Kultura a umění Domov,Vzdělávání,Kultura

Besedy o vzniku a vývoji Masarykovy čtvrti v Brně

Foto Jana Mlatečková Masarykova čtvrť. Foto archiv

Jak lépe poznat pozoruhodnou část Brna.

Stejně jako v březnu a dubnu 2001 se pár nadšenců z této půvabné městské části rozhodlo zpříjemnit jejím obyvatelům a dalším zájemcům několik předvánočních večerů besedami a přednáškami o její historii, kultuře, architektuře i dalším směřování, projektech a plánech. Ideou těchto akcí je seznámit účastníky s bohatou historií, méně známými zajímavostmi z Masarykovy čtvrti, nastínit problémy a plánované stavební zásahy, a v neposlední řadě ještě více stmelit tamější obyvatele ve snaze zlepšit podmínky veřejného a kulturního života včetně některých potřeb v oblasti občanské vybavenosti.

Masarykova čtvrť je především vilová rezidenční čtvrť; její součástí je však i výstavba nájemních domů, domků pro střední vrstvy a také několik budov významných školských, vědeckých a zdravotních zařízení. Vznikala postupně od konce 19. století na svazích Žlutého kopce, na úpatí Kraví hory a na stráních nad přilehlými Pisárkami. Většina této svébytné městské části se nachází na katastrálním území Stránice, i když s ním není zcela totožná. Hranici Stránic tvoří okraj Wilsonova lesa, předělem se čtvrtí Veveří je Kraví hora a k Pisárkám a Starému Brnu hraničí Stránice ulicemi Preslovou a Tvrdého. Území Masarykovy čtvrti však zasahovalo až do dnešních Pisárek, Žabovřesk a na ulice Úvoz a Údolní. Přináležitost občanů k této brněnské části je však do určité míry pocitovou záležitostí. Důležitou roli v této věci také hraje farnost sv. Augustina, která se na kulturních a společenských akcích ve čtvrti dlouhodobě aktivně podílí. Od listopadu 1990 je Masarykova čtvrť součástí samosprávné městské části Brno–střed.

Úlomky kostí a nejrůznějších nástrojů dokazují, že v brněnské kotlině žil člověk již od pravěku. V oblasti Kraví hory se podařilo náhodně objevit kosterní pozůstatky, pěstní klín, pazourky i jámy s uhlíky a střepy malovaných nádob. Ve středověku se na území Žlutého kopce a Kraví hory nacházely pastviny, zelinářské zahrady a na slunných svazích směrem k Pisárkám i vinice. Největšími hospodáři v této oblasti byly starobrněnské kláštery.

První stavební činnost ve zdejší lokalitě je zaznamenána počátkem 16. století. Městská rada si 3. ledna 1520 vyžádala od krále Ludvíka Jagellonského povolení zřídit ke starému vodovodu z roku 1416 vodovod nový, který by vedl zdejším územím. Jako základ posloužil pramen Městského potoka, zvaného též Žabí potok, nebo i Švábka (podle stejnojmenného předměstí), který pramenil na náměstí Míru. Za obléhání Brna byl však ustupujícími Švédy silně poničen. Další zmínka o výstavbě v této lokalitě je až z roku 1770 a souvisí se soustřeďováním vojska ve městě. Na Kraví hoře byly v místech dnešní hvězdárny vystavěny vojenské baráky a strážnice.

Počátkem 19. století v souvislosti výstavbou továrních budov i obytných domů vzrůstá potřeba stavebního materiálu. Na území dnešní Masarykovy čtvrti se v té době nacházelo 7 cihelen, při Úvozu pod Žlutým kopcem byly v provozu 4, pod Kraví horou další 3.

Koncem 19. století však došlo k zásadní proměně této oblasti. Původně holé kopce byly díky činnosti Zalesňovacího a okrašlovacího spolku osázeny stromy, vojenské a průmyslové objekty se postupně bouraly a na úbočí Žlutého kopce se začíná realizovat idea tzv. zahradního města podle anglických vzorů. V sedmdesátých letech 19. století vzniká díky snahám spolku Císařský les (Kaiserwald), později přejmenovaný na Wilsonův les.

V devadesátých letech 19. století se začíná rozvíjet výstavba podél Údolní ulice po ulici bratří Čapků a nahoru Úvozem. Vzniká tzv. Německá čtvrť – novorenesanční a secesní vily inspirované švýcarskou architekturou, které vytvořily konzistentní zástavbu kolem ulic Všetičkovy, Jiříkovského, Zachovy a přilehlé části ulice Tvrdého. Kolem roku 1913 je na Žlutém kopci postavena C. a K. nemocnice zeměbrany (nyní Bakešova chirurgická nemocnice), která se stala základem pro pozdější vybudování Masarykova onkologického ústavu podle projektu architekta Bedřicha Rozehnala.

Ještě před 1. světovou válkou vzniká jako protiváha Německé úřednické čtvrti česká Úřednická čtvrť, která se rozvíjela severozápadním směrem na katastru Žabovřesky, v těsném sousedství Wilsonova lesa v ulicích Krondlova, Tichého a Gogolova. Vyrostly zde například zajímavé vilové stavby podle projektů Valentina Hrdličky evidentně inspirované tvaroslovím vídeňské secese.

Dalším výrazným předělem ve stavebním vývoji Masarykovy čtvrti byl konec 1. světové války a následný vznik tzv. Velkého Brna v dubnu 1919 připojením přilehlých obcí. Byly zpřetrhány vazby na Vídeň, zvyšuje se počet obyvatel, Brno se stává českým městem, vzrůstá potřeba výstavby budov pro nové instituce i rodinných a nájemních domů. Rychlost výstavby závisela z velké části na aktivitě stavebních družstev (Úřednická čtvrť, Domov, Rodina, Na vyhlídce a další), která zajistila regulační a parcelační plány a typové projekty rodinných a činžovních domů.

V polovině dvacátých let je městským architektem Jindřichem Kumpoštem vyřešeno vyústění Lerchovy ulice do Vaňkova náměstí půlkruhovými horizontálními domy. Jindřich Kumpošt postavil na Barvičově ulici také svoji vlastní vilu inspirovanou holandskou cihlovou architekturou a několik dalších vil i menších domků na ulicích Lerchova, Barvičova, Lipová. Ve třicátých letech je pak podle jeho projektu realizována kolonie Pod vodojemem, kde vznikají stavby podle návrhů Jindřicha Kumpošta, Evžena Škardy, Františka Kalivody či Mojmíra Kyselky. Ten si staví také svůj vlastní rodinný dům na nedaleké Tomešově ulici, kde doposud bydlí jeho nejbližší rodina.

Významnou osobností, která zasahovala do tamější výstavby již od dvacátých let 20. století byl architekt Bohuslav Fuchs, který posléze vystřídal Jindřicha Kumpošta ve funkci hlavního městského architekta. V okolí ulic Lerchova a Barvičova postavil několik rodinných domů různého typu, ve třicátých letech byly podle jeho projektů postaveny atraktivní vily na pisáreckém kopci (Petrákova vila, Tesařova vila). Na přelomu dvacátých a třicátých let vzniká podle projektu Bohuslava Fuchse a Josefa Poláška škola pro ženská povolání Vesna a o rok poději Domov Elišky Machové na Lipové ulici. Svoji vlastní vilu si Bohuslav Fuchs staví na Hvězdárenské ulici č. 2, uplatňuje zde princip několikaúrovňové haly a demonstruje tak svoje představy moderního bydlení. V Žabovřeskách také vniká v roce 1928 v souvislosti s Výstavou soudobé kultury na brněnském výstavišti kolonie Nový dům – výstava moderního bydlení pro střední vrstvy – z podnětu stavitelů Čeňka Rullera a Františka Uherky. Jsou zde představeny projekty Otto Eislera, Ernsta Wiesnera, Bohuslava Fuchse, Jaroslava Grunta, Jana Víška, Jiřího Krohy a dalších.

Nejkrásnější vily vznikají ve svahu nad Pisárkami ve dvacátých a třicátých letech 20. století v ulicích Hroznová, Neumannova, Lipová, Vinařská, Preslova, Kalvodova, M. Pujmanové, Barvičova. Majiteli těchto nákladných staveb byli většinou podnikatelé či vyšší úředníci, často židovského původu. Autory pak takové osobnosti jako Ernst Wiesner, Bohuslav Fuchs, Otto Eisler, Heinrich Blum, Zikmund Kerekes, Oskar Poříska a další.

Přirozeným centrem Masarykovy čtvrti se stává náměstí Míru (dříve Babákovo), kde je postavena škola podle projektu Bohuslava Fuchse a jeho osvědčeného spolupracovníka Josefa Poláška, a především v první polovině třicátých let postavený římsko-katolický kostel sv. Augustina podle projektu Vladimíra Fischera, který se posléze stává dominantou a duchovním symbolem městské části. Architekt Vladimír Fischer je také autorem budov církevních škol na Lerchově ulici, které svému účelu slouží dodnes.

Druhá světová válka a německá okupace neblaze zasáhly do života obyvatel Masarykovy čtvrti. Školní budovy na Lerchově ulici musely být narychlo vyklizeny a dány k dispozici jednotkám SS, stejný osud sdílelo i Biskupské gymnázium postavené podle projektu architekta Oskara Pořísky. Zatímco Kounicovy koleje byly přeměněny na policejní věznici brněnského gestapa, největší na Moravě, v Sušilových kolejích na Klácelově ulici se usadila německá kriminální policie.

V době komunismu masivně pokročila bytová výstavba na ulicích Preslova, Neumannova a Bohuslava Martinů. Od roku 1949 byly postupně budovány pozorovatelny na nejvyšším bodě Kraví hory, hvězdárna dostala v roce 1973 jméno po Mikuláši Koperníkovi. Roku 1975 je dokončen na Kraví hoře areál se saunou a bazénem podle projektu architekta Miloslava Kramoliše. Na náměstí Míru je v sedmdesátých letech jako náhrada za malé obchůdky postavena samoobsluha, která slouží místním obyvatelům dodnes.

Čtvrť si zachovala do současnosti charakter atraktivní rezidenční lokality, ovšem s nedostatkem služeb pro obyvatele. Plánované besedy chtějí přispět k zviditelnění městské části s apelem na řešení těch nejpalčivějších problémů.


11. listopadu 2019 · Přírodní a historické podmínky · Počátky výstavby

Téma uvede Ing. Igor Kyselka, CSc.


18. listopadu 2019 · Stavební a architektonický vývoj

Téma uvede Mgr. Jana Mlatečková


25. listopadu 2019 · Osobnosti Masarykovy čtvrti

Téma uvede Mgr. Jana Mlatečková


2. prosince 2019 · Urbanistické a architektonické hodnoty území a problematické zásahy

Téma uvede Ing. arch. Blažena Hubáčková, Ph.D.


Vždy v 19.00 hodin

Místo: ZŠ nám. Míru 3 (boční vstup vpravo do jídelny)