Čtrnáctideník Kulturní noviny
31. číslo pondělí 29. 7. 2019
Potřebujeme posvátná místa?
Existují v dnešní společnosti místa, jež bychom mohli považovat za posvátná? Posvátné je spjato s pietou a s nepřekročitelnými omezeními? Se „zvláštním režimem“? Mají taková místa smysl – a proč?
Když se koncem června objevila v Lidových novinách zpráva o vyhrocení situace v Památníku Lidice, které tam způsobilo natáčení klipu trash metalové kapely Arawn o lidické tragedii, položil jsem krátce nato na Facebooku okruhu svých „přátel“ jednod ... více »
Vztyčený Johnson, zbořený de Gaulle
Reflexe dvou politických událostí minulých dvou týdnů.
Minulé dva týdny jsem byl na zahraniční cestě , a díky tomu, že jsem s sebou nemohl vzít počítač a můj mobil neumí přijmout ani MMS (čímž čtenáře prosím, aby mi je neposílali), natožpak internetový signál, veškerá moje povědomost o světovém dění se ... více »
Zákon o výdělkových a hospodářských společenstvech – první družstevní zákon platný na území naší republiky
Po krátkém exkurzu ve dvou minulých příspěvcích, ve kterých byla připomenuta první družstva na světě, se vracíme k historii českého družstevnictví a sice zmínkou o prvním družstevním zákonu, který měl velký význam na rozvoj družstevnictví u nás.
Rozrůstání „družstevní sítě“ si postupem doby vynutilo i potřebnou legislativní základnu. Zároveň s vývojem družstevnictví na území naší dnešní republiky tak probíhal i vývoj legislativy, upravující postavení a působení družstev. Jako samostatné odv ... více »
Sedmnáct haiku rozv(o)lněných mořem
Náš redaktor Tomáš Koloc se minulý týden ve skupině poutníků vydal na pouť Lužicí, východem Německa a polským Pomořanskem, o níž v budoucnu KN uveřejní reportáž. Nejdůležitější z cesty byl pro něj však fenomén moře, které autor nepotkal řadu let a na Baltu je potkal vůbec poprvé. Zapůsobilo na něj silou, která zrodila i tyto rozv(o)lněné verše.
Za mnou poledne: Polsko, nalevo západ: Němci, napravo východ: Rusko, přede mnou půlnoc: moře! Celý den jsem ležel v moři: celou noc se mnou vlny hýbají ze strany na stranu. Moře. Bůh v noci oddělil vodu od nebe světlem obzoru a ohněm čínských svíček ... více »
Počteníčko: Jak byla zničena Sodoma
Ivan Kříž, v 50. letech jeden z nejstalinističtějších literátů a úředníků Svazu československých spisovatelů, napsal v roce 1968 román Pravda o zkáze Sodomy, v němž v podobenství starozákonního příběhu o Sodomě a částečně i v archaickém stylu tehdejších textů autobiografickými ústy někdejšího kritika režimu v Sodomě a později jeho hlavního propagandisty, písaře Difata, odvyprávěl příběh o ničivé technologii moci. Román později s velkým úspěchem znovu vyšel v roce 1992 jako podobenství o panzersocialistickém režimu – aniž si tehdy kromě několika málo vizionářů (Karel Kryl, Egon Bondy) kdo všiml, že už se vlastně hodí i na nově vznikající moc. Ivan Kříž, který za minulé normalizace nemohl publikovat, se za té současné také odmlčel. Žije na rodné Vysočině a na podzim oslaví 97 let.
„Jak strašný oheň!“ vydychl Lot po mém boku. „Myslíš oheň?“ obrátil jsem se k němu. „Ale víš přece synu, že to není požár, co ničí Sodomu. Ten, jak se mi zdá, pouze dokončuje práci, kterou dávno předtím započali lidé. Pokud jde o mne, skláním odevzd ... více »
V Lidicích
O tom co se (mi) hodí a co nehodí ke jménu Lidice.
V mládí se mi tam moc nechtělo. Měl jsem zkažený dojem různými Anežkami Hodinovými-Spurnými a Mariemi Kabrhelovými, které si v padesátých letech účastí na všelidových lidických demonstracích upevňovaly kariéru. Kamarádi si mysleli, že jsem se zblá ... více »