Poezie Kultura

Školní sonet

Foto Tomáš Koloc.
Pro všechny, kterým se stýská po čase prázdnin, přinášíme báseň, napsanou Jiřím Wolkerem 16. března 1916 (ještě mu tedy nebylo šestnáct let).


Ze chmurné třídy, jež usíná v tichu,
ze středu nudných a lenivých hlasů
po každé volné chvilečce v pasu,
abych se podíval na nebe v smíchu.

Oblaka bílá tak podivných tvarů
v azuru nezměrné hloubi se valí
zjeví se, proplují, mizí pak v dáli,
splývají s obzorem v modravou páru.

Vše září na nebi, směje se, zpívá
za rámem šedých a špinavých oken.
Ve třídě šero je, jak když se stmívá.

Hledím-li na nebe, vše kolem mizí,
všechny ty školské loudavé řeči

jsou mi tak ubohé, hloupé a cizí.

 

(Z knihy Dílo Jiřího Wolkra. Mladistvé práce a zlomky. Václav Petr, Praha, 1930)


Zde jiná báseň Jiřího Wolkera, také spojená s podzimním časem a také málo známá.