Čtení na léto
Kauza čističe od Karlova mostu je právem mediálním prázdninovým hitem. Jde o restaurátorskou komedii, které předcházel skandál, a jež se vyvinula v mrazivou tragédii. Život zosnoval zápletku, kterou bychom čekali spíše z pera rafinovaného scénáristy. Máme zde dočinění se skutečnou událostí, jež ale díky kurióznímu vrstvení nečekaných souvislostí může konkurovat bláznivým mystifikacím a sofistikovaným konspiracím. Je to zkrátka něco lepšího než kýčovitý HLP (hluboký lidský příběh), kterým se dnes vylepšuje televizní zpravodajství.
V majestátném stínu Karlova mostu nejprve dva němečtí sprejeři vytvořili rozměrné graffiti. Že šlo o vandalství, nikoli o umění, bylo s ohledem na kulturní dědictví, jež gotická památka představuje, bez diskuse zřejmé. Řeč byla pouze o tom, jak dopadené vandaly potrestat, a jak šetrně uvést kamenný pilíř do původního stavu. Na to téma poskytl povolaný expert-restaurátor zasvěcený výklad televiznímu štábu. Vyplynulo z něj, že čištění nebude žádná hračka a dokonalý úspěch akce nemůže předem zaručit.
Pár hodin na to, co jsme se dověděli, že jeho tým potřebuje tři týdny na odstranění graffiti, nápis přes noc beze stopy zmizel. Expert to na nás ještě zkusil teorií, že neodborné čištění neznámou chemikálií, jež asi pronikla do kamene, si bude žádat nějakou nákladnou záchrannou operaci, ale pak se přihlásil pachatel vyčištění mostu, který se přiznal k použití vysokotlaké pistole s horkou vodou a párou. Od té doby expert-restaurátor s médii nekomunikuje.
Když vešlo ve známost, že most na vlastní pěst vyčistil jistý Miloslav Černý, který se profesionálním odstraňováním graffiti živí, s gustem ho pochválil pražský primátor. Kauza tak získala politický rozměr, neboť primátor je Pirát a gerilové řešení, jež se ukázalo jako levnější a šetrnější, než k jakému směřovali experti, se dobře prodává voličům.
Zatím posledním zvratem v celé kauze je prosba širokou veřejností oslavovaného čističe-rebela, abychom to s jeho glorifikací nepřeháněli, neboť je dvojnásobným vrahem, který si za zastřelení manželky a jejího milence odseděl řadu let v kriminále poté, co přežil pokus o sebevraždu. „Jsem lump, který si obdiv nezaslouží“, řekl.
Na pana Černého, který na černo vyčistil památku s využitím moderního know-how, jež si po návratu z kriminálu osvojil v Anglii, se ale sotva bude pohlížet jako na recidivistu. Spíše si z tohoto čtení na léto zapamatujeme přemítání pana Miloslava, že ho Bůh nechal na tomto světě, neboť pro něj ještě měl nějakou práci. Možná to nakonec skutečně bude mystický příběh o tom, jak si zde Bůh podržel dvojnásobného vraha na záchranu našeho Karlova mostu před sprejery a restaurátory.