Kultura a umění Kultura

Náš člověk v Roveretu jako doma

Petr Vlach před obrazem Cesty (olej, popel, asambláž, kabely a vypínače, na plátně na desce, 174 x 287 cm, 2018). Foto archiv autora

O jedné výstavě s lidskoprávním přesahem a o českém podílu na ní.

Nadace Opera Campana dei Caduti v severoitalském Roveretu uspořádala v dlouhodobém projektu Human Rights (Lidská práva) další ročník mezinárodní výstavy současného výtvarného umění. Tentokrát s podtitulem Clima (Klima).
Výstava byla zahájena v sobotu 7. září, potrvá do 31. prosince tohoto roku. Mezinárodní porota vybrala k účasti 167 umělců z 35 zemí, z nichž je sedmnáct členů Evropské unie.
Rovereto leží pětadvacet kilometrů jižně od Tridentu. Říká se mu Město míru. Důvodem je památník La Campala della Pace věnovaný obětem válek bez rozdílu, za koho vojáci či civilisté padli. Součástí památníku je druhý největší zvon na světě. Denně v půl desáté večer odbíjí za všechny padlé. Váží přes dvaadvacet tun, vysoký je přes tři metry.
Když se psal rok 2013, měla výstava Human Rights podtitul Migranti. K účasti byl poprvé přijat moravský autodidakt Petr Vlach, tehdy ještě neprofesionální malíř z Polné u Jihlavy. Byl jediným autorem z České republiky. Vystavené plátno s titulem Prisoner (Vězeň) věnoval po výstavě do stálé expozice roveretské Nadace Opera Campana dei Caduti. V následujícím roce 2014 byla výstava uspořádána k 100. výročí začátku první světové války. Porota do výstavní kolekce opět vybrala Vlachův obraz. A v dalších letech tak učinila potřetí (to Vlach již byl členem profesní Unie výtvarných umělců České republiky), počtvrté a popáté. V roveretské expozici byl vždy jediným českým autorem. Takže nemůže nepřijít psaná řečnická otázka, proč a jak tomu tak bylo?
V roce 2013 Petr Vlach nebyl jediným přihlášeným českým autorem, ale vybrán byl pouze jeho obraz. Mezinárodní porota a umělecký ředitel projektu a kurátor výstav Human Rights Robert Ronca deklarovali, a tak se to má každým rokem, že projekt s obsahovým a uměleckým cílem, chápaný nejen v Itálii jako prestižní, rozhodně nemá být masovým srazem výtvarníků ze všech koutů světa, nýbrž přehlídkou dle posudků poroty umělecky nejvyspělejších děl, která vystihují rozmanitými způsoby vyhlášené téma. Vyhovění tématu, to je vlastně tvorba s vymezeným námětem, byťsi pojatým jakkoli široce. Četní výtvarníci takový způsob práce neakceptují. Vlach byl v roce 2013 pro roveretskou porotu autorem novým. Uspěl, aniž snad jeho malba byla (zde se dopouštím zcela subjektivního mínění) nad jiné skvělá. Ovšem rozhodně je i přítomností ve stálé expozici, kam byla autorem darována, přitažlivá sdělným nadčasovým obsahem a expresivní dynamikou.
V dalších letech, s vynecháním loňského ročníku, Vlach dokázal přihlásit na výstavu dílo stále formálně vyhraněnější, vždy ovšem s atributem, jímž se svobodně zachytilo v dimenzi pořadatelského záměru. Většinou to byla díla rozměrná, kombinující malbu s asambláží na pomezí kompozice věcných prvků v duchu nového realismu a abstrakce. Vlach se šťastně a jistě oprávněně stal, i když to snad ani nebyl jeho stěžejní tvůrčí cíl minulých let, jedním z klíčových autorů roveretského mezinárodního projektu Human Rights.
Patrně nejvýše Petr Vlach dosud vystoupil letos, při své v pořadí šesté účasti. Úvodním exponátem aktuální výstavy s podtitulem Clima (Klima) je od první zářijové soboty jeho pět metrů čtverečních velká industriální asambláž s titulem Cesty. Výstavu pod sloganem Art can save The World (Umění může zachránit svět) patronuje AIPI.it (Associazione Internationale Arti Plastiche Italia, Mezinárodní asociace plastických umění Itálie), v partnerství s italským centrem UNESCO a s United Nations Regional Information Centre.

Kulturní noviny šířeji psaly o Vlachově díle Cesty (nyní na výstavě v Roveretu) v letošním 19.čísle. Předtím byla práce tohoto moravského malíře předmětem článků v Kulturních novinách č. 43 v roce 2014 a č. 29 v roce 2016.