe natěsno a když z megafonu zaveleli, jako jeden muž všichni zakřičeli nou! Bylo to až sexy. Kdybych se tam mezi ně, já statný sedmdesátník, cpal, co myslíte, nepovažovali by mne za úchyla?

Takže ani na tu Letnou jsem nejel. Musel bych si zjistit počasí, vzít si deštník, prášky, rezervní prádlo, zabukovat nocleh; i cesta by mě něco stála, že jo. I když díky vládě pana Babiše, jak výše zmíněno, by to bylo za babku. Přesto mám výčitky. Pan Svěrák je starší, a na té demonstraci byl. Otázka, jestli by na ní byl, kdyby se konala ve Zlíně. V Praze to má za rohem. Tak jaképak výčitky, že jo. Navíc, když mně je mezi tolika hodnými lidmi tak dobře. Tak dobře, že se snad ani neumím vcítit, když ti beztak hodní demonstranti z Letný tak trpí.