Společnost a politika Domov,Ekonomika

Kterak šla mileniálka zachránit planetu

Foto autorka

Účast mladé generace v #fillthebottle challenge a zamyšlení nad pojetím ekologie (nejen) u kuřáků.

Před měsícem jsem se stěhovala z brněnského sídliště - místa, kterému jsem skoro tři roky říkala domov - a bylo mi jasné, že se s tímto koutem Brna musím náležitě rozloučit. Jako společensky nejužitečnější způsob, který by zároveň uspokojil mou dušičku, poslední dobou přemýšlející v duchu udržitelnosti, jsem zvolila připojení se k výzvě #fillthebottle.

Výzva má velmi jednoduchá pravidla: vyberete si místo a sbíráte cigaretové nedopalky, které dáváte do plastové lahve. Po naplnění lahve ji vyfotíte a ideálně zveřejníte s příslušným hashtagem. Na prakticky libovolné sociální síti najdete tisíce stejně děsivě vypadajících fotek.

Mnohem horší jsou ale fakta, která takové fotky doplňují: "Tohle jsem sesbírala na dvaceti metrech pláže," případně "Trvalo mi to sotva deset minut." I moje zkušenost vyznívala dost podobně: nemusela jsem se příliš vzdálit od paneláku a venku jsem byla asi dvacet minut. A to jsem se snažila sbírat poctivě a čas od času jsem vyrýpla i nějakou zašlapanou do země. Kdybych šla po povrchových, dost možná budu daleko rychlejší.

V době bio-eko uvědomělosti a zájmu o udržitelnost se tak vyskytuje zajímavý fenomén: vegani, lidé třídící odpad a/nebo zákazníci bezobalových a eko obchodů, kteří bez skrupulí vykouří deset denně a típnutou cigaretu zašlápnou do země nebo hodí do kanálu.

Dá se polemizovat o tom, nakolik takovému chování nahrávají města, kde koš aby člověk pohledal (nejednou se mi při putování Českem stalo, že jsem s sebou nesla láhev nebo obal i několik kilometrů, než jsem našla místo, kde ji vyhodit). Na diskuzi pak můžeme plynule navázat i úvahou na téma "může člověk žít udržitelně, když přitom kouří cigarety?" a o ekologické i biologické závadnosti nových IQOSek, které jsou k vidění čím dál častěji.

Ač nerada, pozastavím se i nad chováním kuřáků, kteří hází nedopalky všude možně. Moc ráda bych si tady zamoralizovala - ale pokud nechci být pokrytec, nemůžu. Je to jen něco přes pět let, co jsem "na rožku" se spolužačkami pokrývala lesopark cigaretovými nedopalky (většinou těmi s kapslí, aby to mělo šťávu ještě větší).

Společný jmenovatel je ale pro všechny faktory podobný: pohodlnost. "Proč se táhnout s nedopalkem, který smrdí (otázku, proč to člověk kouří, když to smrdí, nechám na jinou debatu), když je tamhle kanál nebo hlína, které to vlastně neublíží? A vůbec, beru si poslední cigaretu, tak krabičku můžu hodit na zem, co na tom sejde?" (Poslednímu zmíněnému bych snad ani sama nevěřila, kdybych pravidelně cestou na nákup nesbírala a neházela do koše různé krabičky od cigaret.)

Jenže ta pohodlnost je docela problematická. Třeba proto, že cigaretové nedopalky se rozkládají minimálně 18 měsíců, nejvyšší čísla pak mluví i o 15 letech, a dokonce se prý plně nerozloží nikdy. To jsem si vyzkoušela na vlastní kůži, když jsem z rozmáčené hlíny (ten den nebylo vůbec hezky a chvílemi pršelo) tahala filtry, které byly sice skoro k nepoznání, ale zato celé. Mezitím se papír, veškerá barviva a všechny ty zdraví škodlivé látky stihly kvalitně vsáknout do půdy. Nebo proto, že vidět dítě, které si na pláži místo s mušlemi hraje s cigaretovými špačky, není moc příjemný pohled. Nebo prostě proto, že kouření nemá být "normální" s dávkou peer pressure, ale svobodná volba dospělých.

Nejvíc mě ale zarazil přístup mých sousedů, kteří mě viděli, jak v mikině, s gumovými rukavicemi a PET lahví sbírám nedopalky. Většina z nich buď nápadně civěla, nebo se tvářila, že tam nejsem. Plnohodnotnou pozornost mi věnovaly jen děti, které se ptaly, co dělám, proč to dělám a jestli chci pomoct. Dospělí bohužel jejich zájem značně brzdili. Jedna paní na (pravděpodobně) vnoučkův zvídavý dotaz, co je to za paní, odvětila, že "ta paní bude nějaká divná, na tu se nedívej". Malá holčička se zase dozvěděla, že ji "nemá zajímat, co dělají cizí lidi."

A právě tady je ten problém. Pokud se opravdu má něco změnit a máme žít udržitelně a v trochu pěkném prostředí, ne mezi odpadky, mělo by to zajímat všechny generace. Házení cigaretových krabiček a nedopalků tam, kam patří, se mi totiž zdá užitečnější, než hysterické (a většinou špatné) třídění odpadu (třeba prázdných plat od vajíček nebo toaletních rolí).

Na závěr si dovolím prosbu: Pokud kouříte, hoďte příště tu krabičku nebo nedopalek do koše. Třeba ušetříte nějakou další mladou "ekoteroristku" od nálepek 'divná' a sbírání špačků v dešti. A taky se vám bude v okolí vašeho bydliště líp žít. To za těch pár kroků stojí, ne?


P.S. Zajímavá zkušenost na okraj - z mnoha aktivit, často obecně prospěšných, se pro nás mladé hned stává "challenge", výzva, "game" nebo aspoň #movement. Je to proto, že chceme, aby důležitá témata více "táhla", nebo bychom bez toho tu planetu uklízet nezačali? Anebo se, přesně jako já, musíme s každým dobrým skutkem hned pochlubit? Osobně jsem ráda za každou publicitu, které se udržitelným tématům dostane, ale zneklidňuje mě myšlenka, že je ochrana přírody prostě zrovna trendy. A jak dobře víme, trendům může rychle odzvonit…