KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Dnešním připomenutím životopisu JUDr. Antonína Randy, autora našeho prvního družstevního zákona, začínáme další pomyslnou tematickou část příspěvků z historie českých družstev – a sice stručné medailonky významných osobností z dějin našeho družstevnictví.

Prof. JUDr. rytíř Antonín Randa je bezesporu významnou osobností české legislativy druhé poloviny 19. století a jedním ze zakladatelů moderní české právnické vědy. Výrazně ovlivnil soudobou nauku o občanském právu, posiloval český element a spoluvytvářel institucionální zázemí české právní fronty v rakousko-uherské monarchii. Jeho hlavní vědecké práce dodnes patří k základům civilistiky. Jako autor družstevního zákona zaujímá přední místo i v historii českého družstevnictví

Antonín Randa se narodil v Bystřici nad Úhlavou na Klatovsku jako druhý syn justiciára bystřického panství. Do národní školy chodil v Bystřici a v Domažlicích. V roce 1844 nastoupil na gymnázium v Klatovech, o šest let později přešel do Prahy na Novoměstské gymnázium. V roce 1852 byl přijat na Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Jako mladého nadaného studenta jej nejdříve lákalo národohospodářství, kterému se původně chtěl věnovat i profesionálně. Během studií procestoval mnohé evropské země, např. Německo, Belgii, Itálii a Francii. Na základě studia liberálního hospodářství a z praktického poznání hospodářského vývoje v různých evropských zemích dospěl k názoru, že nejdůležitější pro rozvoj národního hospodářství je právní stav a legální zaručení privátního vlastnictví všem občanům. Proto si také na závěr univerzitních studií zvolil jako oblast odborného zájmu soukromé, a především majetkové právo. Ve svých 22 letech, roku 1856, absolvoval právnickou fakultu a o dva roky později získal titul doktora práv. Další čtyři roky se věnoval soudní praxi u okresního soudu v Praze na Smíchově. V roce 1860 obhájil na právnické fakultě habilitační práci na téma Držení. V tomto spise, který byl vydán v rozšířené podobě tiskem, se již představil jako teoreticky erudovaný odborník s vynikajícím analytickým myšlením a znalý problémů praktického života. Brzy začal být uznávanou autoritou v odborných kruzích i v mezinárodním měřítku.
V roce 1861 začal A. Randa s přednáškovou činností na pražské právnické fakultě a jako první zde začal přednášet v českém jazyce. Roku 1862 byl jmenován mimořádným profesorem občanského, obchodního a směnečného práva a začal se plně věnovat pedagogické a vědecké práci na univerzitě. O 6 let později, ve věku 34 let, byl jmenován řádným profesorem.
V letech 1869–70 přednášel A. Randa civilní právo arcivévodovi Ludvíku Toskánskému. Byla mu nabídnuta profesura na katedře rakouského občanského práva s německým vyučovacím jazykem a následovaly další dvě nabídky na uprázdněné katedry vídeňské univerzity. A. Randa je však odmítl.
V roce 1882 došlo k rozdělení pražské univerzity na českou a německou. Na české univerzitě byl A. Randa zvolen v roce 1883 rektorem. Dvakrát působil i ve funkci děkana české právnické fakulty.
Vedle své pedagogické práce zastával A. Randa řadu dalších významných funkcí.
V roce 1864 stál u zrodu Právnické jednoty v Praze, kde byl od začátku náměstkem starosty, od roku 1890 jejím starostou.
Jeho vědecká práce byla oceněna řádným členstvím v České akademii pro vědy, slovesnost a umění, od roku 1870 zde působil ve funkci předsedy. V roce 1873 se stal členem Královské české společnosti nauk. Byl rovněž členem některých zahraničních vědeckých společností, jako byla Krakovská akademie věd nebo pařížská Societé de Législation compareé.
V roce 1881 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny. Rovněž byl řádným členem říšského soudu. V letech 1900–1906 pracoval v politicky náročné funkci „ministra krajana“ ve vládách Ernsta von Koerbra, Paula von Gautsche a prince Konráda Hohenlohe-Schillingsfursta.
Od roku 1898 až do své smrti pracoval jako předseda správní rady Hlávkovy nadace.
Velmi se zasloužil také o posílení českého bankovnictví a průmyslu a výrazně podporoval rozvoj českých družstevních záložen.
A. Randa byl nositelem i několika významných řádů, jako například komturského řádu císaře Františka Josefa I. s hvězdou. Podle stanov řádu železné koruny III. třídy, který mu byl udělen v roce 1876, byl v roce 1897 panovníkem povýšen do rytířského stavu. Zároveň byl titul a erb přenesen i na jeho zetě, inženýra Otakara Kruliše a vnuky Otakara a Iva.

Svůj život uzavřel v Dobřichovicích nedaleko Prahy, kde žil více než 20 let. I zde se aktivně zapojoval do obecních záležitostí, zasloužil se například o postavení prvního mostu přes řeku v roce 1896 a sledoval i činnost zdejší školy, jejímž se stal občasným mecenášem. Pohřben je v Praze na Vyšehradě.