Téma Zahraničí,Ekonomika,Věda

Apel 1 500 vědců: nová společná zemědělská politika EU musí směřovat k udržitelnosti

Foto Tomáš Koloc.

Sedmnáct vědců (zemědělců, ekologů, sociálních geografů, biologů, sociologů a dalších oborů) z Německa, Rakouska, Finska a Portugalska sepsalo a už více než 1 500 dalších (mj. ze všech členských států EU zatím kromě Lucemburska) podpořilo prohlášení k přípravě nové Společné zemědělské politiky (EU). Jeho hlavní editor Guy Pe‘er působí v Německém centru pro integrovaný výzkum biologické rozmanitosti v Lipsku. Přinášíme výtah z tohoto dokumentu, protože podle našeho soudu jde o hodně. Mnoha škodám na životním prostředí můžeme zabránit a mnoho peněz může být využito ve prospěch biologické rozmanitosti, lidského zdraví, života na venkově a zmírňování důsledků změny klimatu. V originále jsou všechna tvrzení, argumenty a návrhy na změnu podloženy odkazy na vědecké publikace.

Sektor zemědělství je v současné době hlavní příčinou silou úbytku biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb v Evropě. Společná zemědělská politika Evropské unie (SZP) bohužel dosud nejen podporuje škodlivé zemědělské postupy ve vztahu k přírodě a prostředí (včetně znečišťování vody, degradace půdy, zejména její organické složky, a významných emisí skleníkových plynů), ale ani není účinná při řešení sociálního a hospodářských problémů venkovských společenství.
Návrh SZP na období po roce 2020, který předložila Evropská komise, umožňuje jak zásadní změnu k lepšímu, tak pokračování dosavadních škodlivých trendů – a zatím se zdá, že mnoho členských států EU míří právě tou druhou cestou.

Důvody k obavám

Návrh Komise má následující hlavní nedostatky:
● Pokračování přímých plateb na plochu (v takzvaném pilíři I) s nízkými environmentálními požadavky
Tento systém je prokazatelně málo účinný k dosahování proklamovaných cílů a z celospolečenského hlediska je nespravedlivý. Navrhované zastropování a tzv. přerozdělování bude s velkou pravděpodobností (záleží na implementaci v jednotlivých členských státech) nedostatečné.
● Rozpočtové škrty pro programy rozvoje venkova (tzv. pilíř II), včetně opatření v oblasti životního prostředí a klimatu.
Na rozdíl od prokazatelně neúčinných až škodlivých opatření v pilíři I mají být tyto prokazatelně prospěšné výdaje omezeny.
● Zavádějící tvrzení a nedostatečné úsilí o snížení emisí skleníkových plynů.
Komise navrhuje automaticky označovat 40 % výdajů na přímé platby (včetně tzv. znevýhodněných oblastí) jako klimaticky šetrné. Ve skutečnosti tyto platby nejsou konkrétně určeny k žádnému adaptačnímu (přizpůsobení), natož mitigačnímu (omezení) opatření. Naopak zčásti přímo podporují odvětví a postupy s významnými emisemi skleníkových plynů.
● Nejasné požadavky na tzv. zelenou architekturu mohou členské státy a jednotliví zemědělci plnit prostřednictvím nenáročných, resp. málo účinných („světlezelených“) opatření
Návrh Komise zavádí nový dobrovolný (!) nástroj, tzv. ekoschémata, a mírně rozšiřuje sadu environmentálních podmínek pro přímé platby. V návrhu ale nejsou uvedena nutná konkrétní opatření ve prospěch biologické rozmanitosti a životního prostředí, například vysoká druhová pestrost trvalých travních porostů nebo krajinná mozaika s jemným zrnem. Celá politika se navíc rozvolňuje a zpružňuje, což někde sice může být ku prospěchu věci. Pokud ale jde o environmentální hledisko, dosavadní zkušenosti jasně ukazují, že neurčitost požadavků povzbuzuje „závod ke dnu“, když členské státy „soutěží“ ve formulování co nejméně přísných podmínek pro přímé platby svým zemědělcům.
● Nedostatečný soubor ukazatelů
Navržené ukazatele se soustředí na administrativní a finanční stránku, zatímco ukazatele dopadů jsou do značné míry nejasné, tautologické nebo neúplné. Chybí mj. ukazatele využití půdy, stavu a vývoje životního prostředí nebo ekonomických podmínek domácností zemědělců. Návrh sice deklaruje zásadu dotovat podle výsledků, ale vůbec ji nenaplňuje.
● Žádné povinnosti investovat do minimalizace a řízení rizik.
Politika navrhuje nejrůznější výdaje a nástroje pro zmírňování dopadů tržních výkyvů a extrémního počasí, rostlinolékařská, veterinární a hygienická rizika apod., například dotované pojištění, ale neklade žádné požadavky na zodpovědný přístup a minimalizaci rizik (rizikového chování), kdekoliv je možná.
● Nedůslednost

Jednak je návrh Komise obtížně srozumitelný a málo přehledný, jednak zemědělský výbor Evropského parlamentu a ministři zemědělství navrhují snížit nebo odstranit i ty některé environmentální požadavky, které zatím obsahuje. Hrozí, že úzké skupinové zájmy budou i nadále vítězit nad skutečným veřejným zájmem. Proto požadujeme využít široké spektrum kvalitních vědeckých poznatků, které máme k dispozici, aby se zabránilo hrozícímu opakovanému selhání SZP a dalšímu plýtvání penězi daňových poplatníků v EU. Je možné a nutné navrhnout SZP na doložitelných argumentech a v zájmu budoucnosti.

Deset nutných kroků

1. Hlavní zásady SZP musejí být multifunkčnost a ochrana veřejných statků a ekosystémových služeb. Je třeba ukončit subvence, které přímo škodí vodě, půdě, ovzduší apod. a naopak podporovat pro-environmentální postupy, například faremní systémy s vysokou přírodní hodnotou (High Nature Value).
2. Do roku 2030 postupně ukončit přímé platby, protože prokazatelně nepřispívají udržitelnosti. V nejbližším období nejméně 30 % přímých plateb vyhradit pro skutečně účinná ekoschémata a všechny (ostatní) platby podmínit plněním vyšších environmentálních standardů než dosud.
3. Zvýšit rozpočet pro řešení změny klimatu. Je třeba podstatně omezovat zemědělské zdroje emisí skleníkových plynů zejména v chovech hospodářských zvířat, při aplikaci dusíkatých hnojiv a při obhospodařování mokřadů. Pojištění proti rizikům spojeným s klimatem by mělo být vždy podmíněno konkrétními hmatatelnými opatřeními ke zmírnění rizik sucha, požárů, povodní, půdní eroze a uvolňování uhlíku.
4. Požadovat od členských států, aby ve svých strategických plánech SZP jasně stanovily, jak budou postupně a měřitelně přispívat k naplnění společných cílů v ochraně biologické rozmanitosti, klimatu a rozvoje venkova. Komise musí bezpodmínečně vyžadovat toto stanovení, a hlavně kontrolovat následné plnění (sledovat výsledky a vymáhat nápravu, pokud nebudou dostatečné).
5. Více podporovat biologickou rozmanitost a ochran klimatu. Například extenzívní pastva (vhodné intenzity a režimu), péče o přírodě blízké biopásy, významné omezování hnojiv a pesticidů, revitalizace mokřadů na zemědělské půdě a různá další „tmavozelená“ opatření musí být podporována ve větší míře a z obou pilířů SZP a musí mít jasně stanovené politické cíle v ochraně životního prostředí, přírodních zdrojů, klimatu a veřejného zdraví.
6. Podporovat inovativní formy agroenvironmentální podpory. To jsou především platby založené na výsledcích, spolupráce při kolektivní správě krajiny jako celku (viz také následující bod) nebo zavádění bodového systému hodnocení environmentálních opatření na úrovni jednotlivých farem. Návrhy takového systému již byly zpracovány.
7. Požadovat komplexní péči o krajinu. Koordinovat hospodaření v celých krajinných celcích, stimulovat spolupráci všech hospodářů a dalších aktérů v daném území a zavádět dlouhodobé kontrakty na péči o krajinu v zájmu zlepšení vodního režimu, snižování rizik požárů a šetrného využívání všech přírodních zdrojů. Takové kontrakty přispívají i ke stabilizaci příjmů zemědělců.

8. Upravit ukazatele. Pokud to s přístupem založeným na výsledcích myslíme vážně, je bezpodmínečně nutné zavést přiměřené a smysluplné ukazatele dopadů. Rozhodně je třeba obnovit ukazatel rozsahu zemědělství s vysokou přírodní hodnotou.
9. Posílit sledování a prosazování životního prostředí. Je třeba využívat roční sledování (monitoring) a vyhodnocování zejména u změn v krajinném pokryvu a využívání půdy, aby hospodáři i politici mohli rychle reagovat a v případě zhoršení zavádět účinné sankce.
10. Skutečně aplikovat unijní zásadu „Soudržnost politik v zájmu rozvoje“. To konkrétně znamená prověřit a zajistit, aby v důsledku SZP nebyly environmentální škody „vyváženy“ mimo EU a aby agrární zahraniční obchod EU stimuloval a nepodkopával snahy o soběstačnost a udržitelnost (včetně plnění rozvojových cílů OSN) v rozvojových a transformujících se zemích. Dosud totiž zemědělská politika EU nepřímo (například při produkci krmiv nebo biopaliv) významně přispívá k odlesňování v tropech, k poklesu biologické rozmanitosti a ke zvyšování emisí skleníkových plynů. 

Evropská komise, Rada a Parlament musí přijmout ambiciózní a odpovědná opatření

Především musí být umožněna veřejná kontrola přípravy a plnění SZP v průběhu celého politického cyklu – ta je zatím naprosto nedostatečná, počínaje dostupností důležitých údajů. Musí být sledováno, jak SZP reálně působí ve všech třech rozměrech udržitelnosti, tedy ekologickém, sociálním a ekonomickém.
Udržitelnost je nejvyšší společenskou prioritou a naléhavou výzvou v Evropě i na celém světě. Je zakotvená jako cíl přímo ve Smlouvě o Evropské unii. Vzhledem k této naléhavost je nutné už nepokračovat ve starých kolejích (business as usual).
Jsou zapotřebí naléhavá a účinná opatření; odkládat je by bylo nezodpovědné ve vztahu k současným a budoucím generacím.
V procesu přípravy SZP musí být mnohem větší pozornost než dosud věnována environmentálním a sociálním cílům udržitelnosti. Záměry nové předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen, například strategie udržitelných potravin z pole až na talíř (orig. Farm to Fork, z farmy až na vidličku) jsou slibné. Uvidíme, zda nová komise jako celek prokáže potřebné ambice v oblasti udržitelnosti, což vyžaduje velkou odvahu v praktické politice.
Vyzýváme Evropskou komisi, Evropský parlament a Radu, aby dostály své odpovědnosti za stav evropského zemědělství, krajiny a lidí. K tomu musejí nastavit SZP tak, aby zajišťovala vysokou úroveň ochrany životního prostředí a klimatu, investice do zdravých potravin a rozmanité krajiny a podporu života na venkově a spokojenosti občanů.

Iniciativa je otevřená podpoře dalších vědců, a to ze všech oborů. Podrobnosti v angličtině jsou uvedené zde.