Kultura a umění Domov,Kultura,Osobnosti

Tvorba Rostislava Magni se uzavřela před pětadvaceti roky

Rostislav Magni s manželkou, malířkou Růženou v polovině 80. let minulého století. Foto: Jan Dočekal Rostislav Magni: Za vůní přírody, dřevo, výška 60 cm, 80. léta. Foto: Jan Dočekal

Ohlédnutí za výtvarníkem, jenž byl osudově spojen s rodným krajem.

 Když se řekne vysočinský umělec, mnozí, i ti, kteří o výtvarném umění něco vědí, slyší: kumštýř, nepřekročivší významem sumární hranice kulturních center regionu. Nutně ale platí, že i v regionech byli a jsou umělci, kteří bez ohledu, jak daleko dokázali překročit limitu své domoviny, byli a jsou ve svém prostředí ostatním tvůrcům vzorem vnímání a rozvíjení aktuálních uměleckých směrů. Mezi nimi vynikl sochař a grafický designer Rostislav Magni. Narodil se 16. srpna 1927 v Telči, zamřel před dvaceti pěti roky, 18. srpna 1994, ve Žďáru nad Sázavou.

Měl pozitivní vliv na charakter výtvarné kultury Vysočiny. Na počátku roku 1991 stanul na tři následující roky v čele Klubu výtvarných umělců Horácka (KVUH), což je dílčí profesní spolek Unie výtvarných umělců České republiky (dnes je jeho předsedkyní Magniho dcera, výtvarnice a učitelka v Základní umělecké škole Jana Zabloudilová). Magni stál ještě u dalšího základního kamene. Spolu se sochařem Zdeňkem Macháčkem (*1925) založili v roce 1992 ve Žďáru nad Sázavou Mezinárodní sochařské sympozium Dřevěná plastika. Bylo zdařile živé deset let. Pak žďárští radní dospěli k mínění, že suma krásy každým rokem přibyvších soch nepřeváží nutnou péči o ně, násobně pak o ty starší.

Nacházení vlastního výtvarného jazyka

V roce 1949 Magni absolvoval brněnskou Vyšší školu uměleckého průmyslu ve třídě prof. Karla Langra. Následovalo hledání a nalezení vlastní výtvarné mluvy, jejíž fundament pobývá v odkazech české klasické moderny. V ní Magni, nesnášející chatrnou líbivost, objevil možnosti vlastním způsobem sdělovat krásu. V každém z dotýkaných materiálů, především dřevu, ale též betonu, mědi, keramice a žule, dospíval k osobitě řešeným dílům ve dvou stěžejních, proměňovaných tématech, v monumentalizovaných jednotlivostech přírody a v ženském aktu.

Sochy a grafický design

V příznačném povahovém uzpůsobení Magni sdružoval impulzivnost svých italských předků se schopností soustředění a s lyrickým citem. Vedle originální koncepce tvarování hmoty a živých reliéfních linií v soše stojí jeho formově čistý grafický design (plakát, společenské a reklamní tisky). Uvědomme si, že pracoval ponejvíce s pravítkem a tužkou, éra počítačového designu byla tehdy ještě za dveřmi. Přesto zanechal v celé ploše odevzdané práce výborné renomé. V jednotlivostech je stále doložitelné ve veřejném prostoru. Např. bianco výstavní plakát Městskému muzeu a Galerii v Dačicích je bez přerušení užíván od počátku 90. let minulého století. Ale Magniho talent pro grafický design byl v souhrnu využit sotva napolo. Lze tedy v tom smyslu poukázat na evidentní nevýhodu tvůrce spjatého s regionem. To však dosud nedoznalo žádných příznivých změn, naopak, situace je o dost horší.

Výstavy s Růženou Magni

Při většině z mnoha autorských výstav dělil se Magni o výstavní prostor s manželkou, malířkou Růženou Magniovou (20. 9. 1929 - 14. 12. 2008). V letech 1964 až 1990 to bylo třináctkrát – ve Žďáru nad Sázavou, Jihlavě, Novém Městě na Moravě, Havlíčkově Brodě, Velkém Meziříčí, Třebíči a v Dačicích. Vytvořil četná díla pro architekturu (různé materiály) v Bystřici nad Pernštejnem, Třebíči, v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, Telči, Českém Rudolci, Vlašimi, Velkém Beranově a Žďáru nad Sázavou. Magniho díla jsou ve sbírkách Oblastní galerie Vysočiny Jihlava, Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, Městského muzea a galerie v Dačicích a v mnohém soukromém držení.

Prospěšné reference

Směr myšlení majority naší populace je dnes v silném ovlivnění konzumem odvrácen od intuitivních obsahů výtvarné kultury a umění vůbec. Odhlížení od referencí osobností Magniho dosahu bylo by přesto jen dalším žalostným zesilováním nynějšího duchovního bloudění. Připomeneme-li si euforii naší tvůrčí sféry krátce po listopadu 1989, vidíme dnes především vršící se příčiny vedoucí k názoru, že nejen ona je zklamána.