Brněnský listopad 1989 ve filmovém dokumentu
Malé, ale působivé ohlédnutí za atmosférou dnů, v nichž se lámala totalitní moc. Velké hnutí v Brně i obtížné krůčky v regionech.
V brněnském kině Scala měl ve čtvrtek 14. listopadu první neoficiální projekci hodinový film Brněnský listopad autorů Jiřího Voráče a Jiřího Mikuly. Jeho oficiální premiéra 17. listopadu byla součástí Festivalu 30 let svobody, jejž pořádá Masarykova univerzita.
Po několikaměsíční práci autorského kolektivu vznikl střihový dokument, složený z archivních záznamů – oficiální televize i soukromých –, v němž víceméně absentují vysvětlující pasáže či dodatečné podrobnější popisky. Chronologickým vodítkem tu jsou především datace zpráv tehdy ještě Československé televize, které svým zatuhlým a schematickým viděním situace kontrastují s dynamickými reportážními záznamy soukromými.
Velmi cenným materiálem (a troufám si říci, dosud v plném nepublikovaném rozsahu nedoceněným a nevytěženým) přispěl Aleš Záboj, mimochodem člen našeho družstva. Ten vlastnil v Brně jednu z prvních filmových kamer a dokumentoval už před rokem 1989 některé nezávislé aktivity. Další důležité sekvence pocházejí z archivů Jiřího Krejčího, Vítězslava Kopřivy a bohužel předčasně zesnulého Jiřího Vanýska mladšího.
Dokument ukazuje Brno jako celostátně důležité centrum s velkým potenciálem pro politické změny. Záběry z náměstí Svobody a do něj ústících ulic plných demonstrantů ukazují, jak masové to byly tehdy děje. Pamatuju si je osobně a z těch záběrů na mne dýchla opět ta neuvěřitelná dějinná síla a sjednocující atmosféra. Ba dokonce se mi vrátila s jistým bolestným akcentem v porovnání s tím, co vnímám ve společnosti dnes.
Dokument je cenný tím, že ukazuje i chvíle, kdy kolabovala technika, vznikala nedorozumění, která byla ovšem vyrovnávána intenzitou společného chtění. Dokument naznačuje i strategicky rozdílný postup brněnských nezávislých iniciativ (Občanského fóra) ve zvládání situace a vyjednávání s vedením města, jež vedlo k žádoucím demokratizačním změnám bez zásahů ozbrojených složek. Bohužel, tyto skutečnosti později vyústily v oslabení a dehonestaci politického vedení OF (J. Šabaty především) a stály u zrodu roztříštěné a nespolupracující moravské politické scény vůbec, jejímž výsledkem je dnes absence Moravy jako země. Se smutnou případností a bezděčně prorocky pak zazní k této věci humorná poznámka Václava Havla v epilogu dokumentu.
Dokument je důležitý i tím, jak zaznamenal různorodé spontánní reakce obyčejných lidí z Brna i jižní Moravy na revoluční dění, kdy se ukázalo, že někteří tu situaci vnímají jako ohrožení dosavadního státu quo, který jim vyhovoval a byl pro jejich život pochopitelný. Z této vrstvy obyvatelstva, která byla tehdy ve veřejném většinovém diskursu převálcována (a není brána vážně dodnes) – a nebyli to jen komunisté, ale běžní lidé, toužící po řádu a sociálních jistotách – se rekrutují ti, kteří významně ovlivňují současnou politiku navzdory liberálům všeho druhu.
V záznamech z oněch dnů a týdnů po 17. listopadu 1989 je taktéž zjevné, s jakou dynamikou a tahem za podstatnými a vysoce symbolickými věcmi (aktivizace ke generální stávce, zabránit ničení archivů – kauza pálení dokumentů v Kanicích, ostře sledované odzbrojování lidových milicí) pracovaly studentské iniciativy a jak důležitou roli v moderování veřejné debaty a směřování obecného politického úsilí hráli brněnští divadelníci z okruhu nezávislých divadel (F. Derfler, J. Kovalčuk, B. Rychlík, P. Oslzlý). V této souvislosti pokládám za zbytný brněnský folklor zařazení „neformálního“ výstupu Bolka Polívky.
Dokument je pro mne silný svou evokací tehdejší atmosféry a také připomenutím „jiného“ světa, v němž jsme žili (strnulá a ideologicky kontrolovaná média, jiné vnímání příslušníků policie, tehdy sboru Veřejné bezpečnosti, který byl vedle služby občanům i závislým nástrojem režimu, dále jistá šedivost dobových kulis oproti až kýčovité komerční barevnosti a pestrosti dneška). Vnímám to tak zcela přirozeně, protože kromě svých vlastních zážitků hluboko v sobě nosím i faktografii, která v dokumentu není explicitně přítomna. Jsem velmi zvědav, jak tento unikátní počin budou vnímat studenti či obecně mladí lidé, kteří se narodili a vyrůstají na doslova jiné planetě.