Kultura a umění Kultura

Proč terminátoři (ne)studují umění

Ze hry R. U. R. - než se roboti stali z námětu umělci. Foto University of Michigan

Kdyby se utkali terminátor a predátor, kdo by vyhrál? A kdyby se utkali o Cenu Jindřicha Chalupeckého? Klasická klukovská hádka, při níž dochází k vášnivé komparaci schopností hrdinů, mě přivedla do rozpaků. Přistihl jsem se totiž, že přestože vím o úspěšném zapojení rozličných strojů i počítačových technologií do umělecké produkce minimálně od šedesátých let minulého století, ve zmíněném souboji intuitivně straním „neumělému“ predátorovi.

Když počítač porazil Kasparova, byl to ještě „počítač“; dokázal si spočítat všechny varianty tahů královskými figurkami i jejich následky v rámci schroustaných pravidel hry. Dneska píše umělá neuronová síť básně, skládá hudbu a maluje. Nedávno se prý na aukci v Christie's prodal obraz vygenerovaný algoritmem GAN za bezmála půl milionu dolarů.

Po mezifázi, v níž se umělá inteligence definovala schopností vytvořit na základě obrovského množství dat jedné kategorie nová data do této kategorie patřící, nadešla fáze, kdy se počítač učí „učit se“. Pozoruhodné je, že to přichází přibližně v téže době, kdy tuto schopnost zvýznamňuje nad memorováním (přepočítáváním) hromady konkrétních dat ve svém vzdělávacím systému i inteligence takzvaně přirozená.

Nebudu předstírat, že moje inteligence stačí na porozumění vzniku umělé inteligence, ale údajně to funguje tak, že počítač se učí vyhrávat. Jakmile si osvojí, co to znamená zvítězit, „vymýšlí“ již sám strategie pro úspěch v různých oblastech a oborech. Přestože cesty takového vymýšlení pak unikají i konstruktérům těchto inteligentních systémů, v základě vězí stále nápodoba. Počítač si osvojuje naše konvence, neboť právě jedině v jejich rámci lze realizovat kýžený status „vítězství“. Zatím. Proměna toho, co to znamená vítězství a úspěch, je pak pro systém matoucí. Je to podstatná překážka. Překážka je pak tím větší, čím je změna zaměřované konvence nevyzpytatelnější.

Dosavadní technokracie a výrazná orientace na spočitatelný výkon a úspěch činí z naší současné společnosti jednoduše porazitelného soupeře (kdeže Kasparov!). Takže bychom mohli brzy očekávat příchod terminátora (primitivní verze) naprogramovaného na ochranu posledního zbytku kreativity a neúčelové kritičnosti. „Všichni, co zbyli, jsou mrtví,“ zpívá se v písni jedné již nehrající alternativní kapely; všichni jsou uvěznění v pravidlech „má dáti – dal“.

Vezměme si takové závody. Kdy se vlastně přestalo říkat, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se? Nebo se to říkalo vždy jen poraženým? Význam účasti, spolupráce a podpory, onen obrat od neznělého „t“ ke znělému „d“ (solitaire x solidaire) v posledních letech opět výrazněji rezonuje, a to nejen v souvislostech s klimatickou krizí a krizí kapitalismu. Jak vysvětlovat úspěch odvislý od toho, že odmítnu peníze? Že kulturní kapitál může čnít nad ten finanční? Vítězství nerovná se výdělek? Vidím ty vrásky na čele umělém!

Ale abychom se nepřepočítali! Vždycky v tom chaosu lze udělat pořádek; přehledně označit špatné a dobré, stanovit rozpětí poctivosti (třeba tím, co je v mezích zákona nebo mírou angažovanosti v preferované ideji). Navíc počítá se i v umění. Jen to nefunguje dlouhodobě. Následování určité tendence znamená dělat něco pozdě, rozmělňovat, přiživovat se. Ve chvíli, kdy mám dostatek příkladů pro učení, jak dělat dobré umění, je již pozdě, a z takové nápodoby dobré umění nevzejde. Nemá smysl malovat jako da Vinci, Rubens nebo Picasso.

Umění nemá návod. Úspěch v této oblasti je při veškeré snaze a poctivosti nevyzpytatelný. Sylvie Richterová jej krásně připodobňuje k alchymii: „Umění dává odpovědi, ale umělci vědí, že tyto odpovědi v rukou nemají.“ Odpovědi si bere divák. Jako tvůrčí poznávání světa, osahávání nejsoucího a nevlastněného kamene mudrců, a na moudrost si umělá inteligence bude muset ještě počkat.

Proto by měl Cenu Jindřicha Chalupeckého vyhrát predátor? Sběratel trofejí? Zvíře? Umělá inteligence holt není jen hrozba neuronových sítí; inteligence tak nějak umělá vítězí průběžně.