Společnost a politika Ekonomika

Miloslava Pošvářová: Hloupost kvete a je jí o mnoho víc než v předchozích letech

Foto Swindonweb.com

Kolik peněz polyká předražená výstavba silnic a dálnic v ČR? Dá se nějak přiblížit, jakým způsobem tyto peníze mizí?

Vyčíslit to nelze. To je jako nabírat sítem vodu. Jestliže práce nemá systém, unikají vám peníze všude. Od přípravy staveb po realizaci až po správu majetku.

Za výstavbu dálnic a silnic I. třídy odpovídá Ředitelství silnic a dálnic ČR (ŘSD), kde jste dříve pracovala. S jakými největšími nedostatky jste se tam setkala?

Nefunkční systém a nastavení práce. Předchozí rozhodnutí vedení ŘSD bylo chybné, projekty špatně připravené, lidé bez schopnosti tvůrčí práce. Dělala se rozhodnutí špatná a ještě horší. Lidé podhodnocení a málo placení, bez motivace. Ta organizace přestala být funkční. Úředníci bez specializace, ořezaní na minimální počet. Všechna kvalifikovaná práce se zadávala externím organizacím, chyběla koordinace a kontrola, převládaly vnější vlivy a zásahy.

Podařilo se nějaké poučení z ŘSD promítnout do práce nadačního fondu Stínové ŘSD, jehož jste byla manažerkou?

Snažili jsme se o to, ale pan Jančura v roce 2017 se všemi lidmi z fondu rozvázal pracovní smlouvy. Poté, co ta organizace začala fungovat a obraceli se na nás lidé z celého Česka o pomoc. Starostové obcí i prostí občané. Je to škoda.

Působíte jako soudní znalkyně v oblasti mostních konstrukcí. Můžete přiblížit, v jakém stavu jsou mosty v ČR?

Finanční prostředky na mosty chyběly roky. Marně se profesní organizace obracely na politiky, veškeré snahy cca 15 let zpět vyšly vniveč. Nemůžete stále stavět nové mosty a neplánovat peníze na údržbu, nedělat opravy a rekonstrukce. Nedělat plány a harmonogramy. Jsme stále mimo funkční systém, ten se nastavit nepodařilo. Neexistuje funkční správa majetku, plány financí. Pouze se „hasí to, co hoří“. Ale systém v tom nenajdete.

Strana zelených často čelí kritice, že se snaží chránit přírodu na úkor lidí. Když byla v letech 2006–2010 součástí vlády, nepodařilo se jí dostat „kamióny na koleje“ (to ostatně ani nikomu jinému). V čem dělá chybu?

Nevím. Kandidovala jsem za Zelené a za Piráty do Senátu jako nestraník. Politice se ale nevěnuji, už jsem pochopila, že to v této zemi nejde. Věnuji se výhradně práci. Nicméně čím do větší hloubky děláte profesi, tím více znáte její problematiku a začínáte řešit klíčové problémy a důsledky staveb na přírodu. Lze stavět různě, s menším, nebo větším dopadem na přírodu, obce, města. Dá se stavět ekologicky šetrně ke krajině, k vodním zdrojům. Ale musí se chtít. Kde není vůle, není cesta – a v Česku se nechce. Vyrostly silné mocenské skupiny, které jsou v pozadí, a ty nedovolí žádný úkrok stranou mimo jejich byznys. Dochází ke vzkříšení starých projektů tras dálnic, které byly trasovány před více než dvaceti lety, protlačují se přednostně dálnice, přestože se již v roce 1990 začaly stavět železniční koridory a kontejnerová překladiště – právě za účelem ekologie a převedení kamionové dopravy na železnici. Ta pak zela prázdnotou, protože se najednou názor změnil. Stále opakuji, že chybí koncepce, převládají obrovské vlivy politiků, jednou se vykročí vpravo, potom zase vlevo.

Základním hnacím motorem je zisk určité skupiny lidí, kteří mají tu moc. Bez systému se nedá fungovat. A Česko se potácí v dopravní strategii už 30 let ode zdi ke zdi.

Dočetl jsem se, že vás zajímá čínská medicína a toky energií. Věříte také v energie v krajině? Můžou podle vás necitlivé stavby tuto energii narušit?

Lidé nechápou jednu zásadní věc. Země je planeta, kterou je třeba zachovat pro další generace. Lidé nejsou bohové, i když se tak chovají. Příroda je silnější než člověk a umí o tom přesvědčovat poměrně velmi hlasitě. Pokud to člověk nepochopí, zahyne. Je to jednoduché a srozumitelné.

Dříve prý při otevření nového mostu musel jeho stavitel stát pod ním – kdyby se stavba zřítila, tak by spadla na něj. Zabýváte se kontrolou stavebních konstrukcí, co si o takovém způsobu kontroly práce stavitelů myslíte?

Kvalita díla je důležitá nejen z hlediska bezpečnosti, ale zejména z hlediska nákladů na dobu její životnosti. Nekvalitní práce stojí daňové poplatníky miliony korun ročně. Jsou případy, kdy nejde provést opravu a most má „vrozenou vadu“. Potom nezbude než most zbourat, dálnici vykopat a přestavět. To není ani ekonomické, ani ekologické. To je hloupost. Ale bohužel hloupost kvete a je jí o mnoho víc než v předchozích letech.

Jakou naději vidíte do budoucna, podaří se někdy změnit způsob hospodaření státu v oblasti dopravy?

Nemůžete vytrhovat dopravu a hospodaření státu jako takového. Všechno se vším souvisí, dokud se nezlepší fungování státu, nezmění se ani stav v dopravě. A my stále klesáme.

Miloslava Pošvářová je česká stavební inženýrka a soudní znalkyně ve stavebnictví, mimo jiné se specializací na výrobu a montáž ocelových konstrukcí a mostů. Jako někdejší ředitelka úseku kontroly kvality staveb Ředitelství silnic a dálnic je též známou kritičkou kvality dopravních staveb v České republice. Nadace Charty 77 jí udělila Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost (v boji o levnější a kvalitnější dálnice) pro rok 2014. V roce 2017 získala cenu Za odvahu od Nadačního fondu proti korupci.