Cukrovka jako civilizační fenomén (dokončení)
Masivní rozšíření cukrovky (diabetes mellitus), tedy narušeného metabolismu glukózy – jedné ze základních komponent lidské stravy, je klíčovým symptomem, který vypovídá o lidské civilizaci na počátku 21. století. Následující text se pokouší upozornit na některé aspekty toho, jak společnost k této nemoci a její terapii přistupuje.
V minulém článku jsem nastínil ohromující rozsah „diabetického“ fenoménu a také dva základní přístupy, které se vůči němu vyhraňují a jsou v podstatě založeny na dilematu nevyléčitelná versus vyléčitelná nemoc. Dosavadní oficiální medicínské pojetí, pracující s cukrovkou jako s nevyléčitelnou nemocí, která je vhodnou medikací udržována v přijatelných mezích, je založeno na desetiletích určitého typu výzkumu a současně upevňované praxe farmaceutického průmyslu. V českých podmínkách vykazuje toto pojetí značnou schematičnost až rigiditu, a neprobíhá tu mezi laickou ani odbornou veřejností – aspoň podle dostupných informací – diskuse o jeho hranicích a vývoji. Na rozdíl třeba od britského prostoru, kde se jak v akademickém výzkumu, tak na otevřených a redakčně vedených fórech (diabetes.org.uk, diabetes.co.uk) člověk setká s velmi širokým polem informací a s výsledky aktuálních výzkumů, které jsou podloženy primárními prameny. Současně zde fungují laická diskusní fóra, která odborníkům nastavují potřebné zrcadlo z pohledu reálného života.
Otázku, jak se naše oficiální diabetologie staví k nejnovějším slibným výzkumům s nízkokalorickou dietou, nelze vlastně zodpovědět, protože ona se k nim nestaví nijak. Internetové weby, v jejichž redakčních kruzích jsou zastoupeni odborní diabetologové, jsou vedeny čistě utilitárně pro potřeby stávající diabetologické praxe, a to jednoduše „návodným“ stylem. Nejserióznější weby jako www.cukrovka.cz (kde je možno klást dotazy odborníkům) či časopis Diastyl.cz působí informačně značně chudě ve srovnání se zahraničními ekvivalenty – a především nediskutují ani neanalyzují žhavá aktuální témata či alternativní přístupy k terapeutické praxi, které by mohly pomoci rozšířit stávající pohled na tak komplexní fenomén, jímž cukrovka beze všech pochyb je. Pak existuje několik informačních webů, například www.mujdiabetes.cz, které jsou ovšem sponzorovány penězi firem, jež jejich obsah směřují dle svých potřeb.
Diabetologie je na jedné straně nepochybně rostoucí a platná disciplína, na druhé straně se nelze ubránit dojmu, že se z toho v českém prostředí stává poněkud mechanicky a povrchně pojímaný obor – v kontrastu k neobyčejné sociální závažnosti a komplexitě předmětu jeho zájmu. Marketingově pojaté rozhovory odborných diabetologů či dietologů, stejně jako dílčí články ve více či méně lifestylovém pojetí na solidnosti a prestiži oboru nepřidají.
Cukrovka je problémem člověka, nikoli neosobní nemocí
V textech o komplikacích při léčbě diabetu se uvádějí nezřídka potíže s neukázněnými či nedostatečně motivovanými pacienty. Takové stížnosti však svědčí nejen o laxnosti či nedostatečně odpovědném přístupu lidí ke svému zdraví, ale na druhé straně také o kvalitě veřejné prezentace odborníků a o jejich otevřenosti k pacientům jako lidem, nikoli jen jako subjektům léčby.
Cukrovka – a zvláště ta 2. typu – je totiž především problémem výsostně lidským, symptomem nereflektovaného životního směřování. Vztáhneme-li to na situaci člověka v západním světě, tak jednotlivec je vystaven historicky bezprecedentní nabídce všech možných potravinových produktů a současně navigován ke konzumem deformovanému životu, z něhož se díky nejrůznějším pomocným prostředkům vytrácí fyzický pohyb – paradoxně při zvyšujících se možnostech a potřebách se rychle a kamkoli přemisťovat. Avšak toto jsou jenom ty z povrchnějších charakteristik.
Člověk je v tomto světě především mírou poskytnuté svobody a palety možností postaven před klíčový životní úkol – dobrat se vědomé smysluplnosti života, který překračuje prvoplánový hédonismus nebo jednoduchý únikový stereotyp (jídlo, sladkosti, alkohol, kouření) ze stresujícího prostředí pracovního, rodinného či společenského.
Z této pozice se nepochybně musí nazírat i problém řešení civilizačních nemocí, jež jsou "dopravními" značkami, které nám říkají, že jdeme špatným směrem. Diabetologie jako obor nemůže před tímto faktem zavírat oči s poukazem na svou specializaci a přitom současně dostávat pod kontrolu statisíce a milióny lidí a snažit se je autoritativně usměrňovat, když nezná hlubší socio-fyziologické důvody, proč se všechny ty patologické procesy dějí.
Dosažení žádané koncentrace jedné sloučeniny v krvi je příliš úzce zaměřený cíl a strašení následky jejího překročení je eticky i společensky nedostatečným stimulem. Tady by měly pracovat všestranně orientované týmy odborníků vzájemně propojených zájmem o zdraví a jeho společenské kontexty.
Perspektivy zdraví
Zdravý rozum člověku říká, že přece nemůžeme všichni směřovat k tak nadměrné konzumaci léků a nejrůznějších doplňků jako dosud. Lékáren začíná být pomalu tolik jako prodejen potravin. Staří lidé – v obavách, aby je nepostihlo to, čím jsou strašeni – utrácejí poslední peníze za nejrůznější doplňky, jež jim lékaři motivovaní dodavatelskými firmami doporučují či na které narazí v atraktivně pojatých článcích v médiích, místo aby se aktivně radovali ze života. Radost a uvolnění by jejich zdraví mnohdy prospěly více. Jsme v zajetí patologického trendu medikamentózní péče o zdraví, nezřídka podporovaného samotnými lékaři. Je to ovšem iluzívní hra na zdraví.
Ve skutečnosti jsme často – zvláště pak ve stáří – objekty křehké a uměle udržované rovnováhy, nad níž nemáme kontrolu. Dostáváme se do závislosti na vnějších mechanismech a když dojdou léky, končíme. Cukrovka může být příkladem: Honba za stabilní hodnotou krevního cukru vyžaduje sofistikované dávkování medikamentů a průběžný self-monitoring, což je náročná činnost, která člověka staví do zvláštní pozice a komplikuje mu život.
Publicistická práce na tématech týkajících se nadužívání antibiotik a antidepresiv se všemi možnými dopady (včetně na životní prostředí) – mne v utvrdila v přesvědčení, že skutečně seriózní medicína vědomá si své společenské odpovědnosti by měla dělat vše pro to, aby člověk našel sebe sama a svou cestu s maximálním využitím vlastních uvědomovaných sil a s minimem umělých chemických prostředků. Mám tu především na mysli otázku chronických či civilizačních nemocí, jež jsou otázkou celkového životního směřování. Jiné je to samozřejmě u situací, které vyžadují akutní zásah – v takových případech je samozřejmě moderní medicína nenahraditelná a dosahuje úžasných výkonů.
Laik je vystaven v běžném mediálním poli enormnímu množství informací, které pocházejí od publicistů či konzultantů všeho druhu, bohužel ale produkovanému také ve snaze o sebepropagaci i od výzkumníků či medicínských profesionálů. Kolik nejrůznějších zázračných přírodních prostředků (nejlépe v efektním balení za momentálně zvýhodněnou cenu) snižuje krevní cukr, kolik lifestylových doporučení vás zaručeně navede ke zdravé životosprávě! Ovšem jen do doby, než se rady potkají s vaším reálným životem. Stačí si pořídit glukometr a začít vyhodnocovat účinnost zaručených receptů v kontextu své každodenní reality…
V záplavě informací je samozřejmě spousta užitečných postřehů a podnětů. Jako vystudovanému biochemikovi mi přijdou velmi smysluplná varování před lacinými všudypřítomnými průmyslově produkovanými oleji, které ovlivňují funkci buněčných povrchů a membrán, a před nadměrnou konzumací cukrů a bílého pečiva. Neberu na lehkou váhu ani varování před fruktózou nadměrně používanou v potravinářství, a dokonce v diapotravinách – protože inhibuje působení nedávno objeveného „protiobézního“ hormonu leptinu a přispívá tak k nárůstu obezity (a tím i diabetu 2. typu). Stejně tak jsem sám na sobě poznal příznivý vliv meditačních praktik na snižování krevního tlaku, který je jedním z kritických faktorů v životě diabetiků. Tyto podněty a jejich více či méně laické rozbory - jež vycházejí původně z dílčích publikovaných vědeckých výzkumů a osobních zkušeností - se na veřejnosti objevují především prostřednictvím "alternativních" zdrojů a snaží se nabídnout i praktická životní opatření. V českém prostředí se na stránkách oficiální diabetologie s nimi nesetkáte. Situace kolem cukrovky se ukazuje jako mnohem složitější, než jak je nám prezentována ve zjednodušených diabetologických manuálech. A tady se dostáváme k podstatné věci: Laikovi, který se zajímá a chce najít svou vědomou životní cestu ke zdraví, chybí v tomto moři různorodých informací otevřené, komplexně zaměřené a jedinečnost člověka uznávající odborně fundované prostředí. Tady zatím máme velké rezervy.