Fejeton Kultura

Soused mi nevěří

Foto Tomáš Koloc.

Mám souseda, dobrého souseda. Takového, s kterým neřešíme, jestli je jeho slepice zrovna na jeho, nebo na mé straně plotu, protože si přeci neomezím přísun vajíček se žloutkem barvy pomeranče pro mé kulinářské snažení. Maximálně se přeme při ping-pongu, který spolu hrajeme pravidelně dvakrát týdně.

Pepa pracuje v blízké továrně a ráno co ráno vyráží „za chlebem“ kolem páté hodiny. Jeho odjezd je spojen s ranním „zabezpečovacím“ rituálem. Vždy pečlivě obejde chalupu, dveře do garáže zavře na visací zámek, zajistí branku. Spočítá slepice, pohladí kočku. Psa žádného, to je důležité(!), nemá.

O to více mne překvapilo, když jsem jednoho rána na jeho zahradě spatřil čtyři psíky, kteří hrdinným štěkotem bránili jeho chalupu. Chvíli trvalo, než mi došlo, že to jsou psi jiného souseda. A sice toho, který sem přišel z Prahy a postupně choval ovce a kozy, které se nejraději pásly na družstevních lánech a… byly s tím problémy. A který se býložravců zbavil a opatřil si smečku psů… a jak vidno, jsou s tím utíkáním zase problémy.

Hbitě jsem tasil svůj chytrý mobilní telefon a situaci zaznamenal a skoro zlomyslně se těšil, jak videozáznam sousedovi předložím a budu ho žádat, aby si „své hlídací psy“ očipoval a nezapomněl za ně řádně platit obcí stanovené poplatky.

Když večer Pepa přišel na pinčes, předvedl jsem mu dopolední videozáznam. S klidem stoika zhlédl, co jsem nafilmoval. Nikoliv jen jednou, ale vícekrát a v závěru situaci vyhodnotil lapidárně: „Tomu nevěřím, to není pravda.“ Jen jsem zalapal po dechu: „Ale vidíš přeci, že jsou ti cizí psi na tvé zahradě a hlídají tvůj dům.“ Pepa se zamyslel a pravil, že tomu stejně nevěří, že to není možné. Musím říct, že mne zarytý odpor, s kterým odmítl vzít na vědomí tuto poměrně precizně doloženou informaci, rozesmál. Je to moje obvyklá reakce při takových situacích.

Včera jsme měli opět trénink. Pepa připustil, že by na tom mém videu mohlo být něco pravdy, protože na zahradě našel pár čerstvých jamek, které jeho slepice určitě nevyhrabaly. Prostě to chce jen čas a… uvěří. Možná.