Školní sonet
Pro všechny, kterým se stýská po čase prázdnin, přinášíme báseň, napsanou Jiřím Wolkerem 16. března 1916 (ještě mu tedy nebylo šestnáct let).
Ze chmurné třídy, jež usíná v tichu,
ze středu nudných a lenivých hlasů
po každé volné chvilečce v pasu,
abych se podíval na nebe v smíchu.
Oblaka bílá tak podivných tvarů
v azuru nezměrné hloubi se valí
zjeví se, proplují, mizí pak v dáli,
splývají s obzorem v modravou páru.
Vše září na nebi, směje se, zpívá
za rámem šedých a špinavých oken.
Ve třídě šero je, jak když se stmívá.
Hledím-li na nebe, vše kolem mizí,
všechny ty školské loudavé řeči
jsou mi tak ubohé, hloupé a cizí.
(Z knihy Dílo Jiřího Wolkra. Mladistvé práce a zlomky. Václav Petr, Praha, 1930)
Zde jiná báseň Jiřího Wolkera, také spojená s podzimním časem a také málo známá.