Společnost a politika Domov,Politika,Ekonomika

Žijeme v čase oligarchů, jejich sluhů a nepřátel?

Obálka knihy

Nedávno vydaná kniha Ondřeje Závodského prý zmizela z očí veřejnosti především proto, že žádný z oligarchů nechce, aby lidé pochopili, jak a proč se dělají skutečné významné obchody. Ale ještě jsou tady Kulturní noviny.

Právník Nadačního fondu proti korupci (NFPK) Ondřej Závodský, mj. bývalý náměstek ministra financí Andreje Babiše, odpovídá na titulní otázku kladně. Jinak by svou knihu, kterou vydal NFPK koncem června 2019, nenazval právě Čas oligarchů, jejich sluhů a nepřátel. Vtipný podtitul pak zní Prázdninové čtení (a ne třeba stručně a jasně Antibabiš). Protože Andrej Babiš opakovaně citoval z (velmi kritické) publikace NFPK o Miroslavu Kalouskovi, rozhodli se ve fondu zasáhnout „do diskuse mezi oběma zlojedy“ materiálem, který by diskusi vyvažoval.

Publikovaný text je pokusem konsolidovat a aspoň částečně zobecnit kritiku současného předsedy české vlády. Co do obsahu se to do určité míry podařilo, ale zásadní slabinou je nevyrovnaná a nejasná forma.
Snad nejzajímavější jsou reportážní a vzpomínkové pasáže, kde autor opakovaně a se zřejmým gustem cituje Babišovy vulgarismy a dosti primitivní formulace. Asi to má být součást svrhávání obrazu obdivovaného manažera a vůdce, ale nakolik můžeme posoudit, zda je mimo záběry kamer a dosah mikrofonů něco podobného i v nejvyšších patrech politiky běžné vcelku bez ohledu na politické názory protagonistů. Zcela na okraj se sluší poznamenat, že výjimkou není naopak ani mluva důsledně slušná a konzistentní, nanejvýš ve výjimečných situacích jadrná. Autor recenze to může dosvědčit například pro Petra Pitharta, Jiřího Dienstbiera st. a Vladimíra Špidlu, o Janu Sokolovi ani nemluvě.
Leč zpět k recenzované publikaci: zmíněné vzpomínky (mnohdy spíše historky) a reportáže jsou doplněny pasážemi publicistickými, mnohdy až bulvárními (nečekaně se na více místech textu vynořuje neučesaný rádobylidový styl, který je tématu pramálo přiměřený), a také různými výpisky z četby. Text je přitom důsledně „ozdrojován“, což pro změnu upomíná na styl odborný. Mezi zdroji – v knize je celkem přes tři sta poznámek pod čarou – ovšem šmahem převládají běžné zpravodajské servery. Z části, možná z většiny lze tedy dílko označit za výsledek nízkorozpočtové rešerše či investigativní žurnalistiky. Do tohoto žánru a stylu tak úplně nezapadá úvodní obšírná autorova sebechvála, kterou ale do určité míry chápeme jako nutnou daň současné píárové době.
Každopádně jest se domnívat, že zdaleka nejcennější jsou osobní Závodského vzpomínky a postřehy o tom, jak a proč se dělají skutečně významné obchody. Tuto formulaci jsme si vypůjčili od americkočeského novináře Erika Besta, jenž také před časem psal o „zmizení z očí veřejnosti“, které parafrázujeme v perexu a jemuž svými chabými silami i takto bráníme. Bráníme, přestože z literárního a editorského pohledu je kniha prostě mizerná, o čemž víc píšeme výše i níže.

Ale aby nebylo mýlky – už jen samotná připomínka mnoha politických a ekonomický afér od devadesátých let až do současnosti, týkajících se nejen privatizace české ekonomiky (bez jakýchkoliv nových zjištění, ale poměrně přehledně je shrnuta například slovenská kauza Gorila), má nesporný význam.

Struktura a řazení kapitol se tváří dosti systematicky a krom jiného je několikaúrovňová. V první úrovni to jsou
Historický vývoj
Projevy oligarchizace a oligarchické vlády
Charakteristiky mocenských struktur
Důsledky oligarchie
Bojiště s oligarchií
Jak oligarchii porazit
Zhruba polovina z kapitoly Charakteristiky mocenských struktur je věnovaná Andreji Babišovi a Agrofertu, zatímco ta druhá především Petru Kellnerovi a dvě hlavním vlastníkům Penty, tedy Marku Dospivovi a Jaroslavu Haščákovi. Poslední podkapitola tam šmahem odbývá „další oligarchy, rádoby oligarchy, kmotry, šíbry, manažery a olidůchodce“.
Radovan Vítek prý na rozdíl od výše jmenovaných není existenčně závislý na veřejné moci. Karla Komárka a Daniela Křetínského autor „prozatím“ řadí do skupiny s Petrem Kellnerem a samostatnou pozornost jim nevěnuje. Zdeněk Bakala prý už je „mimo sezónu“ a Luděk Sekyra má být pouhý rádoby oligarcha. Kellnerův společník Jiří Šmejc je pro změnu jen „manažer blízký oligarchům“. Šestice nejproslulejších kmotrů přímo spojených s ODS je připomenuta už v kapitole o historii. Různé vzájemné vazby a vztahy mezi oligarchy (v širokém smyslu slova), v knize spíše načrtnuté než popsané, pak do značné míry určují, jak a proč že se ty skutečně významné obchody dělají.
Dalším příkladem zmatené struktury jsou obšírné, až nepochopitelně podrobné a s ohledem na vzdělání a erudici autora velmi nepřesvědčivé exkurzy do reprodukční medicíny, elektromobility a krajinné ekologie.
Na několika místech knihy nechybí vzývání (to se vážně nedá jinak nazvat) Václava Havla, na které v závěru navazuje chvála a doporučení Janečkova kuriózního volebního systému D21 s různým počtem „plusových a mínusových hlasů“. Tento systém má být spolu s občanským aktivismem a podstatně výraznějším zapojení církví do společenského a politického života (?!) hlavním nástrojem porážky oligarchů.
V závěrečné kapitole je ještě obšírně dehonestován Milan Chovanec (považte, že začínal jako zelinář v Plzni!) a stručně také Matěj Hollan – ten jako příklad neschopnosti nebo morálního selhání.
Suma sumárum je recenzované dílko spíchnuté horkou jehlou zřejmě bez jakéhokoliv redakčního vedení. Obdobně zaměřený Žlutý baron autorské dvojice Zuzana Vlasatá a Jakub Patočka, ač je mu věru hodně co vytýkat, je z tohoto pohledu asi tak o dvě třídy výš.

Jako aspoň drobný klad uveďme, že i když může jaksi tahat za oči, novotvar „sockyzace“ (zhruba něco jako skupinové ožebračování) je svým způsobem nápaditý a výstižný. Naopak označovat čistky na státních úřadech jako genocidu považujeme za nepříliš vkusné a je to jeden z mnoha příkladů bulvárního stylu.
Ostatně soudím, že pokud chceme oligarchii porazit, s prvoplánovým s odpuštěním sluníčkářstvím, jaké představuje Závodského knížka, nevystačíme.

Ondřej Závodský: Čas oligarchů, jejich sluhů a nepřátel. Nadační fond proti korupci, 2019