Společnost a politika Domov,Ekonomika,Osobnosti

Jan Rudolf Demel

Jan Rudolf Demel

K významným postavám českého družstevnictví patřil také pedagog, redaktor, novinář a poslanec Jan Rudolf Demel (7. 4. 1833 Prostějov - 1. 10. 1905 Praha).

Jan Rudolf Demel pocházel ze zámožné katolické rodiny. Navštěvoval německou školu a později německé gymnázium v Olomouci. Po jeho úspěšném ukončení odešel studovat na polytechniku do Prahy. Odtud přestoupil v roce 1851 do Vídně, kde se zaměřil na studium chemie a přírodních věd. Po ukončení studia absolvoval zkušební rok na vídeňské reálce a v roce 1857 se stal suplentem reálky v Olomouci, kde byl ještě téhož roku jmenován řádným učitelem chemie a přírodopisu. Významná je však jeho mimoprofesní činnost, kterou se výrazně zapsal do dějin moravského družstevnictví druhé poloviny 19. století, neboť se intenzivně věnoval rozvoji moravského venkova, ekonomicko-politickému prosazení selského stavu a zvýšení jeho společenské prestiže. Propagoval přechod k masovému družstevnictví, jehož úvěrová politika měla být podložena vlastním peněžnictvím v podobě četných rolnických záložen, dále se věnoval soustavnému vzdělávání rolnictva prostřednictvím specializovaných škol a vůbec všeobecné osvětě. Velice usiloval o založení silné rolnické strany. Svojí plodnou čtyřicetiletou působností v oblasti zemědělského družstevnictví se tak zařadil mezi významné protagonisty družstevní teorie a praxe na Moravě.

V činnosti J. R. Demela lze sledovat cílený program modernizace zemědělské výroby, který vypracoval a systematicky postupně realizoval. Vedle rozsáhlé publikační tvorby inicioval i spoluzaložil řadu hospodářských a kulturních institucí. Zázemím a velkou oporou mu přitom byla Hospodářská jednota v Olomouci, k jejímuž vzniku v roce 1861 přispěl, ve které začínal působit nejprve jako pokladník, později sekretář, dále jednatel a v letech 1874–1901 jako předseda. Rovněž redigoval časopis Hospodář moravský, vydávaný Hospodářskou jednotou. V něm také publikoval řadu svých článků. V 60. letech 19. století se zaměřil na propagaci a zakládání rolnických záložen. Uskutečnil řadu přednášek na téma významu záložen a jejich systému fungování. Osobně stál u zrodu více než 20 založen a přes 50 jich bylo v letech 1867–1870 z jeho podnětu založeno. Řada dalších vznikla podle jeho vzoru. Samozřejmě stál osobně i u založení Ústřední záložny rolnické v Olomouci. Ačkoliv mu původně posloužily jako předloha záložny dle německého systému Schulze z Delitzsche, Demel vypracoval vlastní samostatný záloženský systém.

Období let 1861–1873 lze posuzovat jako nejproduktivnější etapu jeho života. Vedle již zmíněné propagace a zakládání záložen stál v roce 1867 u zrodu první rolnické sladovny na Moravě v Prostějově a o tři roky později, v roce 1870, prvního moravského cukrovaru založeného ve Vrbátkách. Vyzýval i k zakládání družstevních lihovarů a mlýnů. Zajímavé jsou rovněž jeho úvahy o pojišťování hovězího dobytka. Sám osobně intenzivně předváděl, jak teoretické vědecké poznatky realizovat v zemědělské praxi. Při propagaci rolnických záložen, mlékáren, cukrovarů a dalších podniků využíval i svou politickou funkci, když byl v letech 1867–1873, poslancem za olomoucký a později přerovský okres.

Všestrannou Demelovu činnost v družstevnictví doplňovala ještě řada dalších aktivit. Z jeho podnětu byla v roce 1865 v Přerově založena první hospodářská škola na Moravě a podílel se i na založení dvou dalších hospodářských škol, a to v Kroměříži a v Olomouci v letech 1875 a 1876. Navrhoval také zřízení hospodyňské školy pro dívky. Jan Rudolf Demel také usiloval o vytvoření samostatné politické organizace rolníků. Byl znám jako výborný řečník na táborech lidu při různých příležitostech, inicioval sjezdy rolníků v Olomouci, jejichž prostřednictvím prosazoval myšlenku samostatné politické strany venkova. Vrcholem jeho politické angažovanosti byl velký podíl na založení Česko-moravského spolku selského roku 1883, jádra stavovské rolnické strany.

V posledních letech svého života se věnoval hlavně propagaci a šíření ovocnářství. Po svém penzionování odešel na počátku 90. let 19. století k rodině do Prahy. Zde také v říjnu roku 1905 zemřel. Pohřben byl v Olomouci do rodinné hrobky.