Literární ukázka Kultura

Počteníčko: O vařené štěnce

Obrázek nebo fotografie#25937

Karel Jaromír Erben (1811–1870) nebyl pouze autorem balad, pohádek a nepříliš výrazné vlastenecké poezie. V době, kdy pracoval v archivu města Prahy, si pořizoval výpisky z tzv. Knih svědomí, kde byly zaznamenány soudní spory ze starých časů. Naši předkové se soudili rádi a že nebyli dvakrát útlocitní, dokládá třeba následující zápis z roku 1518.

Stanislav Zuvač z lázně od Červené ruože svědčil: ten úterý před svatým Václavem byl jsem na rybách. Když jsem přišel z ryb, tak před nešpory po polední dobře, i jdu k komoře své s pruty, z kterými jsem byl na rybách, trefil jsem se s tovařiškú jednú, a ona šla také z lázně. Vyšedši přede mnú na schod, i řekla mi tak: „Zuvači, chceš-li prasátka jiesti?“ A já jí řekl: „Jaká prasata? Co jest za prasata?“ A ona mi řekla. „Hospodář zbil štěnce, nese je v klíně od tisy i vaří je.“ A já jí řekl: „Ba což pravíš? Já nevěřím tomu.“ A ona řekla: „Přismahám Bohu, že je vaří a že jest je zbil v světničce, a ještě urasoval se od nich.“ I když jsem přišel do lázně, abych jim sobě kázal dáti jiesti, i byly tu toliko tovařišky, a tovařišie byli po diele se rozešli. I řekly mi ty tovařišky: „Zuvači, chceš huspeninu jiesti?“ A já jim řekl: „Jakú huspeninu?“ A ony mi řekly: „Hospodář psy vaří.“ A já jim řekl: „Ba mlčte probuoh! Nechte toho, já tomu nevěřím. Mlčte, mily tovařišky, pro milého boha, zkazíte s těmi řečmi hospodáři živnost, když to mezi lidi roznesete, ano tak málo se lidí u něho myje, ještě ho viece zuošklivíte lidem!“ A potom najedevše se, i strojil jsem se zase na ryby. I šel jsem sobě spáliti záboj, i trefil jsem se k tomu, a hlava ležala ještě od štěněte před hrncem a hospodář stál se lžící před ohništěm. I řekl hospodář: „Již jsem sobě jeden hrnec rozvařil.“ A já jsem teprv tomu, když jsem to sám uhlédal, uvěřil, což jsem prve tovařiškám věřiti nechtěl.

Karel Jaromír Erben: Poklad. Naše vojsko, Praha, 1958. S. 472.