Jedna ze známých osobností českého národně politického a kulturního života a hospodářského snažení první poloviny 19. století. Proslul jako horlivý i poněkud svérázný buditel národa, politik, iniciátor „lidového peněžnictví“ a lékař. Rozsah jeho celoživotního díla svědčí o tom, že svoji pozornost zaměřoval na více oblastí tehdejšího života v českých zemích.

Emeritní šéfredaktor Kulturních novin už před třiceti lety díky inspiraci lámy Mipama jasně rozpoznal význam harmonie vztahů mezi lidmi – pro sebe sama. Je to obtížné, ale možné a z jistého hlediska snad i nutné: povznést se nad neplodné osobní půtky a vzteky a vnímat druhého jako rovnocennou bytost, která má svůj jedinečný osud i úděl.

V těchto dnech uplynulo 41 let od jedné ne nevýznamné rakouské události: lidového hlasování o mírovém využití jaderné energie v Rakousku a o uvedení atomové elektrárny v Zwentendorfu do provozu. Kniha nazvaná „Kein Kernkraftwerk in Zwentendorf!“ („Ne jaderné elektrárně v Zwentendorfu!") a stejnojmenná výstava ve Štýrském Hradci chtěly toto výročí oslavit příběhem tehdy vzniklého hnutí bojujícího s etablovanými institucemi a jeho vítězství v boji proti civilnímu využívání atomové energie v Rakousku, který dosáhl svého vrcholu referendem 5. listopadu 1978. Po minulých částech výboru z textu, které mapovaly postoje umělců, lékařů či učitelů přinášíme šestou část, jež je tentokrát věnována postojům odborářů, matek a katechetů. Snad tento příběh ukáže cestu i jejich českým protějškům…

Kdysi jsem míval rád televizní pořad Kino a já – člověk se z něj dozvěděl vždy něco nového nejen o filmech, ale také o tom, kdo je vybíral. Televize mě v tomto smyslu sotva kdy osloví, ale proč si na to alespoň nezkusit zahrát.

Báseň Ogdena Nashe.

Jean-Paul Sartre vzpomíná na své literární začátky: změní se dítě ve spisovatele, nebo je naopak spisovatelství způsob, jak zůstat dítětem?

Fejeton o tom, že všichni chceme, aby nás bylo slyšet.