Sametová revoluce
Redaktor KN Tomáš Koloc (1977) ve své básni popsal vzpomínku na události třicet let staré, které prožil v jedné malé české vsi, jejíž jméno není zcela neznámé (viz. stopáž 2:53 záznamu ČT, z něhož pochází doprovodné foto autora). Příběh této básně se nicméně mohl odehrát i kdekoli jinde…
V listopadu 1989 jsem objevil
že magneťák kterej si máma před dvaceti lety přivezla ze Ženevy
(hned potom za ní zapadla všechna vrátka)
umí nahrávat
Pustil jsem rádio a nahrával všechno co tam bylo
předpověď počasí občasný dážď alebo dážď zo snehom
písničku Iva Jahelky o Erichu Honeckerovi
i opožděný přímý přenos
zastřelení Ceaușesca
Den předtím byly Vánoce táta se mě ptal co chci
já (odjakživa blbeček
co za samý na vysvědčení jsem si tátovi řek
aby mě naučil národní hymnu)
jsem si přál jen
aby přijely obě babičky
a aby se Walda vrátil domů
Vrátil se nejenom Walda ale i Hutka Landovský a Kryl
a u nás ve Všetatech na návsi
kde v lednu stály televizní dodávky s nápisy TF1 a ORF
(z posádek jsme vymámili spoustu žvýkaček)
se zjevil zbrusu nový kamion
Řidič mě zved na kapotu a já podával
hračky a sunar matrace pro Rumuny
a než jsem se stačil vrátit před barák
(aby si naši nevšimli že jsem zdrh)
náš nově dostavěnej obchoďák jak lednička polepenej plakáty
se na mě jak strašidlo z pohádky zašklebil nápisem
PETICE NA ODVOLÁNÍ KOMUNISTY KOLOCE Z MÍSTA ZUBAŘE
Nejlepší kámoš Petr co tam zrovna stál mi bezelstně řek
vole to je dobrý
nechceš se taky podepsat?
Zubař zatím seděl před televizí a fandil jim
vedle něj máma tetička a obě babičky
(který se jinak nesnesly)
ta z Chuchle přivezla lovečák a dalamánky salát hlávkový
ta druhá z Vinohrad zase salát pařížský
namísto na Gotta v televizi zírali na ňáký projevy
a já stál na korbě a bral od lidí naposled první poslední
nějakej Polák mi dal za to los na kterej jsem vyhrál desetikorunu
a tak jsem seskočil a šel do hrůzbaráku
koupit si jedny samolepky s Šmoulama
a cestou domů zjistil jsem že mi dali dvoje slepený
A tak jsem prvně prožil štěstí ve smutku
když jsme se za pár dní museli stěhovat
nejlepší kamarád Petr (ten vnuk hrdiny
socialistické práce s krásným metálem
který jsme k dědovi chodili obdivovat a on nám dával peníze
a se kterým jsme v škole na hajzlu
rozkreslovali plány na omamnej vodovod
z kterýho kohoutkem co z něj nikdy neteklo
měla téct řeka z džusu z banánů)
mi na odchodnou řek my vole proti tobě nic víc nemáme
než že ten tvůj táta seděl ve straně
V den kdy jsme sbalili máma mi dala ten svůj magneťák
táta se praštil do čela do jedný už sbalený bedny sáhnul znova
a vytáh dárek na nějž o Vánocích zapomněl
a od té doby sedím v prázdném bytě plném kolejí
po kterém jezdí elektrický vlak s nápisem VINDOBONA