Společnost a politika Domov,Věda

Pan Hoffman se pasoval na Eskymáka

Foto Wikimedia Commons

Polemika s článkem Ivana Hoffmana o hraboších.

Ve svém fejetonu se Ivan Hoffman vysmívá ornitologům, kteří radí zemědělcům, co dělat s přemnoženými hraboši. A přirovnává je k Eskymákům radícím Afričanům, jak bojovat s horkem. Sám se ale do role takového Eskymáka pasuje, když říká: „Na rozdíl od přízemního zemědělce (a nás, zahrádkářů), co se skloněnou hlavou běduje nad hraboší apokalypsou, ornitolog se s hlavou v oblacích kochá opeřenci, kteří nesejí ani nežnou.“ Sice chápu, že nikdy neviděl ornitologa při práci, ale pak by neměl po eskymácku vyprávět, co dělají nebo co by měli dělat. Ne, nejsem potrefená husa, ani (po)střelený ornitolog, přesto se musím ohradit. Vystudoval jsem biologii (ekologii obratlovců) a ve své diplomové práci jsem se zabýval drobnými zemními savci (převážně tedy hlodavci), později jsem se bádal nad ochranou netopýrů a v poslední době převážně zkoumám naše hady (kteří se významně živí právě hlodavci). Domnívám se tedy, že o dané problematice mám přehled.

Hraboš polní, který už od nepaměti patří mezi živočichy, kteří způsobují člověku výrazné škody na polích, je myšovitý hlodavec, který má přirozenou tendenci se periodicky přemnožovat. Jednou za sedm až jedenáct let dojde k vysoké gradaci, po které se namnoží predátoři, choroby a paraziti hrabošů do té míry, že se populace tohoto hlodavce zcela zhroutí. Nasazovat v té chvíli rodenticidy je zcela zbytečné a dokonce protismyslné. Ve chvíli, kdy zemědělci nechali dojít situaci tak daleko, je ovšem jednoduché se vztyčeným prstem upozorňovat, kde udělali chybu. Je lépe se soustředit na to, co dělat, když už k tomu došlo. A tady je nutno vidět, že (podobně jako u kůrovce) se totální chemická válka nesetkává s úspěchem. K významnému snížení by došlo tak jako tak, ale kolaterálním (vedlejším) jevem je zničení jejich predátorů (ptáků, plazů, některých šelem), kteří jediní jsou schopni udržovat hraboší populaci v nějakých mezích.

Co tedy je třeba dělat? Nechat hraboše sežrat všechnu úrodu? Ne, tam kde zemědělec usoudí, že škody jsou neúnosné, je možné použit Stutox, ale tak, aby se nedostal k necílovým druhům a hraboši uhynuli pod zemí, to jest umísťováním návnad cíleně do hraboších nor. Jenže zemědělec chce vidět své nepřátele válet se mrtvé na (bitevním) poli, a tak se uchyluje k totální válce za pomocí jedů. To ale je středověk. Za chvíli by tedy mohli žádat učitelé, aby mohli žáky mlátit rákoskou a obchodní inspekce bude žádat o povolení nepoctivé pekaře koupat v řece. Tudy cesta nevede.

Lesníci opakovaně žádali o povolení všech možných jedů k hubení kůrovce, a když povolení dostali, ukázalo se, že si z nich kůrovci dělají legraci. Špatné lesní hospodaření a sucho vytvořilo takové podmínky, že situace přerostla v opravdovou pohromu. Také povolení plošného použití rodenticidů povede k podobným koncům. Vzhledem k tomu, že současná věda tyto konce dokáže předvídat, je zbytečné vypít kalich bolehlavu až do dna.

Ostatně i osvícenější zemědělci se na to dívají podobně. Ředitelka Regionální agrární komory Jihočeského kraje Hana Šťastná říká pro MFD (23. 8. 2019): „V našem regionu nemáme hlášené žádné velké škody způsobené přemnoženým hlodavcem. Zřejmě nám s jejich likvidací pomáhají vyšší stavy racků, volavek i ptačích dravců, kterým myší slouží jako potrava.“

Střízlivost v použití jedů na polích totiž neradí zemědělcům „Eskymáci“, ale odborníci, kteří s tím mají zkušenosti. Pokud by ornitologové zemědělcům radili, kterou odrůdu pšenice zvolit, bylo by to jistě směšné, ale pokud jim vysvětlují, že plošnou aplikací jedů uškodí přírodě i sami sobě, tak by měli být slyšeni. Zemědělci totiž mají v gesci přes polovinu rozlohy naší republiky, a to, co se tam děje, není jen jejich záležitostí a týká se nás všech. Tak jako i v lesním hospodaření existují mimoprodukční funkce lesa, měli by zemědělci pochopit, že pole není továrna na obilí (řepku, kukuřici), ale že na tomto území žijí jejich bližní (lidé, ptáci, motýli…).