Fejeton Kultura

Ztraceno v překladu

Ilustrační foto Tomáš Koloc.

O našincích a cizincích

Před třemi roky jsme byli o prázdninách doma na Valachách a šli tam v sousední vsi, kde nás neznají, do letního kina na film Děda. Patrně jste o něm neslyšeli – je to film dvou rovin, jedna pojednává o tom, jak pražská vnoučata přijedou za dědečkem na prázdniny na valašský venkov a jsou fascinována světem, který neznala, druhá je retrospektivní a skrze čtení babiččiných dopisů, jež vnučka najde na půdě, zobrazuje snově zaniklé dávné Valašsko, tvrdé, nesmlouvavé, krojované. Zemí film profrčel bez povšimnutí, zato na Valachách to byl hit, na který kdekdo šel několikrát. Film to sice nebyl kdovíjaký, ale užíval se v něm náležitý jazyk; nářečí bylo a je jeho největší hodnota a důvod, proč místní snímek přijali za svůj.

My tenkrát v Porubě šli s bratránkem a jeho ženou, kteří jsou odtamtud, s bráchou a s bratránkem z Hradce, který však léta žije v Barceloně a chodí s Argentinkou. Ta byla přítomna rovněž, a kromě ní ještě francouzská kamarádka. Na film obě vyrazily, protože jsme měli slíbeny anglické titulky.

Když jsme stáli před kioskem dlouhou frontu na pivo a povídali si (byla to pánská konverzace, cizinky seděly na svých místech a čekaly, až jim pivo přineseme), bylo od poslechu samozřejmě poznat, kdo je místní a kdo odjinud. Brácha si vykládal s hradeckým bratrancem a bylo to pořád dokola „helé, helé“ atp., takže identifikováni byli hned. „Pražáci! Šak jak jsem zaslechl viď a hele, bylo mi to hnedka jasné,“ pravil jeden z místních ogarů pohrdlivě. Ale všecko v dobrém, následovalo několik povinných zdvořilostních žertů vzájemně na účet. Jenomže potom se brácha pustil do dohadů, zda pořadatelé splní slib a pustí k filmu titulky: „Ty jo, doufám, že to teda bude i anglicky!“ Ve frontě rázem zavládlo absolutní ticho, jako by všichni zemřeli. Všechny předsudky, o kterých dosud šlo dobrácky žertovat, najednou nabyly obřích rozměrů; cokoliv hnusného se říká o Pražácích, všecko to byla pravda; všechny zkazky o přehlíživosti obyvatel tuzemského hlavního města obzvlášť vůči moravským regionům se ukázaly být horší, než si tu kdo dosud vůbec svedl představit…

Načež Porubák, který o zahraniční návštěvě v publiku neměl tušení, zareagoval na bráchu jediným logickým způsobem: „Poslúchaj, a ty máš nějaké problémy s češtinou?“ Brácha zesinal, já lehl smíchy vedle fronty, anglické titulky nebyly.