Fejeton Kultura

Každý chce vydělat

Čeští průkopníci v Texasu. Foto archiv

Za našeho milého socialismu se každou chvíli o něco bojovalo, tu o zrno, tu o černé zlato – uhlí, tu o bílé zlato – řepu, anebo se vedly kampaně, třeba proti plýtvání jídlem: ve školách se vysypávaly koše, a běda, když se mezi odpadky objevily nějaké nedojedené krajíce. Můj nársoc tatínek to jednou komentoval: kdyby radši dali komunisti lidem nažrat!

V našem milém kapitalistickém demokratismu bojuje se zase jinak, vedou jiné kampaně. Zejména reklamní. Protože všichni chtějí zbohatnout, a tedy nějak planetu znečistit. Navíc nás neustále přibývá… A tak se vyrábí a nadvyrábí. Mluví a mluví. A každý chce víc peněz. Třeba učitelé: neustále chtějí víc peněz, ale nedávno přišel náš Vojta sedmák ze školy (2. září) a na dotaz, co dělali, říkal, že učitelka jim dvě hodiny v kuse četla školní řád. To o družině prý ale vynechala. Za takovou výuku by měla ty dvě hodiny dostat neproplacené. A ne ještě pomýšlet na stávkovou pohotovost.

Fotbalista Lukaku z Interu Milán bere víc peněz, než kolik stojí celý mančaft Slavie Praha. Stejně tak jsou přepláceni hollywoodští herci a herečky. Sběratelky kabelek, lodiček. A jak se chová společnost? Závidí a čte magazíny, přílohy sobotních novin: rozhovory: herečka, herec, herečka, výrobce piva, lechtivý článek o nějakém našem předkovi, herečka, reklama na bazény. Zapuštěné, polozapuštěné, nadzemní, nafukovací. Mimo přílohu: sucho. A hraboši.

A sport? Třeba tahače. Tuhle měli u Zlína rally. Neviděl jsem je. Ale slyšel až u nás na kopci: dvě hodiny jezdili Zlínem, spotřebovávali naftu – a troubili, dvě hodiny tam blbečci mačkali klaksóny! A tuhle náklaďáky navezly do Prahy tolik sněhu, aby se tam myrnyks tyrnyks mohli proběhnout jacísi běžkaři. Fotbaly se nehrají v neděli odpoledne, kdy svítí slunko, ale večer, kdy svítí umělá osvětlení, kdy se elektroměry můžou strhat. Úžasný sport je i ten, o němž nikdo nevíme, jak se jmenuje. Jestli beach voleyball, nebo beach volejbal, nebo plážový volejbal nebo plážová odbíjená… Pro intelektuály, kteří nemají televizi: To se náklaďáky navezou na nějaký plácek hromady písku. Tam jej rozhrnou a vytvoří hřiště o běžných rozměrech, na něž se vrhnou dvě a dvě lepé děvy, vysvlečeny tak, že už to míň nejde, resp. oblečeny tak, aby nepohoršovaly ty, co se přišli podívat především na ženská těla. A ty dívky se po tom hřišti pohybují jak muchy v hrnku, ale co chvíli je gól, co to říkám bod, a všichni jsou spokojeni. A máme autokros, motokros, cyklokros, doplňte mne. Tratě nejlépe někde v pěkné přírodě, k tomu přidej parkoviště, bufety. Každý chce vydělat.

Kde tedy s nějakým probůh omezením spotřeby začít. Kdo začne?

Jedině chudobný a dobrovolný komunismus? Jeden baret, jeden montgomerák, jedny důchodky? Zdůrazňuju: dobrovolný. Ale to je takový nesmysl jako kulatý čtvereček, protože dobrovolně si nikdo ten neustále se zvětšující žvanec od huby neodtrhne. Takže je asi dobré, že se ta klimatická katastrofa blíží. Že je už za humny. Orson Welles napsal divadelní hru, jak New York napadli Marťané, a vysílali ji kterýsi milý říjnový večer roku 1938 tak sugestivně, až mezi posluchači vznikla panika: někteří lidé se hned stěhovali na Západ, někteří rovnou páchali sebevraždy.

Současná média se vyžívají v černé kronice. Už od dob Titanicu. Přiznám, že když vidím, jak se chudáci brodí svými zaplavenými ložnicemi v gumákách, anebo sbírají po zahradě třísky ze svého nábytku nasekané uragánem, nebo pozorují, jak jim, chudákům, v dálce dohořívá majetek…, že zpravidla nelkám, ale mám zpravidla vnitřní upokojení, že ti lidé nebudou od teď „sméšlat“, ale dělat podstatné věci, že nebudou třeba zakládat novou politickou stranu. Natož aby si na Zimolu vzpomněli!

Z čehož jasně vyplývá, milá Greto, že politici ti s tou klimatickou patálií nepomůžou. Navíc dějiny se dělají tak, že konečný výsledek vyplývá vždy z konfliktu jednotlivých vůlí. Jsou to tedy vzájemně se křížící síly… Co chce jeden, maří druhý a vychází z toho něco, co nikdo nechtěl. Řekl kdysi Bedřich Engels.

A sociolog Vojtěch Pecka říká: „Problém nevyřešíme tím, že nad každou věcí budeme zkoumat, jakou má uhlíkovou stopu. Prioritní je vstupovat do politického procesu a hledat politickou artikulaci toho problému.“

Na ničení klimatu se podle mého názoru ze všeho nejvíc podílí zbrojařský průmysl; taky jsem neslyšel, že by generálové jezdili na kolech nebo že by se projektovaly nějaké elektrotanky, že by vojáci sbírali vršky, kelímky od jogurtů, nedejbože brčka; naopak, vyrábějí se bomby a rakety o čím dál větší účinnosti. A tedy o čím dál větším potenciálním znečištění planety.

Ale my všichni jsme spoluzodpovědni, protože my všichni milujeme nenávist. Tu k Rusákům, tu k Pšonkům, Čehúnům, Skopčákům, Židákům, Arabášům… my všichni zbrojíme jako oteklí. Chceme-li tedy zabránit klimatickým změnám, musíme začít smiřováním kapitalismů USA, EU, Ruska, Číny atd. Zahrnout zbrojení do „ekologického portfólia“, protože „klíma“ má přednost. Když mi zatéká okny do ložnice, ucpávám okna a nestrkám do nich prak. Prak je mně v tuto chvíli na prd. Politici, kteří mají názor opačný, jsou mi na prd. Čili nějaký způsob odzbrojování (už vidím, jak všichni převracíte oči) měl by jít ruku v ruce s očišťováním planety. Jinak jsou, milá Greto a spol., vaše snahy zbytečné. A to nemluvím o základním lidském modelu, který je znám už z pískoviště u školky: jedno děcko stavbu hradu řídí, dalších několik mu vozí – na náklaďáčcích! materiál a skupinka dětí jim tu jejich snahu ničí. Zlodějům, mafiánům, vrahům a spol. je nějaká klimatická změna k nejhoršímu naprosto ukradená.

A pro zasmání: Pro vás, kteří byste výzvu k dobrovolnému chudobnému komunismu brali vážně, i František z Assisi nějak začínal!, bych doporučoval (jak jsem se kdysi dočetl v knížce We Are Czechs o našich emigrantech ze začátku 20. století v Texasu): Všechno budete mít homemade. Chleba, maso i pivo. A zavařovat budete všechno, co na stromech potkáte. Na svém pozemku budete pěstovat obilí, z drůbeže chovat především slípky a krocany. Když se krocan přežere sarančat, a ve voleti se mu udělá zácpa, nepodříznete ho, ale vole rozříznete, od sarančat vyčistíte, a jehlou a doma spředenou nití to hrdlo zašijete, protože takový krocan musí se dožít, co největší váhy, protože vaše rodina, z nedostatku jiné zábavy, bude velká. A ten nejmladší, když prošoupe gatě, žádný problém. U pytlíku od mouky odstřihnete spodní rožky pro dětské nohy a přidáte šli. A protože budete mít těch dětí hodně, a venku sucho, nebudete je ob den sprchovat a gelovat, ale všecka děcka okoupete ve vaně vždy v so z jedné vody načisto. Tomu, které přijde na řadu poslední, však přikážete, aby se už nepotápělo. A protože budete pěstovat hlavně obilí a kukuřici, tak tím šustím budete plnit i peřiny, a když se v noci v cíše přesypou, jako by se přesypala celá stráň v ní, i s cvrčky.

Na latrínu nebudete kupovat to dvojité hebké vlhčené, ale nastřiháte nějaké ty zbytečné reklamní cancy. Naši předkové v Americe užívali pro tento případ i kotlačky. Kotlačky jsou části kukuřičné palice, které zbudou, když z nich odstraníte zrno. Au.