Fejeton Kultura

Kvadratická rovnice

Obrázek nebo fotografie#25976

Ten maturitní ročník 1938/39 na brněnském učitelském ústavu byl provázen dramatickými událostmi, jen co je pravda. Na veřejnosti i ve škole. Po všeobecné mobilizaci přišel Mnichov se záborem pohraničí. To byl jen krok k okupaci v březnu. Ve třídě přibyli dva spolužáci: z učiteláku v Opavě Franta Michálek, ze znojemského Pepek Nerada. To nebylo všecko.

Jednoho dne se zčistajasna objevil ve třídě neznámý muž a oznámil z katedry: „Jmenuji se Ferdinand Němec. Hitler mě vyhnal ze Znojma. Budu vás učit matematiku za nemocného profesora Jůvu.“ Třída ztichla tušením věcí příštích. Jůva, náš třídní a profesor matematiky, před maturitou ochořel. Krize z ulice překynula do školy. Ferda, jak jsme ho zrázu pojmenovali, ukázal, zač je toho loket. Zjistil, že matematické myšlení je ve třídě na bodu mrazu, ba ještě pod ním. Napsal na tabuli kvadratickou rovnici a k jejímu řešení vyvolával k tabuli podle abecedy. Řešení se nedostavovalo. Atmosféra s přibývající abecedou ve třídě houstla. Napětí rostlo i ve Ferdově tváři, když zařval: „Je tady vůbec někdo, kdo to vypočítá?“

Dlouho nic, když se ozvalo zezadu do ticha: „Kouřil“.

„Kdo to je?“ Ferda na to.

Vstal jsem se sklopenou hlavou a na Ferdův pokyn jsem drama u tabule dovršil. Ferda mi poté strčil do ruky učebnici na znamení triumfu: „Do Vánoc to budou všichni umět!“

Byl jsem starostou a bizarní tíhu úkolu jsem nesl těžce u vědomí odpovědnosti za čtyřicet kandidátů učitelství. Profesor Jůva, jako by tušil svůj podíl na úrovni našich matematických vědomostí, uzdravil se a my odmaturovali.

Krize pokračovala. Poslal jsem žádosti o místo do několika okresů. Naprázdno. Pro mladé učitele nebyla volná místa. Obsadili je ti, kteří přišli z okupovaného pohraničí. Sluchu o práci jsem došel u stavební firmy Panovský-Bartoš jako praktikant. Překlenuly se Vánoce, nastal nový rok. Učitelské místo v nedohlednu.

A zase přišlo cosi nečekaného. Koncem března se objevil v poště služební lístek, abych se dostavil na Městský školní úřad v Brně o učitelské místo. Nevěřil jsem zprávě, protože o místo jsem do Brna nežádal a nadto, odkud znají moji adresu?

Nicméně zaklepal jsem na dveře a z pokračujícího řetězce překvapení jsem nevycházel. Uvítal mě, nikdo jiný než Ferdinand Němec. Byl inspektorem a dal mi místo učitelského praktikanta na Tyršově pokusné obecné škole v Brně-Židenicích, Kuldova ulice. Chtěl jsem mu poděkovat, ale bryskně dal znamení na ústa, abych mlčel, protože všude byli Němci a i zdi měly uši. 1. dubna 1940 jsem nastoupil svou učitelskou dráhu, ve které sehrála klíčovou roli kvadratická rovnice. Poděkování jsem nezůstal dlužný. Došlo na ně příští rok, když přišel Ferda ke mně na inspekci.

Na závěr otázka detektivní: Odkud měl pan profesor moji adresu? Jistě po ní při vzpomínce na kvadratickou rovnici pátral. V odpovědi se skrývá jeho ušlechtilá povaha.

Děkuji Vám, pane profesore.