KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Po krátkém exkurzu ve dvou minulých příspěvcích, ve kterých byla připomenuta první družstva na světě, se vracíme k historii českého družstevnictví a sice zmínkou o prvním družstevním zákonu, který měl velký význam na rozvoj družstevnictví u nás.

Rozrůstání „družstevní sítě“ si postupem doby vynutilo i potřebnou legislativní základnu. Zároveň s vývojem družstevnictví na území naší dnešní republiky tak probíhal i vývoj legislativy, upravující postavení a působení družstev. Jako samostatné odvětví se však družstevní právo u nás nevyvinulo. Bylo obvykle přičleňováno jako určitá specializace k právu obchodnímu nebo občanskému. První družstva, která zde vznikala, byla v podstatě svépomocnými a ochrannými organizacemi sociálně nejslabších vrstev. Byly něčím zcela novým v tehdejším hospodářském systému, s čím existující právní řád nepočítal.
Nově vznikající družstevní útvary, pro které právní řád neměl specifickou normu, se tedy musely přizpůsobit stávajícím právním normám. Družstva byla proto zakládána z právního hlediska ve formě „výdělečných spolků“, podle císařského patentu z roku 1852 č. 253 Říšského zákoníku. Ten však byl pro družstva značně nevýhodný, neboť družstvo mohlo vzniknout jedině po udělení koncese státním orgánem. Správní úřad také dohlížel na činnost družstva a jeho hospodaření, schvaloval změny jeho stanov a měl možnost nařídit i zrušení družstva. Spolkový zákon se též zabýval hlavně veřejně-právní úpravou spolkové činnosti a téměř opomíjel vnitřní řízení spolku.
S velkým nárůstem počtu družstev se stále více projevovala potřeba úpravy legislativy pro družstevní oblast. Ze statistického přehledu, který byl součástí důvodové zprávy k prvnímu rakouskému družstevnímu zákonu, vyplývá, že na České země připadal tehdy největší podíl v zakládání spolků družstevního charakteru v Rakousku. Počátkem 70. let 19. století se konečně začala vládní místa o družstevnictví více zajímat. Zatímco dříve naráželo zakládání družstev na četné překážky, zejména administrativního rázu, byl nyní dán souhlas k projednávání návrhu družstevního zákona. Jeho schválení v roce 1873 úzce souviselo s politickou a sociální atmosférou panující v dané době v Rakousku. Umožnění zakládání družstev mělo napomáhat při řešení sociálních problémů a případně k otupení ostří vznikajících konfliktů.

Zákon č. 70 Říšského zákoníku z roku 1873 o společenstvech pro napomáhání živnosti a hospodářství, později nazývaný Zákon o výdělkových hospodářských společenstvech, byl na území naší dnešní republiky prvním samostatným zákonem o družstvech a sehrál významnou roli při organizování a rozšiřování družstevního hnutí v různých oborech hospodářského života. Stal se legislativní základnou pro všechna družstva. Zafixoval právní pojem družstva, zavedl jednoduchou právní formu pro zřizování družstev a upravoval správní a majetkově-právní otázky družstev všeho druhu. Podával základní charakteristiku družstev, zdůraznil jejich svépomocný rys a akceptoval i základní družstevní principy – neuzavřený počet členů, dobrovolnost členství, rovnost hlasování – „co člen, to hlas“, společné provozování činnosti za účelem podpory výdělku nebo hospodaření členů. Zároveň pevně stanovil předmět podnikání jednotlivých typů spolků. Bohužel tento zákon opomíjel společenskou působnost družstev, neboť se zaměřoval pouze na jejich hospodářskou činnost. (Jen pro úplnost uvádíme, že tento problém byl dořešen až ve 30. letech 20. století.) Zákon č. 70 Ř. z. z roku 1873 platil pro celé Rakousko a s menším časovým odstupem i v Uhersku a tedy i na Slovensku. Na území Českých zemí a v pozdějším Československu platil zákon od roku 1873 s průběžnými dodatky až do roku 1954. (V sousedním Rakousku s doplňky a úpravami z pozdějších let je tento zákon v platnosti dosud.)