Společnost a politika Zahraničí,Věda

Les umírá potichu (dokončení)

Obrázek nebo fotografie#26363

Usychání smrků a borovic v německém prostředí se deník taz věnuje intenzivně již delší dobu. Článek U. Fokken ukazuje na podobné strukturální problémy v oblasti správy lesů Německa a České republiky.

Umírání lesa 2.0

„Chceš-li najisto zničit les, nesázej nic než čistě smrky“, nechal jeden lesník v roce 1921 vytesat do kamene v Roggenburském lese u Ulmu. Od poloviny 19. století se lesníci opakovaně snažili odrazovat majitele lesů a lesní správy od smrkového šílenství a přimět je, aby místo toho pěstovali lesy s přirozenou skladbou dřevin. Většinou marně.

Co tedy dělat? Dá se ještě umírání lesů zabránit? Lesníci vědí, že smrky a borovice teplejší a sušší období v Německu nesnáší. Hledají proto po celém světě rychle rostoucí druhy stromů a sází na douglasky a jedle obrovské. Tyto dva druhy se nevyvíjely v evropském ekosystému, a nemusí se proto v našich končinách obávat kůrovce ani jiných škůdců.

Dosud rostly tyto americké stromy skvěle. Kanadské výzkumy však velkou naději, že bude jedle obrovská tím pravým druhem k pěstování lesa v dobách klimatické změny, nedávají. Buněčná produkce jedle obrovské není vhodná do období většího sucha, píše lesní bioložka Miriam Isaac-Renton z univerzity v Albertě. Každý druh stromu je navíc zvyklý na sucho vyskytující se v jeho domovském regionu, jak zjistil Steven Jansen z univerzity v Ulmu. Větší sucho než ve své domovské oblasti tedy stromy nesnesou.

„Jsme svědky nového druhu umírání lesa,“ říká Kai Frobl, referent pro ochranu přírody a zastupující zemský pověřenec Bavorského svazu pro ochranu přírody. Byl to on, kdo na počátku 80. let 20. století veřejně upozornil na umírání lesa v Krušných horách vlivem kyselých dešťů. Odsiřovací zařízení v hnědouhelných elektrárnách a zhroucení NDR tehdy způsobily, že je vzduch zase čistší. Les se zotavil. Nyní mluví Frobl a spolky ochránců přírody o „umírání lesa 2.0“. Lesníci a majitelé lesů s nimi souhlasí v tom, co odumírání stromů v období sucha v takovém rozsahu znamená. „Jsme konfrontováni s úplně novou dramatičností,“ říká Frobl. Neumírají už jen smrky, ale i buky, javory a duby. Umírají smíšené lesy.

Zřídkakdy se ochránci přírody a lesníci při analýze stavu tak shodují. „Více a lepšího personálu na lesních úřadech, lepší poradenství pro malé vlastníky lesů, intenzivnější lov,“ požaduje Frobl. Když mluvíme s majitelem lesa Götzem von Rotenhanem, slyšíme zčásti totéž. „Společně promyslet a personálně a finančně podpořit změnu struktury lesa a zalesňování, efektivněji lovit, posílit strukturálně slabé majitele malých lesů,“ žádá von Rotenhan od bavorské vlády. Přeje si, aby byly překonány „ideologické hranice“, což může být v případě německých lesníků tak těžké, jako usmířit USA a Irán. Po celá desetiletí se branže pře o to, kolik obhospodařování les snese.

Klimatická změna ničí smlouvu mezi generacemi

Rozmanité stromy, trávy, keře, lišejníky a byliny tvoří v lese ekosystémy uzpůsobené půdě a klimatu, které se s poruchami, jako je sucho či záplavy, umí vyrovnat. Po úderu blesku, povodni či suchém období se změní životní podmínky. Jeden rostlinný druh zmizí, jiný najde nový domov v uvolněné ekologické nice. Čím více druhů rostlin a živočichů v určitém ekosystému žije, tím silnější a odolnější tento ekosystém je. Staré lesy se se změnou klimatu lépe vyrovnávají. Mají více biomasy, která dokáže zadržet více vody, a tím i lépe chladit. Většině vlastníků lesa však tyto poznatky ve druhém suchém létě v řadě nic nepomohou. Jejich lesy nejsou staré, stáří většiny lesů v Německu je 60 až 120 let. A nyní předčasně umírají.

Jako zástupce 700 000 vlastnic a vlastníků lesů v Bavorsku požaduje Götz von Rotenhan i peníze – nikoli ovšem jen na zalesňování, ale i na „úhradu za služby lesa poskytované ekosystému“. Smíšené lesy koneckonců zajišťují i čistotu pitné vody. Stromy čistí ovzduší od škodlivin, lesy zadržují vodu v půdách bohatých na humus a chrání před povodněmi po silných deštích. Nemají proto při změně klimatu mimořádný význam jen proto, že ukládají velké množství CO2. Mohly by se stát ostrovem poslední záchrany pro lidstvo, které se bude muset přizpůsobit horkému podnebí.

„Věděli jsme, že klimatická změna přijde – ale nečekali jsme, že tak rychle,“ říká Götz von Rotenhan. Svůj les zná od dětství. Jako chlapec doprovázel do jejich lesa, který byl tehdy ještě ze dvou třetin tvořen smrkem, svého otce. Vzpomíná si, jak orkán „Wiebke“ v roce 1990 svalil za jednu noc desetinásobek ročně těženého množství smrků. Jeho otec měl při pohledu na polámané stromy slzy v očích. Von Rotenhan senior je lesník a po orkánu začal měnit strukturu lesa. Nezalesňoval jen rychle rostoucími smrky, ale vysel duby a vysadil jedle bělokoré a mezi ně přimíchal modříny, buky, borovice, javory, douglasky a jedle obrovské. Udělal vlastně všechno správně.

„Cílem jsou smíšené porosty,“ říká Götz von Rotenhan. Stále má třetinu smrků, 15 procent pak tvoří borovice, douglasky, modříny a jedle bělokoré. Druhá polovina lesa se skládá z buků, jasanů, javorů, bříz a dubů, jejichž plody roznáší po lese sojky. Rotenhan v hnědých botách z koželužské divočiny opatrně překračuje koberec doubků s výškou po kotníky. Chce produkovat „cenné dřevo“, tedy nechat dorůst 200 let staré duby, které nechá růst ještě vnučka jeho nejmladšího syna.

„Kdo chce mít dobrý les, musí mít vynikající prarodiče, a ještě lepší vnuky,“ říká von Rotenhan. Období sucha však otřásá lidskými pravidly. „Změna klimatu ničí smlouvu mezi generacemi,“ říká von Rotenhan, který kácí devadesátileté duby, aby to stihl předtím, než uschnou. Zkušenosti s lesem nestačí k vysvětlení toho, co se tam děje. „Protože to nepřestává,“ říká lesník Simon Schuon. Sucho prostě trvá.

Dělá všechno tak, jak se to naučil: těží v lese méně dřeva, zato však častěji, a mění les tak, aby z hlediska majitele nikdy nenastala „doba nouze a odříkání“. Když modřínům na podzim 2018 předčasně opadalo jehličí, byl jeden starší lesník stejně bezradný jako třicátník Schuon. Oba se ptali sami sebe, kdy se modřín zase zazelená. Teď už to Schuon ví: modřínu už nové jehličí nenaroste. Zůstane holý.

Článek byl napsán pro družstevní list taz, se kterým redakce navázala spolupráci. Těmito články chceme čtenáře seznámit s tím, jak o závažných tématech přemýšlí část německé veřejnosti.

Další četba k tématu

O současné situaci lesů a přírody vůbec (i o možných cestách k nápravě) jsme v Kulturních novinách již informovali například:

M. Vlašín: O KŮROVCÍCH A LIDECH,

R. Placková: JAK UDRŽET VODU NA ŠUMAVĚ,

V. Jurek: STRUČNÝ MANUÁL, JAK UDĚLAT NĚCO DOBRÉHO PRO KRAJINU,

O. Mádr: ČLOVĚK JAKO ZAHRADNÍK ZEMĚ