Literární ukázka Kultura

Počteníčko: Moudrost přírody

Obrázek nebo fotografie#25778

Román s plným názvem Dobrodružný Simplicius Simplicissimus, to jest Podrobný životopis podivného vaganta jménem Melchior Sternfels von Fuchshaim, totiž jak, kde, kdy a jakým způsobem přišel na svět, co v něm pozoruhodného a pamětihodného viděl, poznal, zkusil a zažil, jakož i to, proč jej zase dobrovolně opustil, jehož autorem je German Schleifheim von Sulsfort (vlastním jménem Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen, 1622–1676), je výrazem barokního pohledu na svět i sarkastickou reakcí na absurditu třicetileté války.

Což vy lidé si opravdu myslíte, že my zvířata jsme takoví blázni? Toho se nedomnívejte! Mám za to, že zvířata starší než já, kdyby mohla mluvit jako já, by vás poučila o něčem docela jiném! Myslíte-li, že jsme tak nadobro hloupí, řekněte mi, kdo naučil divoké doupňáky, sojky, kosy a koroptve, jak se mají purgírovat vavřínovým listím? Kdo učí psy a kočky, že mají žrát zarosenou trávu, chtějí-li pročistit přecpaná břicha? Kdo poučil kolčavu, aby použila routy, chce-li bojovat s netopýrem nebo s nějakým hadem? Kdo naučil divoké vepře poznávat břečťan a medvědy mandragoru a kdo jim řekl, že jsou to pro ně dobré léky? Kdo poradil orlici, aby hledala a užila orlího kamene, snáší-li s obtíží vejce? A kdo poučil vlaštovku, že může slepotu očí svých mláďat léčiti vlaštovičníkem? Kdo jelena, aby se uchýlil, je-li postřelen, k třemdavě nebo k divoké routě? Kdo naučil hada, aby jedl fenykl, když chce stáhnouti kůži a vyléčiti své pohaslé oči? Kdo učí čápa klystýrovat se, pelikána pouštět si žilou a medvěda, jak si má dát včelami sázet baňky? Ba, mohl bych přímo říci, že vy lidé jste se všem uměním a vědám naučili od nás! Zpíjíte a přežíráte se až do nemoci a smrti, toho však zvířata nečiní! Ztloustne-li lev nebo vlk, postí se, až je zase hubený, čilý a zdravý. Kdo tedy jedná moudřeji? A pozorujte ptactvo nebeské! Pozorujte rozmanitou stavbu jejich pěkných hnízd! Nikdo nedovede napodobit jejich práce, takže jste nuceni uznat, že jsou rozumnější a dovednější než vy lidé. Kdo říká stěhovavým ptákům, kdy k nám mají na jaře přiletět a vychovávat mláďata a kdy mají na podzim zas odletět do teplých krajů? Kdo je vede nebo kdo jim ukazuje cestu? Či půjčujete jim snad vy své kompasy, aby cestou nezbloudili? Ne, milí lidé, znají i bez vás cestu i to, jak dlouho poletí, i to, kdy mají z toho či onoho místa vyrazit; nepotřebují tedy ani vašeho kompasu, ani vašeho kalendáře! Pohleďte také na pracovitého pavouka, jehož pavučina je dílo téměř zázračné! Podívejte se, najdete-li v jeho práci jediný souček. Který lovec nebo rybář ho učil, jak má napínat svou síť a má-li, podle toho, jak jí používá, při číhané sedět buď v nejzastrčenějším koutě nebo naopak právě v jejím středu? Jste lidé a obdivujete se havranu, o němž Plútarchos svědčí, že naházel do nádoby jen z polovice naplněné vodou tolik kamení, až voda vystoupila tak, že se mohl pohodlně napít. A jak byste teprve žasli, kdybyste žili mezi zvířaty a pozorovali ostatní jejich skutky a činy? Pak byste uznali, že zvířata mají jakési vlastní přirozené síly a ctnosti, opatrnost, sílu, laskavost, bázlivost, drsnost i učenlivost; jedno zvíře zná druhé, rozeznávají se navzájem, usilují o to, co je jim prospěšné, prchají před tím, co jim škodí, vyhýbají se nebezpečí, shromažďují do zásoby, čeho je jim třeba k výživě, a klamou mnohdy i člověka. Proto mnozí staří filosofové vážně přemýšleli a nestyděli se disputovat o tom, nemají-li nerozumná zvířata také rozum. Já však o těchto věcech více mluvit nemohu; běžte k včelám a dívejte se, jak vyrábějí vosk a med, a pak mi řekněte, co o tom soudíte.

Dobrodružný Simplicius Simplicissimus. Přeložil Jaroslav Zaorálek. Naše vojsko, Praha, 1959.