Odešel vášnivec renesančního založení
V neděli 4. srpna 2019 zemřel Petr Holman. Muž mnoha profesí a aktivit, z nichž jej nejvíce zviditelnila služba básnickému a lidskému odkazu Otokara Březiny.
Petr Holman nebyl jednoduše vykreslitelnou osobností. Vystudoval sice na univerzitě český jazyk a hudební výchovu a pak indologii, ale jeho zeširoka rozkročený duch a nepoddajná povaha jej vedly v životě klikatými cestami, na nichž nechybí ani zastávky v dělnických profesích.
Petr Holman byl v jedné ze svých nejvýraznějších rolí literárním historikem a neobyčejně výkonným a precizním editorem díla Otokara Březiny. V této souvislosti vzpomeňme například monumentální dvousvazkovou edici Březinovy korespondence (Host Brno, 2004). Za objemnou dokumentární koláž Březiniana obdržel Cenu Toma Stopparda a Magnesii Literu.
Jako pedagog pobýval v zahraničí – učil češtinu na amerických univerzitách, pobýval delší dobu v Indii, jíž si zamiloval. Možná je v literárních kruzích méně známo, jak výtečným byl hudebníkem. Jako violista obstál ve špičkové cimbálové muzice a nějakou dobu se hudbou i živil.
Petr Holman byl neobyčejně tvůrčí a svobodomyslný člověk, který se nenechal jen tak ujařmit. Nadchl se spontánně i pro nové věci, v nichž cítil potenciál. V začátcích Kulturních novin byl se mnou jako tehdejším šéfredaktorem v čilé korespondenci a zúčastnil se i jedné přípravné schůzky. Čišela z něj vášnivá energie. Možná právě ten niterný energetický přetlak způsobil, že musel poměrně záhy opustit tento svět. Ale stopu po sobě zanechal neobyčejně výraznou.