Kultura a umění Kultura,Osobnosti

Viliam Ján Gruska, samorostlý architekt slovenského kulturního života

Viliam Ján Gruska. Foto archiv

Den před svými třiaosmdesátými narozeninami náhle zesnul Viliam Ján Gruska, člověk, který se výrazně zapsal do několika oborů v oblasti slovenské kultury, počínaje filmem, konče etnografií.

Charismatický, významný, zasloužilý, milovaný, ale někdy také kontroverzní a nemilovaný – to byl Viliam Ján Gruska (24.9. 1936 – 23.9. 2019). V mládí tanečník proslulého souboru Lúčnica, později významný architekt, scénograf, etnograf, pedagog. Po roce 1990 krátce předseda Matice slovenské. Neúnavný a důsledný – doslova a do písmene – buditel autentického slovenského ducha a kultury. Pod jedním jeho novinovým rozhovorem jsem zaznamenal čtenářský komentář: Gruska for president! – Nebylo to náhodou. Jestli někdo měl ucelený a současně kritický pohled na Slovensko a konstruktivní výhled do budoucnosti, byl to právě on. I když v posledních letech byl čím dál tím více v pohledu na svět skeptický, elánu k organizování a plánování akcí mu neubývalo.

Velkou část života po nuceném odchodu z televize na počátku normalizace strávil na volné noze jako filmový scénograf. Od roku 1985 se uchytil jako vysokoškolský pedagog, ale po roce 1990 byla jeho činnost určována nezávislostí v rámci jím založeného AIA (Aktivizačné, iniciačné a agentúrne centrum). Vyhovovalo to jeho samorostlé a vizionářské povaze, kterou by bývalo nešlo jednoduše ujařmit institucionálně. Pod hlavičkou AIA Centra koncipoval a uskutečňoval svoje projekty. Gruskovo dílo připomenu jen v náznacích: Navrhl několik festivalových amfiteátrů, v podstatě pro všechny velké folklorní festivaly na Slovensku. Nejznámější byl festivalový amfiteátr ve Východné (pod Vysokými Tatrami). Z filmové práce připomenu čarokrásnou scénografii ve filmu Král sokolů (Sokoliar Tomáš, režie Václav Vorlíček). Za zmínku stojí jeho průkopnický festivalový pořad Ludia z rodu Rómov (Východná 1986), jemuž předcházel dlouhý a intenzivní terénní výzkum v rámci celého tehdejšího Československa. O něm – krom jiného – Gruska mluví v tomto improvizovaném proslovu. Založil Staré noty mladých strún – festival dětských folklorních muzik v podtatranské obci Habovka. Viliam Gruska byl také tvůrce vyčerpávajících prezentací o primáši Samkovi Dudíkovi a o dalších významných a nedoceněných slovenských osobnostech (hvězdář a politik Milan Rastislav Štefánik, kněz Ladislav Hanus).

A pro mne osobně – člověk, skrze kterého jsem pocítil slovenskost v její nejhlubší podstatě. Svébytnou, duchovní se zvláštním patosem, hluboce zakořeněnou v prostých lidech z oblastí, které Viliam osobně prozkoumával. Zažil jsem jej „v akci“, když komunikoval s chlapy v hospodě. Vášnivě a upřímně se zajímal o každý detail běžného života. Tradovalo se, že Gruska má největší síť etnografických informátorů na Slovensku.

On mě vzal na oravskou salaš ve Velkém Borovém, kde měl chalupu, za svým známým bačou a zprostředkoval mi vhled do tradičního života pastýřů a technologie zpracování ovčího mléka. Nemůžu zapomenout na náš společný výstup na vápencový Sivý vrch v Roháčích, na hodiny debat o povaze lidové kultury, o slovenské duchovnosti (kněz Ladislav Hanus, básník Milan Rúfus, filosof Roman Berger). Viliam mi též řekl, kdy poprvé vycítil, že Češi a Slováci se rozdělí – indiciemi mu byly české mediální výstupy o slovenské otázce záhy po roce 1990. Byl mi zásadním zdrojem pro text o Štefánikovi v loňských Kulturních novinách.

Viliam mi naposledy volal v sobotu 21. září. Ptal se na původ svátku české státnosti. Působil ale poněkud roztržitě. Zajímal se jako vždy o to, jak se mi daří. Nakonec jsme si slíbili, že se sejdeme ještě do konce roku – jeho dcera Alexandra vytváří v Brně scénografii některých představení Národního divadla a on chtěl přijet na nějakou premiéru. Už se na této zemi bohužel nesejdeme.

Čest tvé památce, milý bratře Slováku!


Doplňující zdroje:

Filmový dokument Martina Šulíka Pútnik slovenským časom ze slovenské série GEN zde

Novinový rozhovor o Slovensku zde 

Seznam ocenění:

1978 II. cena Rozhlasovej žatvy (Otcovia vrchov)

1985 Cena za výtvarnú stránku na festivale Československých hraných filmov (Perinbaba)

1986 Cena za scénografiu na festivale Čsl. hraných filmov (Mahuliena zlatá panna)

1991 Cena za najlepšiu publikáciu SR a ČR (Neznáme Slovensko)

1993 Cena Telemúzy za scenár (Koly v plote)

1994 Cena SNM za nekonvenčný počin (Niekoľko postojov a návrhov)

2007 Pribinov kríž III. triedy za významné zásluhy o rozvoj Slovenskej republiky v oblasti ľudovej kultúry a umenia