Počteníčko: Ve vládě je plno krys i lumpů
Papua-Nová Guinea nabízí cestovatelům různé bizarní zážitky – například školení, na němž ministři předávají budoucím komunálním politikům své zkušenosti.
Zamotaná stezka ústila na terasu, kde v kruhu seděla velká skupina místních lidí a delegáti z ostatních ostrovů. Nebylo skoro žádné světlo. Postavy ležící v trávě a opírající se o palmy se pomalu zhmotňovaly, jak mé oči přivykaly šeru. Napoleon mě představil a já jsem se posadil. Atmosféra byla vážná a uctivá, i přes plastové vědro nacpané lahvemi Jihopacifického ležáku uprostřed skupiny. Druhý ministr hovořil o Trvalých příkazech.
„Teď už byste měli být akceschopní. Pamatujte si, že jednací řád má urychlit projednávání věcí v radě a omezit bezúčelné řeči. Musíte být zdvořilí a nevyvolávat nepořádek vulgárním jazykem.“
Moudré přikyvování hlavou kolem vědra. Rozděleny další láhve.
„Vysvětlete nám rozdíl mezi ‚odročením‘ (adjournment), ‚odložením‘ (postponement) a ‚přestávkou‘ (recess). Zdá se, že v mém jazyce to má velice odlišný význam.“ Tazatel měl inteligentní obličej, velký knír a svatozář hustě kudrnatých vlasů.
Ministr z provincie Morobe se zatvářil vážně a skupina zmlkla.
„Přestávka (recess) je doba volna mezi zasedáními výboru nebo parlamentu. Jestliže je otázka nebo schůze odročena (adjournment), znamená to, že je na krátkou dobu zastavena. Odložení (postponement) znamená, že schůze je přeložena na jinou, pozdější dobu.“
„Takže to vlastně všechno znamená totéž! A my za volno nejsme placeni!“ Všichni naslouchali pozorně, ačkoli se smáli.
„To ne, musíte užívat správný výraz, odpovídající situaci. Některá slova lze použít, zatímco jiná nikoli.“
„Já tomu nerozumím.“ Z temných koutů zahrady se ozývalo souhlasné mručení.
„Dám vám jasný příklad. Vezměme slovo „píchat“ neboli puspusim v tok pisin. Když tadyhle dole onemocníte,“ všichni se rozchechtali a oplzle komentovali, když ukázal na své genitálie. „Tak jestli tadyhle onemocníte, pak lékař, protože je vážný muž, odborník, hodný člověk, se vás nezeptá: ‚Jak často pícháš svou holku?‘, nebo ‚Jak často děláš puspusim?‘ Zeptá se: ‚Jak často máš pohlavní styk?‘ Vidíte, že užívá korektní, odborný, nikoli vulgární jazyk, odpovídající návštěvě u úctyhodného lékaře.“
Zdálo se, že má docela radost ze svého chytrého mužného příkladu, který měl demonstrovat představu jazykových stylů, a podíval se na mě, zda souhlasím.
„Velmi dobře,“ potvrdil jsem.
„Ale v mém jazyce je pro mrdání jen jediné slovo. Jaký je v tom rozdíl?“ Muž s knírem byl silně vzrušen a téměř zoufale toužil po objasnění.
„Dej si ještě drink, brácho. Brzo ty rozdíly pořádně vycítíš. Po spoustě schůzí výboru.“
„Jaká slova můžeme užívat na schůzích rady?“ zeptal se muž v pomačkaném červeném triku.
„No, nemůžeš nikomu říkat, že je pes.“
„Ale co když opravdu pes je? Znám v radě řadu psů.“
„Nemůžeš takhle používat neparlamentárních výrazů. Taky nemůžeš o nikom, říct, že je krysa nebo zbabělec nebo lump nebo prase.“
„Nikdy o nikom neříkám, že je prase. Mám prasata moc rád. Ale ve vládě je plno krys i lumpů. Jestli takoví jsou, tak jim to budu říkat.“
„Jestli to budeš dělat, budeš mít velké potíže.“ Ministr už se nesmál.
Uvažoval jsem o tom, že i když této konverzaci nechybí humorná stránka, obtíže překladu terminologie westminsterské parlamentní procedury do stovek obskurních jazyků, jimiž se mluví na ostrovech Papuy-Nové Guineje, musí být téměř nepřekonatelné. Jen málo zásad jednacího řádu bylo přijato od roku 1832, a mnohé jsou formulovány ve viktoriánské angličtině. Některé byly přijaty v sedmnáctém století, a dokonce i rodilý Angličan by je pokládal za obtížné k chápání. Zdejší kulturní rozdíly proti Anglii i navzájem mezi jednotlivými jazyky značně jazykový problém vyostřují. Radní však přistupovali k vládním úkolům s velkým zaujetím a musel jsem je ocenit. Nicméně vypadali znepokojeně a dívali se zkoumavě na hrdla svých lahví.
„Nikdy lidem neříkejte, že máte strach. Kdyby si uvědomili, že se bojíte, jste odrovnáni!“ poznamenal vehementně Napoleon. Vzpomněl jsem si, že Wallace říkal něco podobného o létajících čarodějnicích. Bez upozornění, jako by na nějaký tajný signál, všichni náhle povstali, odložili své pivo a šli na večeři. Poněkud zmaten jsem vzal svoje s sebou.
Michael Moran. Korálové moře. Přeložil Josef Orel. BB art, Praha, 2006.
Michael Moran (* 1947) je australský cestovatel, spisovatel a hudebník, člen Královské zeměpisné společnosti.