Poezie Kultura

Rýnská podzimní

Ferdinand Georg Waldmüller: Dušičky (1839). Repro Alte Nationalgalerie

Vůči dušičkové náladě nejsou zcela imunní ani rouhaví avantgardisté, jak dokazují následující verše Guillaumeho Apollinaira.

 

Zemřelých děti na hřbitov
jdou si hrát
Hanuš a Jindřich Martin Gertruda
dnes kohout ani nezpívá
kikeriki

Stařeny plačící
cestou se ubírají
a oslové dobráci
hýkají ia a do chroustání se dají
pohřebních věnců a kyticí

Dnes je den zemřelých a všech jejich dušiček
děti a stařeny
svítilny staví a svíčky
na každý hrob katolický
závoje babiček
na nebi mraky
jsou jako kozí bradky

Ve vzduchu chvějí se modlitby a plameny
hřbitove hřbitove tys krásný sad zelený
plný vrb šedých a rozmarýnu
často vám přijde provodit přátele v hlínu
oh jak se dobře na krásném hřbitově spí
vám žebráci umrlí v opilství
vám slepci jako osud slepí
vám v modlitbách zemřelé malé děti

Ach jak se vám spí na krásném hřbitově tady
vám kdo byl lodníkem vám kdo byl starostou
vám kdo jste byli vládními rady
též vám cikáni bez průkazů vy
život vám v břiše práchniví
kříže nám mezi nohama vyrostou

Porýnský vítr s kulichy všemi houká
zhasíná svíce jež děti vždy znovu zažehují
a listí spadalé
pokrývá všechny umrlé

 

Přeložil Karel Čapek. Z výboru Francouzská poezie nové doby (1920).