Poezie Kultura

Sametová revoluce

Autor před svou základní školou (dnes ZŠ Jana Palacha Všetaty) během Sametové revoluce. Foto ze záznamu České televize, jehož odkaz najdete v textu.

Redaktor KN Tomáš Koloc (1977) ve své básni popsal vzpomínku na události třicet let staré, které prožil v jedné malé české vsi, jejíž jméno není zcela neznámé (viz. stopáž 2:53 záznamu ČT, z něhož pochází doprovodné foto autora). Příběh této básně se nicméně mohl odehrát i kdekoli jinde…


V listopadu 1989 jsem objevil

že magneťák kterej si máma před dvaceti lety přivezla ze Ženevy

(hned potom za ní zapadla všechna vrátka)

umí nahrávat

Pustil jsem rádio a nahrával všechno co tam bylo

předpověď počasí občasný dážď alebo dážď zo snehom

písničku Iva Jahelky o Erichu Honeckerovi

i opožděný přímý přenos

zastřelení Ceaușesca

Den předtím byly Vánoce táta se mě ptal co chci

já (odjakživa blbeček

co za samý na vysvědčení jsem si tátovi řek

aby mě naučil národní hymnu)

jsem si přál jen

aby přijely obě babičky

a aby se Walda vrátil domů


Vrátil se nejenom Walda ale i Hutka Landovský a Kryl

a u nás ve Všetatech na návsi

kde v lednu stály televizní dodávky s nápisy TF1 a ORF

(z posádek jsme vymámili spoustu žvýkaček)

se zjevil zbrusu nový kamion

Řidič mě zved na kapotu a já podával

hračky a sunar matrace pro Rumuny

a než jsem se stačil vrátit před barák

(aby si naši nevšimli že jsem zdrh)

náš nově dostavěnej obchoďák jak lednička polepenej plakáty

se na mě jak strašidlo z pohádky zašklebil nápisem

PETICE NA ODVOLÁNÍ KOMUNISTY KOLOCE Z MÍSTA ZUBAŘE

nejlepší kámoš Petr co tam zrovna stál mi bezelstně řek

vole to je dobrý

nechceš se taky podepsat?


Zubař zatím seděl před televizí a fandil jim

vedle něj máma tetička a obě babičky

(který se jinak nesnesly)

ta z Chuchle přivezla lovečák a dalamánky salát hlávkový

ta druhá z Vinohrad zase salát pařížský

namísto na Gotta v televizi zírali na ňáký projevy

a já stál na korbě a bral od lidí naposled první poslední

nějakej Polák mi dal za to los na kterej jsem vyhrál desetikorunu

a tak jsem seskočil a šel si do hrůzbaráku

koupit si jedny samolepky s Šmoulama

a cestou domů zjistil jsem že mi dali dvoje slepený


A tak jsem prvně prožil štěstí ve smutku

když jsme se za pár dní museli stěhovat

nejlepší kamarád Petr (ten vnuk hrdiny

socialistické práce s krásným metálem

který jsme k dědovi chodili obdivovat a on nám dával peníze

a se kterým jsme v škole na hajzlu

rozkreslovali plány na omamnej vodovod

z kterýho kohoutkem co z něj nikdy neteklo

měla téct řeka z džusu z banánů)

mi na odchodnou řek my vole proti tobě nic víc nemáme

než že ten tvůj táta seděl ve straně


V den kdy jsme sbalili máma mi dala ten svůj magneťák

táta se praštil do čela do jedný už sbalený bedny sáhnul znova

a vytáh dárek na nějž o Vánocích zapomněl

a od té doby sedím v prázdném bytě plném kolejí

po kterém jezdí elektrický vlak s nápisem VINDOBONA